Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

Už dávno neplatí, že by během zimních měsíců fotbalové dění zcela utichlo. Celky mužů se v mrazivých dnech připravují na jarní část, v těchto dnech však nezahálí ani nejmenší fotbalisté. Pro ně jsou zde na Třebíčsku měsíce leden a únor již od roku 2014 pevně spjaté se Zimní ligou. Turnaj pořádaný Okresním fotbalovým svazem Třebíč nemá v Kraji Vysočina obdoby a patří mezi největší zimní ligy na Moravě. Není také divu, že si třebíčský svaz této akce nesmírně cení. Přínosy Zimní ligy pro regionální fotbal představil v rozhovoru pro Horácké noviny předseda OFS Třebíč Aleš Kolařík, který dal mimo jiné nahlédnout do letošního ročníku a poodkryl i možné výhledy do budoucna.

Když jsme spolu mluvili před rokem po Vašem zvolení předsedou OFS Třebíč, zmínil jste, že Zimní ligu berete jako hlavní produkt třebíčského svazu a je tak zapotřebí budovat její silnou značku. Jak tedy tento plán pokračoval po celý loňský rok?

Tohle téma souvisí s tím, jak jsem říkal i před rokem, že se snažíme budovat vizuální identitu OFS Třebíč. K tomu jsme podnikli jisté kroky, ale prozatím se jedná o interní věc, kterou mezi sebou diskutujeme. Společně s tím jde ruku v ruce i tvorba vizuálu samotné Zimní ligy. To je jedna věc. Druhá spočívá v tom, že se snažíme ligu, která primárně vznikla jako halový turnaj, nadále rozšiřovat. Například venkovní variantu. Právě tady si myslím, že spočívá hlavní rozvoj té samotné značky. Dřív se jednalo čistě o halový turnaj, ale už třetím rokem máme i venkovní Zimní ligu mladších a starších žáků na UT v Jaroměřicích. A každým rokem zájem klubů o venkovní variantu narůstá. Samozřejmě narážíme na limity, co vše jsme organizačně a finančně schopni zvládnout. Dále se také snažíme dostávat Zimní ligu do povědomí skrze média a podobně. Během loňského roku jsme například využili platformu časopisu Gól, který nyní přichází formou newsletteru do mailů.

Krátce bych se ještě vrátil k vizuální identitě Zimní ligy. Byl bych moc rád, kdyby soutěž měla vlastní a zapamatovatelnou značku. Během roku jsme se v tomto projektu docela posunuli, ale jelikož se jedná o zásadní věc, která zde bude na delší období, tak nechceme nic uspěchat. Je důležité si totiž uvědomit, o jak velký turnaj se skutečně jedná. Když jsem se nad tím zamýšlel, tak ještě docela nedávno nebývalo pravidlem, aby všechny mládežnické týmy přes zimu trénovaly. A díky turnaji většina z nich trénuje, byť třeba v omezených podmínkách.

Práce se dá tak shrnout do dvou zásadních bodů – rozšíření venkovní části a budování značky. Je zde ještě něco nového?
Určitě. Například na stránkách fotbal.cz nebo na našem facebookovém profilu jsou hned po turnaji zpracované výsledky. U venkovní varianty jsme letos využili program, který umí rozlosovat turnaje a na základě výsledků zpracovat pořadí. Divákům, rodičům, hráčům stačí pouze naskenovat QR kód a prakticky okamžitě se k výsledkům dostanou na svém mobilu. Mám v hlavě ještě jednu věc, kterou bych letos rád zrealizoval, a to online vysílání finále halové Zimní ligy prostřednictvím VEO kamery. U toho ale ještě uvidíme, zda vše klapne.

Oproti loňskému roku pak nastal například posun u venkovní varianty starších žáků, která dříve odrážela soutěž. Ve starších žácích jsme hráli 7+1, ale letos je možné v soutěži odehrát obě varianty, 7+1 a 10+1. Týmy tak mají plnohodnotné zápasy na kvalitní umělce s kvalitními soupeři.

Zimní liga je největší fotbalovou událostí během zimy v Kraji Vysočina, máte ale představu o celorepublikovém srovnání?
Netajím se tím, že jsem se u venkovní varianty inspiroval turnajem v Ivančicích, s nímž mám několikaletou trenérskou zkušenost. Zde se sjede šestnáct týmů z celé jižní Moravy, většinou z krajské úrovně, a výjimečně jako my také okresní mančafty. Klubové formáty turnajů jsou ale něco jiného. Kluby jsou samy svým pánem, co se týče umělky a hal, zatímco my musíme řešit nájmy. Tady na Vysočině ale Zimní liga obdobu určitě nemá. Tímto se nechci nikoho dotknout, ale ostatní svazy dělají to, co my před rokem 2014, tedy většinou jednorázové turnaje. Díval jsem se, že v této naší formě se dokonce jedná o jednu z největších zimních lig na Moravě.

