Lví silou vzletem sokolím. Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti. A nebo také Za národ, drahou vlast! Že zmíněná sokolská hesla nebyla jen pouhým nápisem na stuhách a v publikacích, ale přímo životním mottem jednotlivých členů, dokládá činnost Sokola za protektorátu. Památný den sokolstva, jenž připadá na dnešní den 8. října, je připomínkou nacistických represí proti početnému a národně uvědomělému tělovýchovnému spolku. Před osmdesáti pěti lety skončilo v rukou gestapa na patnáct set sokolských činovníků, řada z nich rukou okupantů zahynula a sokolská organizace byla rozpuštěna. Domácí odboj se sice Heydrichovi i tímto krokem podařilo utlumit, avšak jak dnes s odstupem poznamenávají historici, třetí muž nacistického Německa si krutým zásahem proti sokolům definitivně utáhl vlastní oprátku.

Tah Heydrichem proti vzpurnosti
Po okupaci zbytku republiky 15. března 1939 a zřízení Protektorátu Čechy a Morava následujícího dne se nacisté snažili vytvořit jistou iluzi politické kontinuity. V prezidentském úřadu nadále setrval Emil Hácha a vládní kabinet nebyl tvořen fanatickými kolaboranty, ale politickými stálicemi z druhé republiky, jako tehdy byli generál Alois Eliáš, Josef Kalfus, Jan Kapras nebo Ladislav Feierabend. Nicméně skutečnou politickou moc drželi nikoliv prezident a vláda, ale říšský protektor Konstantin von Neurath. Zkušený diplomat sice navenek působil jako noblesní pán a v porovnání s pozdějším děním se může jeho doba chybně zdát coby klidné soužití, jen za jeho správy ale došlo k mnoha razantním krokům. V prvních měsících okupace byly například židovským obyvatelům omezeny svobody v jejich majetkových právech, došlo k tvrdému potlačení říjnové demonstrace a o pár týdnů později k uzavření vysokých škol.

S ohledem na stále bující odpor a vzpurnost Čechů a Moravanů se protektor von Neurath jevil v očích Hitlera coby příliš shovívavý až slabý. Proto byl také ke konci září 1941 poslán na zdravotní dovolenou a na jeho místo nacistický vůdce povolal šéfa německé tajné policie Reinharda Heydricha. Jeho primárním posláním bylo zúčtovat s odbojem uvnitř protektorátu a souběžně na okupovaném území zvednout pracovní morálku. Stanoveného úkolu se Heydrich zhostil bleskurychle po svém příjezdu do Prahy 27. září 1941. Druhého dne vyhlásil stanné právo a ještě téhož data byli popraveni generálové a členové odboje Josef Bílý a Hugo Vojta. Následovaly stovky dalších kroků ke zničení domácího odboje, které se nevyhnuly ani České obci sokolské.

Vzletem sokolím do boje za svobodu
Podobně jako v letech pod vládou rakouské orlice i v těžkých chvílích závěru 30. let se členové Sokola snažili ve veřejnosti podněcovat silné národní cítění. Ostatně jak také dělali již od svého ustanovení v roce 1862. Své odhodlání bránit republiku před nebezpečím ze strany Německa daly desetitisíce cvičenců Sokola znát v červenci 1938 během X. všesokolském sletu na Strahově, zejména zde představenou skladbou Přísaha republice. Semknutí národa projevili později sokolové i gestem, kdy jeho členové masivně po březnu 1939 vstupovali do Národního souručenství, jediné povolené strany v protektorátu. Jednak aby ukázali potřebu sebezáchovy tuzemské politiky, jednak že se v prvních měsících chodu strany mohlo jednat o možnou zástěrku odbojové činnosti.

Již za druhé republiky a v počátcích protektorátu začali představitelé ČOS paralelně budovat vlastní podzemní síť. Zatímco navenek vystupovala obec sokolská jako doposud, se zaměřením na tělovýchovu, její ilegální struktura s názvem Obec sokolská v odboji (OSVO) se věnovala boji s okupanty. Nejprve sokolové pomáhali svým spoluobčanům s odchody do zahraničí, následně se především věnovali zpravodajské činnosti, hlavně udržování kontaktů s exilem, ale také sabotážním akcím a šířením protiněmecké propagandy. Řada členů Sokola se navíc aktivně zapojila do odbojových organizací Politické ústředí, Obrana národa, Petiční výbor věrni zůstaneme nebo do Zemského národního výboru. Známá jsou v tomto případě jména jako již výše uvedení generálové a rovněž sokolové Hugo Vojta a Alois Eliáš nebo někdejší hradní kancléř Přemysl Šámal, důstojník Josef Mašín a další. Ovšem pozadu nezůstali ani činovníci Sokola v Třebíči.

