Cesta věnovaná místním hrdinům, nové lípy pro výsadky Iridium a Bronse

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

STŘÍŽOV (herb) – Během kalendářního roku se ve společnosti pravidelně opakují rituály, které taktéž pomáhají ukotvovat kolektivní historickou paměť. Ta se totiž zhmotňuje nejen do kamene a mramoru, ale odráží se i ve společenských a cyklicky se opakujících událostech. Zde na Třebíčsku je takovou akcí dubnové dosazování líp v Aleji československých parašutistů mezi Střížovem a Vladislaví, které letos proběhlo v sobotu 18. dubna. V tento den se na pietním místě nově objevily lípy za paravýsadky Iridium a Bronse, zároveň došlo ke slavnostnímu otevření Cesty Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého z Vladislavi do Dolních Vilémovic.

Nabízí se nepřeberné množství způsobů, jak si připomenout podstatné historické události a jejich přední aktéry. Nejvděčnější pro zapamatování a vzdání úcty je, když jsou jednotlivá jména zvěčněna ve veřejném prostoru. A nemyslí se tím pouze stavění soch, pomníků nebo pojmenovávání ulic a náměstí. Aby kupříkladu neupadly v zapomnění příběhy hrdinných Čechoslováků bojujících za druhé světové války, vyvíjí velké úsilí spolek VETERANS v čele s předsedou Tomášem Slámou. Skrze projekt Muži plukovníka Moravce a již zmiňovanou Alej československých parašutistů, která se na počest hrdinů každým rokem rozrůstá.

Když se zmíní českoslovenští výsadkáři, většině na první dobrou vyvstane sedmička statečných z krypty kostela svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Výčet je však daleko větší. Mezi lety 1941 a 1945 iniciovala ve Velké Británii Zvláštní skupina D, spadající pod zpravodajský odbor exilového resortu obrany, celkem 46 operací se 121 parašutisty. Uskutečněno však bylo 38 výsadků se 102 vojáky. Nutno podotknout, že mnozí muži s padáky se po výcviku a boji za opětovnou svobodu své vlasti už nevrátili do svých domovů. Od svého okolí také nikdy neslyšeli krátké slůvko „děkuji“. A naopak některým, již přežili, se následně „odvděčil“ komunistický režim. Jak jinak než potemnělou a zamřížovanou celou. Alej hrdinů mezi Střížovem a Vladislaví je tak nejen připomínkou všech hrdinů, kdy jméno každého z nich nese jedna lípa, ale také poděkováním. To ostatně ve své řeči potvrdil také předseda VETERANS Sláma: „Našim poděkováním se stala právě tato sedm set metrů dlouhá alej, která se dnešním dnem rozrostla o dalších osmdesát metrů.“

Kdysi obyčejná polní cesta začala získávat podobu pietního místa v říjnu 2023. Tehdy se zde vysázelo devět prvních líp známým jménům. Například Františku Moravcovi, Janům Kubišovi a Bartejsovi, Adolfu Opálkovi nebo střížovskému rodákovi Jaroslavu Krátkému. Jelikož v letech 2024, 2025 a také letos proběhly výsadby v dubnu, je už tento měsíc na Třebíčsku rituálně spojen s uctěním hrdinných výsadkářů z druhé světové války. Což dosvědčuje hojná účast a pravidelná setkání při pietním aktu.

Do 18. dubna letošního roku bylo kolem cesty od Střížova do Vladislavi vysázeno celkem 89 sazenic líp, českého národního stromu. O uplynulém víkendu ji pak ozdobilo 10 nových stromků. Ty však byly tentokrát věnovány vojákům, kteří se oproti svým kolegům zásadně liší. Jedná se o výsadky Iridium a Bronse, jejichž členové bohužel své stanovené úkoly nemohli splnit. Za Iridium jmenovitě Miroslav Špot, Miroslav Křičenský, Vladislav Soukup a Bohumír Kobylka, výsadek Bronse tvořili Bohumír Martínek, František Vrba a Antonín Kubec. Německá protiletecká obrana ale dne 14. března 1943 nedaleko Mnichova sestřelila dva letouny Halifax, v nichž byli zmínění muži přepravováni. Všichni ihned zemřeli vyjma Františka Vrbky, ten však svým zraněním podlehl o týden později. Společně s těmito hrdiny se dále střížovské stromořadí rozrostlo o lípy Adolfa Navrátila, Jaroslava Oldřicha Vrány (operace Dolphin) a Jiřího Pavla.

Než však došlo k samotnému sázení, zavzpomínali přítomní na padlé hrdiny minutou ticha a položením květinových darů. Samozřejmě se tato událost neobešla bez po okolí poletujících tónů české státní hymny v podání smíšeného pěveckého sboru Differo. Ještě předtím ale proběhlo vůbec první společné putování na Cestě Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého, jejíž oficiální otevření proběhlo právě v sobotu 18. dubna. Trasa dlouhá necelých osm kilometrů vede z Vladislavi skrze alej parašutistů do Střížova, dále pak směrem na Slavičky až ke Kubišovu rodnému domu v Dolních Vilémovicích. Čím cesta může člověka nadchnout už na první přečtení či poslechnutí, je fakt, že právě po ní vedly pravděpodobně poslední kroky Jana Kubiše zdejším regionem. Starší ročníky si jistě navíc vzpomenou na její běžné využívání. „Cesta Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého navazuje na původní historickou cestu, kterou místní po generace využívali při cestách na vladislavské nádraží, dnes téměř zapomenutou,“ pověděl již dříve Sláma o unikátní trase.

Cesta Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého dnes především turistům zprostředkovává krajinný ráz Třebíčska, příběh hrdinů zatím pouze skrze pojmenování. Trasa je nyní osazena směrovkami a až později, s ohledem na finanční prostředky, na ní přibudou kupříkladu edukační informační panely. O osudech našich odvážných předků se však může veřejnost nyní vzdělávat v Rodném domě Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích, kde putování končí nebo naopak začíná. Právě odtud také vyšli účastníci sobotní túry a klikatícími se cestami se vydali po Kubišových stopách. Desítky pěších naštěstí nemusí, podobně jako člen operace Anthropoid, bojovat se zbraní v ruce za svobodu. Co však početnou skupinu s Kubišem a vůbec všemi v lípách zvěčnělými výsadkáři pojí, jsou jistě demokratické ideje a hodnoty.