Jen pro upřesnění, letos se pořádá celkem osmadvacet halových turnajů, do toho venkovní zápasy mladších a starších žáků. Je zde oproti předchozím rokům vzestupná tendence?
Halová Zimní liga vždy odráží daný soutěžní ročník, respektive do něj přihlášené týmy. Všichni, kdo se účastní soutěží, jsou automaticky zařazeni do Zimní ligy. Venkovní variantu máme na přihlášky. Kdybych to tedy vzal na srovnání počtu týmů, tak jsme přibližně na stejných číslech jako loni.

A na jakých počtech se tedy pohybujeme?
V kategorii mladších přípravek je třiatřicet týmů v šesti skupinách. U starší přípravky jsme na dvaceti šesti týmech. Mladších žáků máme patnáct ve třech skupinách. To se ale bavíme o halové části. U venkovní máme dvanáct celků mladších žáků ve třech skupinách a osm starších ve dvou skupinách. Minulý rok jsem si dělal takovou statistiku, prohlížel jsem soupisky, celkem se zapojilo okolo pěti set hráček a hráčů z celého Třebíčska. Podobně je tomu také letos.

Co ale poslední dobou pozoruji, je čím dál větší zájem rodičů. Dříve během základních skupin bývaly haly poloprázdné, teď jsem kolikrát počtem lidí překvapený. Musím taky říct, že jednotlivé kluby si už na ligu zvykly, a tak se nepereme s nějakými odhláškami. Samozřejmě sem tam někdo vypadne kvůli nemocem, ale to se zkrátka stane. Týmy za ty roky už ví, že jim Zimní liga zajišťuje přípravu na jaro. A v tom spočívá její hlavní benefit. S trochou nadsázky se dá říct, že Zimní liga donutila některé týmy v zimě trénovat, a to je jedině dobře. Uvědomujeme si, že každý oddíl má rozdílné možnosti k trénování. Není to jednoduché. Každý nemá k dispozici umělku, halu, musí dojíždět do jiné vesnice a podobně. Myslím, že Zimní liga naučila týmy nemít dlouhou pauzu, mimo turnaj si samy hledají své soupeře, organizují si vlastní přáteláky. V tom vidím opravdu velký přínos.

Zmínil jste přínos pro kluby, co ale pro svaz? Podáváte takto oddílům pomocnou ruku, tak to jistě napomáhá vaší popularizaci, že?
Popularizace svazu a jeho aktivit není v tomto případě nejdůležitější. Podstatné je, že Zimní liga a vše, co nabízí jednotlivým klubům, pomáhá udržovat a rozvíjet fotbal a vztah k němu i v těch nejmenších vesnicích v okrese Třebíč. A právě to je naším dlouhodobým cílem. Dám konkrétní příklad. Coby rozhodčí za sezonu objedu hodně klubů a mám jedinečnou možnost potkat na hřišti spoustu hráčů, které jsem poznal na klubové úrovni, když jsme proti sobě hrávali nebo jsem je trénoval ve výběrech OFS. Mnoho z nich prošlo právě Zimní ligou. Bavíme se zejména o hráčích do pětadvaceti let. A to považuji za vůbec nejcennější. Společně s tím se také změnil přístup k trénování, kdy je dnes zcela běžné, že žádná zimní pauza není a sezona trvá celý rok. Neříkám to ale proto, abychom se plácali po ramenou. Ale abychom si třeba za deset let mohli sednout a říct: Podívej, mělo to smysl, podařilo se díky tomu udržet spoustu klubů.

Mou představou je, že z těch opravdu úspěšných týmů, co se práce s mládeží týče, mohou potom hráčsky těžit i okolní kluby a zároveň se to přelévá do dalších kategorií. Zimní liga a všechny aktivity OFS v oblasti mládeže jsou prostředkem pro přežití a rozvoj fotbalu na Třebíčsku. S myšlenkou Zimní ligy kdysi přišel Radek Zima, který se významně zasadil o rozvoj mládeže na Třebíčsku a chtěl klubům nabídnout možnost zimní přípravy. Přesně tímhle směrem vede cesta. Dá se říct, že se Radek ukázal jako vizionář a společnými silami tento koncept dále rozvíjíme.