Poválečný plán třebíčských sokolů
Také v Třebíči bujela uvnitř zdejší sokolské jednoty na pozadí každodenní tělesné výchovy odbojová činnost. Sokolové rovněž kladli důraz na protiněmeckou agitaci a šíření demokratických myšlenek. Však také v osvětové činnosti byli obecně Tyršovi následovníci zkušenými mistry. V třebíčské sokolovně se ale zároveň vedly vážné úvahy o poválečném uspořádání Československa.

Učitel, rodák z vesničky Chlum a starosta jednoty v Třebíči Matěj Toufar 
(1894-1942) kolem sebe právě na sokolském půdorysu vytvořil ilegální organizaci, jejíž cílem bylo po porážce Německa převzít správu nad regionem. Ovšem převzetí moci a obnova demokratické společnosti se netýká pouze otázek politických a bezpečnostních. Sokolové v Třebíči věnovali pozornost i hospodářskému rozvoji okresu. A hlavním ekonomickým stratégem se zde ze své profese měl stát zaměstnanec třebíčské pobočky Moravské banky, místostarosta jednoty a rodák z Heraltic Josef Čermák (1900-1942).

K těmto nastíněným plánům ale nedošlo. A co víc, ani sami jejich původci se radostného okamžiku konce války nedožili. Zkraje 40. let se totiž nad všemi sokoly v protektorátu začala stahovat mračna. Až došlo k pohromě na začátku října roku 1941.

Všudypřítomná vážnost doby
Proti části odboje zakročil státní tajemník Karl Hermann Frank již prvního zářijového dne roku 1939 v rámci akce Albrecht, kdy kupříkladu došlo k zatčení třebíčského starosty a aktivního sokola Josefa Vaňka. Ovšem daleko ostřejší represe nastaly zkraje 40. let. Že se pro Sokol blíží zlé časy, si byli vědomi bratři a sestry i v menších vsích. Například hned v úvodu roku 1941 byla na valné hromadě v Rokytnici nad Rokytnou zmíněna „vážnost doby pro sokolství a téměř pro celý svět“. Ona vážnost skutečně nastala.

Jelikož i Němci dobře věděli, že se právě uvnitř Sokola nachází plno odbojářů, přistoupila okupační správa ke konkrétním krokům. Nejprve státní tajemník Karl Hermann Frank, zastupující říšského protektora, vydal 12. dubna 1941 pro vládu nařizující dokument, aby pozastavila veškerou sokolskou činnost. „Od počátku války bylo možno pozorovati, že ve spolku Sokol a jeho složkách nabývají stále více vrchu ony živly, které zamýšlejí přenést odpor k říši do všech oborů. Mezi osobami, které byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, nachází se značný počet vedoucích činovníků Sokola. Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu,“ stálo v nařízení, kterým se pozastavil chod spolku. Členové navíc na základě dokumentu nemohli hromadně přecházet do jiných organizací či zakládat spolky nové.

Němci chytře tento čin převedli na kabinet generála Eliáše. Jednoduše tím chtěli u veřejnosti vzbudit dojem, že omezení přichází ze strany samotné české vlády a nikoliv okupantů. Oficiálně tak byla tímto sokolům zamezena činnost, nadále mohli pouze spravovat svůj vlastní majetek. Ovšem i poté nadále probíhala ilegální spolková činnost. Tvrdý direkt vystavil České obci sokolské brzy po svém příchodu již zmíněný Reinhard Heydrich.

Úder s patnácti sty cíli
Již bezprostředně po Heydrichově příjezdu do Prahy pozbyli posledních zbytků svobody tři výrazní členové Sokola. Předseda vlády Alois Eliáš skončil 27. října 1941 v rukou gestapa, generál Hugo Vojta byl na svátek svatého Václava popraven v ruzyňských kasárnách. A posledního zářijového dne skončil na tomtéž místě i život náčelníka Augustina Pechláta. Kromě konkrétních jmen se ale v začátcích prvního stanného práva skoncovalo i se Sokolem jako celkem.

