Kdo ztratil hlavu v předínské škole?

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

PŘEDÍN (herb) - Školní kabinety obsahují mnohdy až pozoruhodné kousky. Snad každá druhá škola by dokázala při generálním úklidu nalézt staré mapy, vypreparovaná zvířata, portréty prezidentů či někdy dokonce rudé fangle. Ovšem pozoruhodný kousek čítá základní škola v Předíně. Zde se totiž dítka školou povinná po dlouhá desetiletí učí základy lidské biologie na skutečné lidské lebce. Že se nejedná o velmi zdařilou napodobeninu, zjistili žáci a učitelé až v minulém roce. Nyní tak ve spolupráci s pracovnicí Masarykovy univerzity v Brně probíhá rozsáhlé bádání nad tím, který to člověk doslova ztratil v předínské škole hlavu.

„Černej nebožtíku, máš to ale kliku. Za chvíli do temný hlíny budeš zakopán…,“ zní v písni Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra z roku 1964. Ač je pochování lidských ostatků společenskou samozřejmostí, ne všichni obdobnou „kliku“, o které zpívalo umělecké duo ze Semaforu, měli. Řeč je například o padlých vojácích, jejichž kosterní pozůstatky se běžně používaly jako pomůcky v hodinách přírodopisu. V dřívějších dobách trpěly školy nedostatkem exemplářů, a když tak v jejím okolí zahynul neznámý voják, nemuselo se o umístění jeho pozůstatků přemýšlet nikterak dlouho. Za zmínku též stojí, že po druhé světové válce se školní inventáře obvykle rozšiřovaly o kosti příslušníků Wehrmachtu. Tímto dědictvím minulosti tak několik generací poznávalo dlouhé roky taje lidského těla na skutečných kostech. Dokladem může být ZŠ UNESCO v Uherském Hradišti, kde výzkum přisoudil původ zdejších ostatků sedmihradskému důstojníkovi z prusko-rakouské války. Po této zkušenosti pak vyvstala celá řada otazníků nad lebkou v Předíně.

Už dříve narození absolventi předínské školy si možná jistě vzpomenou na lebku, skrze kterou poznávali lidské tělo. Desetiletí si nikdo nelámal hlavu, zda je umělá, či skutečná. Až v minulém roce se tato otázka otevřela. „Věděli jsme, že tady tu lebku máme, běžně se používala v hodinách přírodopisu. Až loni se ale žáci s paní učitelkou při jedné z hodin zaměřili na to, jestli není skutečná. Totiž v kabinetu přírodopisu se nachází také bezhlavá lidská kostra, v tomto případě jde bezpečně o velmi zdařilou napodobeninu, byť velice starou a podobně zbarvenou, a tak se mohlo zdát, že lebka patřila dřív k tomuto exempláři. Nakonec jsme tedy zjistili, že i u nás je pravá lidská lebka. V ten moment právě probíhal výzkum v Uherském Hradišti, tak jsme se do podobného bádání také vrhli,“ přiblížil situaci ředitel školy Josef Herbrych. Po tomto zjištění škola kontaktovala vědce z Masarykovy Univerzity v Brně, zda by jim nepomohli objasnit původ lebky. První fáze výzkumu pak nastala minulý týden, ve středu 8. dubna.

Školu v ten den navštívila doktorka Miriam Nývltová Fišáková, která předínskou pomůcku podrobí bádání. Na prvním setkání odborná pracovnice Masarykovy univerzity seznámila žáky s průběhem výzkumu a co vše se dá v dnešní době zjistit. Během své první návštěvy také odebrala vzorky, kdy pomocí pilky uřízla kousek skalní kosti, té nejtvrdší v lidském těle. Tento kousíček následně poputuje na odbornou expertízu do Spojených států amerických. Ač se nemusí zdát, tak i z lidské lebky se dá po letech vyčíst mnohé, nejen její stáří. Například z analýzy stroncia původ a migrace, stravu daného člověka zase objasní přítomné izotopy uhlíku, dusíku a kyslíku. A díky výbrusu zubu se zase zjistí věk úmrtí a kdy během roku, na tři měsíce přesně, dotyčný zemřel. I přes moderní techniku však nelze pravděpodobně vyčíst DNA. Během let se lebka dostala do tolika rukou, že tyto údaje zřejmě nebude možné získat.

Představený výzkum se potáhne v řádu měsíců. Už při první návštěvě ale doktorka Nývltová předestřela první informace. „Dle prvotního odhadu byla lebka v naší škole od jejího založení, tedy více než sto let. Ovšem jedná se zatím pouze o odhad bez vědeckého základu. Více budeme vědět po odborné expertíze,“ sdělil Herbrych. Ten pak dále doplnil, že se pravděpodobně jednalo o muže ve věku kolem čtyřiceti let, jehož smrt mohla nastat někdy na přelomu 19. a 20. století. Bližší informace však po následující týdny zůstanou zahaleny tajemstvím. Teď už se ale také ví, že lebka nebyla do školy umístěna svévolně, nehumánním způsobem. Na lebce je totiž znát, že tělo prošlo pitvou, až následně zamířilo do předínské měšťanky.

Po zdárném dokončení výzkumu nezůstanou výsledky pouze na papíře a v tabulkách. Dotyčný nebožtík bude mít i vlastní tvář. Už na úvodní schůzce byl ve škole přítomen také výtvarník Libor Balák, jenž vdechne lebce reálnou podobu. Jak probíhá takové umělecké navrácení neznámé tváře na základě ostatků, si kupříkladu už minulý týden vyzkoušely také předínské děti, kdy pomohly zhotovit model této lebky, jenž pak dále bude sloužit k rekonstrukci podoby dotyčného člověka.

V jednom dni se jim tak dokonce propojil vědecký výzkum s výtvarnou praxí.

Pro mnohé může být na tomto místě otázkou, proč se vůbec do celého projektu škola pouští. Jedním z důvodů je rozšíření obzoru žáků, dalším pak jistá úcta k dotyčnému člověku. „Už z prvního setkání, které bylo převážně teoretické, bylo vidět, že to žáky zajímá. Také proto to děláme, aby na vlastní oči děti poznaly průběh vědeckého výzkumu a mohly toto vědecké bádání zažít. Tímto projektem ale chceme také po letech zjistit údaje o člověku, kterému tato hlava patřila. Chceme zjistit, o koho se jednalo, odkud byl, jak vypadal, protože si to za ta desetiletí, co tu ve škole je, určitě zaslouží. vysvětlil motivaci školy její ředitel.