Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

TŘEBÍČSKO (herb) - Zatímco první květnový svátek je pro velkou část společnosti pouhý den volna, zcela jinak je tomu v případě 8. května. V den výročí konce druhé světové války v Evropě se každoročně konají nejrůznější vzpomínkové akce. I na nejmenších vsích se alespoň pokládají květiny k pomníku padlých, ve městech se pak pořádají větší setkání.

Tak kdy slavit?
Na samý úvod se hodí lehce osvětlit jeden květnový zmatek. Starší ročníky si jistě vzpomenou na slavení konce války 9. května, jak je tomu dodnes v Rusku, zatímco my si se západním světem tuto událost připomínáme o den dříve. Dvojkolejnost ve slavení tu zapříčinila dvojí kapitulace Německa. Nacisté nejprve v zastoupení generálplukovníka Alfreda Jodla podepsali bezpodmínečnou kapitulaci už 7. května 1945 ve francouzské Remeši. Ovšem sovětskému generálovi Ivanu Susloparovi nikdo nedal svolení za Sověty tento dokument podepsat, navíc jeho země si vynutila symbolickou kapitulaci v Berlíně. Opětovně se tak kapitulační listiny podepsaly druhého dne. Jednání se ale protáhla a listina byla signifikována krátce po půlnoci. Navíc dle domluvy měla média radostnou novinu oznámit společně 9. května, ta západní ji ale propálila už o den dříve. Když se pak po válce svět přetnul železnou oponou, rozdělilo se i slavení konce války. Západ si jej připomínal 8. května, východní blok v čele se Sovětským svazem následujícího dne. Až po pádu komunismu se naše země v této problematice připojila k západnímu světu.

Společenské základy roku 1945
Den vítězství patří mezi nejvíce oslavované státní svátky, nehledě, zda se zrovna k němu pojí kulaté či půlkulaté výročí. Není také divu. Podepsáním německé kapitulace skončil na starém kontinentě největší konflikt v dějinách lidstva, jenž si vyžádal sedm desítek milionů obětí. Zároveň rok 1945 zásadně ovlivnil nejen následující dějinný vývoj, ale de facto i naši současnou společnost. I jednaosmdesát let po porážce nacistického Německa žijeme ve světě, který stojí na základech poválečného jednání. Stačí se podívat na mapu Evropy, kde se právě po válce překreslovaly hranice států. Nelze ani opomenout, že dodnes jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN vítězné mocnosti - USA, Rusko, Čína, Velká Británie a Francie. Jen bipolární rozdělení světa mezi Západ a Východ už neplatí, dnes tu máme vícero silových mocností. Nadále však žijeme na společenských základech uspořádaných na základě výsledku druhé světové války.

Aktuálnost tématu
Když ve filmu Obecná škola sehráli žáci besídku k prvnímu výročí od osvobození, zakončilo pásmo představení s názvem Válka není - všude mír. Bohužel my si tuto větu dnes osmdesát let poté říct nemůžeme. Kousek na východ od našich hranic už čtvrtým rokem probíhá ruská agrese na Ukrajině, dlouho doutnající sud se střelným prachem pak letos zcela vybouchl na Blízkém východě. V duchu připomínek, že válka není jen poměřováním sil v dávné době, ale i současným problémem, se také nesla letošní vzpomínka. Například jak bude zmíněno v krátkých reportážích z Třebíče a Moravských Budějovic. Nejedná se ale o jedinou aktualizaci. Zatímco v loňském roce bylo téma války silně akcentováno s ohledem na kulaté osmdesáté výročí, letos víří debatu květnový sjezd sudetských Němců v Brně. Rozdmýcháváním neustálé nenávisti se ale válka jen prodlužuje. Už ne sice na bojištích, ale neochotou ke smíření a neustálého dělení na my versus oni zůstává konflikt z minulého století v našich hlavách.