Uprostřed noci ze 7. na 8. října 1941 zahájili nacisté tzv. Akci Sokol, během které bylo pozatýkáno na patnáct set sokolských činovníků. Mezi nimi i ti z Třebíče. Jmenovitě starosta jednoty Matěj Toufar, místostarosta Josef Čermák, náčelník a obchodník Jan Kořínek, místonáčelník a ředitel Živnostenské školy v Třebíči Jaroslav Jurenka nebo ředitel zdejší měšťanky Emanuel Krajina. Životy všech uvedených následně vyhasly v koncentračních táborech. Jména zmíněných a dalších deseti popravených bratrů jsou také dodnes zvěčněna ve veřejném prostoru města. K památce zemřelých členů Sokola byla v květnu 1948 odhalena pamětní deska na budově někdejší sokolovny v místě mezi dnešní Smrtelnou a Sokolskou ulicí. Ovšem spolkové zázemí bylo v roce 1990 zbouráno, místo paměti se však následně přemístilo o pouhých pár metrů. „Aby nikdo nesměle neb zrádně neodstoupil, aby celý národ stál a setrval jako jediný rek,“ stojí Tyršův citát na pamětní desce u Divadla Pasáž.

Zpátky však do roku 1941. Jak ve své studii předestřel Jiří Kouřil z Masarykovy univerzity v Brně, důvody k potlačení Sokola nacisté shledávali nejen v jejich odbojové činnosti. Obdobně jako další ideové nepřátele též letitý tělovýchovný spolek brali jako spojence nejen Židů, ale také svobodných zednářů. Navíc jedním z hlavních úmyslů okupantů bylo zcela překreslit sféru výchovného vlivu na mládež. S odstraněním Sokola a Orla se hlavní organizací pro mladé v protektorátu mělo stát Kuratorium pro výchovu mládeže.

Ostatně právě Kuratorium následně převzalo velkou část sokolského jmění. Zatímco po březnovém pozastavení činnosti mohli sokolové alespoň nadále držet a spravovat svůj majetek, po Heydrichově úderu pozbyli i této poslední jistoty, v celkové hodnotě cca 600 milionů korun. Sokol tak brutální akcí proti funkcionářům a vydanou vyhláškou přestal na následující více než tři roky existovat. Tedy po oficiální stránce, sokolské myšlenky se napříč národem šířily dále.

Utažená smyčka na vlastním krku
Česká obec sokolská byla začátkem října 1941 sražena na kolena, ne však plně pokořena. V rukou gestapa skončilo okolo patnácti set členů Sokola a přední činovníci zahynuli v koncentračních táborech, včetně těch hrdinných z Třebíče. Zásahem ale zastupující říšský protektor Heydrich podnítil přeživší sokoly k dalšímu odboji.

Mohlo se zdát, že říjnovými represemi byla Obec sokolská v odboji zničena. Nikoliv. Sokolský náčelník a později pro mnohé kontroverzní figura Ladislav Vaněk totiž ze zbytků sokolského odboje vytvořil novou organizaci s názvem Jindra, jeho spolupracovník Jan Zelenka-Hajský zase odnož s příznačným názvem Říjen. Sokolové pak měli značný podíl na propojení domácího odboje se západními výsadkáři na jaře roku 1941 a na smrti Reinharda Heydricha. Toho, jenž měl z předešlého podzimu na svědomí jejich bratry sokoly.


Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:
ATENTÁT 80: Akce Sokol - Heydrich si podepsal rozsudek smrti 8. října 1941. Článek na webu Vojenského historického ústavu.
Česká obec sokolská - sokol.cz.
Horácké noviny 13/2025.
KOUŘIL, Jiří. 2015. Příčiny zrušení České obce sokolské 8. října 1941. In. Studia sportiva 9(1):114-124.
KÖSSL, Jiří, František KRÁTKÝ a Jaroslav MAREK. 1986. Dějiny tělesné výchovy II.: Od roku 1848 do současnosti. Olympia.
Tělocvičná jednota Sokol Třebíč - sokol-trebic.cz.
UHLÍŘ, Jan B. 2005. Sokol za protektorátu: Organizovaná rezistence ČOS. Disertační práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.