Baťův odkaz v Třebíči stále žije

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 2 hodinami

TŘEBÍČ (dak) – Tomáš Baťa by třetího dubna letošního roku oslavil sto padesáté narozeniny. Ten společně s bratrem Janem Antonínem a sestrou Annou založili světoznámou firmu pojmenovanou podle jejich příjmení. Na Karlovo náměstí v rámci oslav doputoval projekt Baťův svět. Jeho cílem je připomenout jejich odkaz. Právě tento člověk ovlivnil nejen svůj rodný Zlín, ale i celý svět. Třebíč nevyjímaje – i zde stála jedna z jeho mnoha dílen, ve které se vytvářely boty, které znal celý svět.

První kroky
Roku 1931 společnost Baťa koupila borovinské podniky od bratrů Budišovských. O této koupi se psalo i za hranicemi tehdejšího Československa. Nicméně ne všechny ohlasy byly pozitivní. Obzvlášť těžké to měl zlínský podnikatel v Třebíči. Místní dělníci se báli, že přijdou o práci z důvodu přesunu výroby do Zlína.
A to nebyly všechny problémy. Předešlá společnost Budischowsky nepoužívala střídavý proud pro své stroje. Bylo tedy nutné napojit se na dálkový rozvod Západomoravských elektráren. Dalším bodem bylo zbourání starých budov, které se hodily jen na koželužské práce.
Po konečných úpravách se podniku začalo dařit. To se odráží i na počtech zaměstnanců. Zatímco v roce 1934 zde pracovalo 1 200 lidí, o čtyři roky později to bylo 2 500.

Německá linka
Po okupaci německých vojsk se výroba zaměřila zejména na potřeby armády. Sám Baťa nesouhlasil s politikou Němců, přesto své názory nevyjadřoval, aby tím ochránil lidi, které zaměstnával. Jemu s rodinou se povedlo utéct do zahraničí, odkud pod jinými jmény podporoval odboj finančními dary.
Koncem roku 1943 se uvažovalo o ulehčení situace ve Zlíně. Na počátku následujícího roku požádal tehdejší ředitel borovinských závodů o souhlas, aby část zaměstnanců a zařízení mohly být převezeny ze Zlína do Třebíče. Důraz se čím dál více kladl na obuv a upouštělo se od výroby punčoch. Problém ovšem byl se sháněním dostatku potřebných kůží, a tak se spodní podešve civilních bot vyráběla ze dřeva.
Konec éry
V roce 1945 začínalo být čím dál tím více jasné, že nacistické Německo válku nevyhraje. První myšlenky Jana Antonína Bati tak mohly být pozitivní. Výhled na lepší budoucnost mu nicméně vzalo rozhodnutí o znárodnění.
Těsně před osvobozením se v závodě vytvořila skupina, která chtěla po osvobození převzít závod a nadále jej řídit podle baťovských pokynů. Sovětská armáda dorazila do Třebíče v noci z 8. na 9. května 1945. Již 9. května 1945 o půl deváté ráno se do borovinských závodů dostavili členové Revoluční závodní rady, která byla vytvořena počátkem roku 1945 komunistickou stranou, ve složení Antonín Slatinský, Adolf Pospíchal a František Marek.
Ti vyzvali baťovského ředitele Radvanovského, aby jim předal závod a kartotéky zaměstnanců. Dne 11. května 1945 byla ustanovena Revoluční závodní rada z pověření národního výboru v Třebíči a 24. října 1945 byla přijata zpráva, že prezident podepsal dekret o znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťoven.