Zpátky ale k letošnímu ročníku. Dvacet osm halových turnajů je pořádné číslo, což se jistě odráží na náročné organizaci.
Po organizační a finanční stránce je to velký moloch, který každý rok narůstá, což je ale jen dobře. Do Zimní ligy OFS Třebíč jsou organizačně zapojené další kluby, bez kterých bychom se vůbec nedokázali obejít. Tady mluvím převážně o Želetavě, Okříškách a Lipníku, který nám zajišťuje halu a umělou trávu v Jaroměřicích. Kromě zmíněných míst se turnaj odehrává v Třebíči na Spartaku a letos i v hale na Václavském náměstí. V režii svazu jsou tak třebíčské turnaje, kde na organizaci vždy dohlíží dva lidi. Většinou členové výboru nebo jedné z odborných komisí. Do halové části se ze strany svazu většinou zapojí tak dvacet lidí a ani bez jejich dobrovolnické činnosti by to nešlo zvládnout. Pak je tu ale druhá část, neméně podstatná, a to finanční. Pokud se ohlédnu pár let zpátky, pamatuji rozpočty kolem sta tisíc. Teď máme prognózu letošního ročníku a jsme skoro na částce dvě stě tisíc. Po covidu vylétly nahoru pronájmy, dalšími náklady jsou samotná organizace, rozhodčí, ceny. To vše je v té částce obsaženo. Jako svaz obecně dáváme nejvíce peněz na mládež. Není to však pouze naše devíza, každý okres to tak má. U nás je ale nejobsáhlejší položkou právě Zimní liga.

Kolik času organizace zabere? Hádám, že skončí jeden ročník a hned je potřeba se zamýšlet nad dalším.
Přesně tak. Sotva dohrajeme, tak je třeba určit datum a začít se postupně věnovat dalšímu ročníku. Nejvíce se ale organizační věci řeší o letních prázdninách. V tu dobu přichází na řadu veškerá logistika jako pronájmy hal a podobně.

Krátce k zúčastněným týmům. Berou Zimní ligu jako přípravu na jaro, nebo jdou tvrdě po výsledcích?
To je zajímavá otázka, opět je to ale tým od týmu, nicméně si myslím, že si stále více trenérů uvědomuje, že důležitý je ten proces jako takový, tedy hrát, trénovat a pak závisí na tom, co považují za výsledek. Pro mě osobně je výsledkem tohoto procesu zlepšení hráček a hráčů a výsledky zápasů jsou jen dílčí součástí. Jsem tedy přesvědčený, že většina trenérů si tréninkové období bez Zimní ligy již nedovede představit.

Něco málo jste už nakousl, ale nabízí se nějaká vylepšení do příštích let?
Myslím si, že kapacita našeho okresu se blíží maximu možného. Nabízí se ale například spolupráce se znojemským okresem, se kterým máme výborné vztahy. Prostor pro rozšíření však vidím u venkovní varianty. Pokud bude trvat zájem klubů jako nyní, tak je to do budoucna možné. Co se však týče halové části, tak tady jsme opravdu na maximu. Můžeme se vrátit třeba k variantě, kterou jsme u žáků zkoušeli před covidem. Ve skupinových fázích se postupovalo, sestupovalo, a to ve vícero hracích dnech. Nicméně musíme vše brát realisticky a neustále zodpovědně zvažovat, co jsme schopni organizačně a finančně utáhnout.

Rozhovor jsme začali Vaším výrokem z posledního rozhovoru, tak jej také podobně zakončíme. Minulý rok v lednu jste zmínil, že silnou stránkou OFS Třebíč je mládežnická základna. Je tento fakt po roce opět o něco silnější?
Jak už jsem zmínil, stále se držíme na stejných číslech. Co ale vidím, je to, že ačkoliv je pro kluby těžké najít trenéry, tak nám za poslední léta přibylo mládežnických celků. A to mluvím především o menších klubech. Už se ani moc nestává, že by oddíl měl pouze jeden mládežnický tým. Skutečně zde vidím souvislost se Zimní ligou a taky s tím, že se snažíme s trenéry komunikovat a pracovat.

Přípravky jsou samozřejmě hezká věc, ovšem při přechodu do každé další kategorie vždy přijde nějaký hráčský úbytek. Spíše bych viděl měřítko, kolik máme žáků a potom dorostenců, což ale také narůstá. Práce s přípravkami se zúročí v delším časovém horizontu. Celou dobu jsem mluvil o starších kategoriích. Osobně mě ale těší i organizace turnajů školiček. Pět let zpátky bývaly fotbalové školičky součástí mladších přípravek, pokud je tedy kluby měly. I těchto kategorií přibylo a domlouvají si zápasy mezi sebou. Pevně věřím, že se kvalitní práce s mládeží, za kterou bych chtěl klubům z Třebíčska poděkovat, ukáže v horizontu nejbližších let a projeví se i tím, že nebudeme přicházet o týmy v soutěžích.