Názorná ukázka ochránců státu a jeho svobody
TŘEBÍČ (herb) - O svobodu své země by měli předně dbát sami její občané. Když ale oni na hrozby ze strany cizích států nestačí, jsou tu s odhodláním připraveny bezpečnostní složky. Právě názorná ukázka ochránců státu, jeho svobody a demokracie byla opět hlavním bodem oslav osvobození v Třebíči.Páteční odpoledne hudebně zpestřila jazzová a swingová skupina Bee Band, svůj umělecký talent předvedli také mladí tanečníci ze ZUŠ Třebíč. Poté před pátou hodinou vystoupil se svým projevem starosta města Pavel Pacal. „Pro Třebíč není konec války jen historie. Jsou to prázdná místa u stolů v židovské čtvrti, která po roce 1942 osiřela. Je to ticho po stovkách sousedů, kteří se nikdy nevrátili z koncentračních táborů jen kvůli svému původu či přesvědčení. Tato válka nebyla anonymním střetem armád, byla to tragédie konkrétních rodin z našich ulic,“ sdělil přítomným Pacal. Následně pak přešel z historické roviny k aktuálnímu dění. „Dlouhá desetiletí jsme věřili, že válečné běsnění je ve vyspělé Evropě navždy uzavřenou kapitolou. Současná realita nás však hrubě vyvádí z omylu,“ pověděl starosta Třebíče s odkazem na ruskou agresi na Ukrajině a konflikt na Blízkém východě. Jak ale i sám podotkl, společnost momentálně čelí i tichým a nenápadným hrozbám. Tedy dezinformacím a nenávisti.
Veškerému nebezpečí je však možné se postavit čelem a s odhodláním. Tak jako jsou kupříkladu nachystáni členové Armády České republiky. Krásným zpestřením třebíčských oslav se také letos stala ukázka činnosti příslušníků 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Nejprve psovodi na Hrádku předvedli, jak si i s tím největším potížistou dokáží poradit jejich čtyřnozí parťáci. Poté se zrak stovky přítomných na Hrádku stočil směrem k nebi, odkud se na zem sneslo osm výsadkářů.

Maják naděje v obtížných časech
MORAVSKÉ BUDĚJOVICE (herb) - Na jihu okresu, ve druhém největším městě Třebíčska, je válečné běsnění od přelomu 70. a 80. let minulého století zhmotněno v mohutný památník Věčné slávy na náměstí Míru. U něj se také v podvečer 7. května sešli občané města, společně se starostou Martinem Ferdanem a místostarostou Janem Švaříčkem, aby zde vzpomněli na své zemřelé spoluobčany.Ač pietní setkání bylo spíše komornější, na důstojnosti to nikterak neubralo. Možná že právě naopak. Zúčastnění se mohli alespoň hlouběji zamyslet nad pronesenými slovy, případně celkovým 146 obětem věnovat tichou modlitbu. „Naše město bylo po mnichovském diktátu majákem naděje. Přijali jsme tři tisíce lidí, kteří ztratili domov v pohraničí. Stali jsme se útočištěm pro školy i instituce. Ale pak přišel 15. březen 1939 a s ním šest let temnoty. Tato temnota nebyla jen abstraktním pojmem v učebnicích dějepisu, ale měla konkrétní tváře a jména,“ pronesl starosta Martin Ferdan. Také jeho slova s sebou nesla jisté varování pro současnou dobu: „Mír není automatický dar. Je to křehká hodnota, o kterou musíme pečovat. A to i tady v Moravských Budějovicích. Dnes se nebojuje jen zbraněmi, ale i slovy, nepochopením a rozdělováním společnosti.“
Za účasti čestné skautské stráže pak setkání zakončila česká státní hymna. S ohledem na výše pronesenou řeč o majáku naděje a přijetí tisíců lidí po odstoupení hranic tak nabyla slova Kde domov můj daleko jiného, hlubšího významu.

Vzpomínka v předvečer výročí tragédie
HROTOVICE (herb) - Už v předvečer Dne vítězství si konec války připomněli též občané Hrotovic. Zde se však květnové události nenesou ve znamení radosti od osvobození. Pietní akcí se zde vzpomíná na oběti hromadné tragédie, která se na hrotovickém náměstí udála 8. května 1945. Onoho dne se kolem pravého poledne městem přesouvala dvoje vojska. Na Západ mířily německé oddíly a za nimi v závěsu Rudá armáda. Příchod Sovětů občané Hrotovic na svém náměstí radostně oslavovali. Ovšem v tu dobu napříč Moravou prolétávala sovětská letadla pronásledující prchající Němce. Bohužel vinou pochybení vojína armády, který neinformoval letectvo o bezpečnosti území, dopadly tři letecké pumy na město. Jedna dokonce přímo do slavícího davu. Výbuch bomby si vyžádal život sta čtrnácti hrotovických občanů a celkem šestatřiceti příslušníků Rudé armády.
Těmto obětem posledních hodin války je každoročně věnován pietní akt na samotném místě činu, náměstí 8. května. Setkání podobně jako v předchozích letech zahájil přelet vrtulníku, následně starostka města Hana Škodová se zastupiteli a hosty uctila památku zemřelých položením květinových darů. O hudební doprovod se tentokrát postarali talentovaní žáci ze ZUŠ Hrotovice.