Pohled architekta
Zlínský rodák je známý nejen pro svou obuv, ale také pro starost o své zaměstnance. Těm mimo jiné nechával postavit takzvané Baťovy domky dodnes stojící v Borovině. Pro Baťu je stavěl významný architekt Vladimír Karfík. A to v letech 1935 až 1936.
„Karfík přinesl do Třebíče americký styl,“ říká bývalý městský architekt Lubor Herzán. Ze Spojených států si Karfík odnesl i typický materiál pro stavbu těchto domů, tedy cihly. Ty využíval i na stavbu továrních budov.
Baťovy škatulky, jak se domům často říká, jsou typické nejen použitím cihel. Stavěly se takzvané čtyřdomky, půldomky či jednodomky. Ty byly pro čtyři, dvě či jednu rodinu. Všechny byly ve stylu funkcionalismu, to znamená žádné zbytečné ozdoby a podobné věci.
Každý měl také vlastní zahrádku. Na nich bylo zpočátku zakázáno pěstovat zeleninu. Povoleny byly jen okrasné rostliny. Jejich obyvatelé nesměli na zahradách chovat ani domácí zvířata. Mezi jednotlivými zahradami dokonce nebyly ani ploty. Tato pravidla se rozvolnila až v pozdější době.
Zajímavé je, že Karfík okopíroval vše z kontinentu za oceánem dopodrobna. „Nosné konstrukce továrních budov mají rozměry přibližně 610 na 610 centimetrů. Vždycky jsem přemýšlel, proč to není 6 na 6 metrů. V Americe se používají stopy. A on si převedl stopy na centimetry, z čehož mu vzniklo toto číslo. Takže vlastně okopíroval americký systém do nejmenšího detailu,“ říká Herzán.

Patnáctileté provizorium
Výstavba reagovala na rychlou potřebu postavit ubytování pro zaměstnance jeho firmy. „Domky v době svého vzniku byly koncipovány jako patnáctileté provizorium. On počítal, že za patnáct let je zbourá a postaví něco pořádného,“ říká architekt. Sám ale dodává, že mají i své chyby. „Byly stavěny za úplně jiných podmínek, než jaké jsou dnes. Třeba co se týče tepelných izolací. To v dnešní době absolutně nevyhovuje,“ dodává.
Dnes v Třebíči stojí už jen pár těchto domků v původní podobě. V devadesátých letech se uvažovalo o jejich zpamátnění. K tomu nakonec nedošlo, protože by se na nich nemohly udělat úpravy potřebné pro normální bydlení. „Já jsem obecně nakloněn k ochraně historických objektů. Ale v tomto případě jsem hlasoval pro opak, protože mi to přišlo příliš kruté pro obyvatele těchto domků. Ti by si nemohli svůj dům třeba zateplit. Navíc Karfík stavěl typově úplně stejné domky ve Zlíně. Tam je to památkově chráněné, což si myslím, že pro Českou republiku jako ukázka stačí,“ přidal svůj názor Herzán.
Setkání po letech
Nejen lidé, kteří v borovinské fabrice pracovali, měli možnost potkat se v městské knihovně. Na setkání četli žáci základní umělecké školy úryvky z knihy Inspirace Baťa. Návštěvníci mohli vyzkoušet i recepty Marie Baťové. Podle té byly napečeny dezerty. Její recepty si je možné koupit v knize 99 sladkých teček.

Na úvod promluvil starosta Třebíče Pavel Pacal. „Chtěl bych poděkovat všem, kteří se starají o to, aby se na Borovinu nezapomnělo. Nejde jen o aktuální výstavu, ale rád bych poděkoval i někomu, kdo tady s námi už není. Jde o pana inženýra architekta Horkého. Ten se zasloužil o to, že se areál dostal do podoby, která je velmi krásná a umožňuje vzpomínat na to, co se tam dělo,“ děkoval Pacal.
Se slovy starosty souhlasila i ředitelka městské knihovny Marie Dočkalová. „Továrna pro Třebíčáky i pro samotnou Třebíč znamená strašně moc. Třebíč vyrostla. Sama si vzpomínám na dobu, kdy jsem projížděla Borovinou a ta byla strašně smutná, pustá. Když Borovinou procházím dnes a vidím, jak ožila lidmi, dětmi a aktivitami, to mi dělá radost,“ řekla.
K výročí narození zlínské ikony bude program pokračovat i v dalším průběhu roku. Na podzim se bude hrát divadelní představení Baťův zázrak s Janem Šťastným. Přes advent si zájemci budou moct napéct po vzoru Marie Baťové. A na podzim proběhne odborná konference o revitalizaci průmyslových areálů, jak vychází z informací od Dagmar Pacalové z úseku cestovního ruchu.

Foto HoN: Dalibor Kocur,
archiv Libora Herzána