Chrámový sbor od sv. Martina
Profilovka
04. 03. 2024
visibility 138

KRALICE NAD OSLAVOU (juh) - Není to tak dávno, co jsme si povídali s šéfem Babylonských trubačů Miroslavem Nováčkem. Tento v našem regionu ojedinělý sbor mužů, žen a dětí s lesními rohy se čím dál tím víc dostává do povědomí veřejnosti. Při různých příležitostech zpestřuje kulturní, náboženské a myslivecké akce svými vystoupeními, ze kterých na nás vždy zavanou staré dobré časy. Poslední dobou s nimi můžeme vidět a především slyšet ještě jeden soubor. Je to pěvecký Chrámový sbor od sv. Martina v Kralicích, který se věnuje duchovní hudbě. A protože čím dál tím víc patří k sobě, vydali jsme se za sbormistryní Martinou Kobrovou a zeptali se jí, jak se jim s hornisty vystupuje. Ale nejen na to.

Pana Nováčka jsem se zeptal, zda každý člen Babylonských trubačů musí být myslivec. Odpověď zněla nemusí, ale kromě dětí jsou. Vy jste chrámový sbor. Jak je to u vás? Musí být všichni členové sboru křesťané?
Samozřejmě nemusí být křesťané, ale více než polovina sboru jsou aktivní katolíci.

Kde čerpáte. Zpíváte pouze liturgické texty?
Nejsou to jen písně určené pro liturgii. Čerpám z nejrůznějších pramenů, sborníků písní či kancionálů. Velmi ráda zařazuji krátké modlitební skladby – zpěvy z taizé, které zpíváme ve čtyřhlasém provedení. Vedou k zamyšlení a rozjímání. Možná jsme trošku specifičtí tím, že větší část repertoáru zpíváme a cappella. To znamená bez doprovodu. Nebojím se však sáhnout ani pro skladby velikánů Händela, Mozarta, Petra Ebena či současných skladatelů Zdeňka Pololáníka, Ondřeje Múčky. Záleží na tom, pro jaké liturgické období repertoár připravujeme.

Jak a kdy sbor vznikl?
Poprvé jsme se sešli koncem listopadu 2011 a vznikli jsme úplně náhodně, pro mě nečekaně. V Kralicích v kostele působím téměř dvacet pět let jako varhanice. Po jedné nedělní mši mne oslovila jedna paní, že by se se svými přáteli, kteří rádi zpívají, podílela na přípravě vánoční mše. Slovo dalo slovo. Přivedla partu nadšených lidí a vznikl patnáctičlenný sbor. Pilně jsme secvičili šest vánočních písní, kterými jsme obohatili vánoční bohoslužby. S těmito skladbami jsme poprvé vystoupili se Scholou z Říčan na vánočním koncertě v Kralicích. Od té doby skladby a písně upevňujeme na pravidelných zkouškách po celý rok.

O sborový zpěv mají větší zájem ženy, nebo muži? A jsou to pouze Kraličtí nebo i z okolí?
Máme to tak půl na půl. Ale počty se mění, protože členové odcházejí za povinnostmi a na soubor není čas. Trošku jsme se zmenšili a nyní zpíváme v komornějším složení. Máme dvanáct členů, z toho jsou čtyři muži a osm žen, převážně z Kralic.

Kde zkoušíte?
V Kralicích na kůru v kostele sv. Martina. Každý týden, ať je teplo nebo zima.

Jak obsáhlý repertoár máte?
Repertoár sboru obsahuje více než 160 skladeb. Dalo by se říct, že pětinu představují vánoční koledy a písně, další pětinu zpěvy postní a velikonoční. Zbývající repertoár zastupují písně ke mši svaté, svatbám, slavnostem, adoracím, křtu. Texty písní musí vycházet z biblických a liturgických textů na daný den a příslušný svátek.

Jak často vystupujete a kde?
Nedá se tak úplně hovořit o vystupování. Pravidelně pořádáme vánoční koncerty, kde bývá hojná účast našich pravidelných posluchačů. U příležitosti svátku sv. Cecílie, patronky hudebníků, pořádáme sborování ve spolupráci se Scholou z Říčan. Jednou u nás a podruhé v Říčanech nebo Ostrovačicích. Také jsme uspořádali velikonoční koncert. Vystupovali jsme na rozsvícení vánočních stromů u nás i v okolí, na Noci kostelů a na Muzejním dni tiskařů v Kralicích. Třetím rokem spolupracujeme s Babylonskými trubači pod vedením Miroslava Nováčka. Nádhernou událostí byla troubená a zpívaná slavnostní Hubertská mše v bazilice svatého Prokopa v Třebíči. Zpěvem jsme doprovodili trubače i při dalších mysliveckých mších, např. v Radošově a Trstěnicích. Spolupráce, jež si vyžádala spoustu nácvikových hodin a poctivou účast na zkouškách, které se konaly nejenom v našem kostelíku, ale také ve Velkém Meziříčí, se vyplatila a vrátila se v pocitu dobře odvedené práce.



Takže každý týden na mši a k tomu koncerty?
Ne, ne. Mše doprovázíme svým zpěvem nepravidelně a koncerty plánujeme s dostatečným předstihem. Náš zpěv zaznívá při sloužení slavnostních i svatebních mších, životních jubileích, při udělování svátostí, za zemřelé a za poděkování daru života.

Venku pod širým nebem zpíváte jen s Babylonskými trubači, nebo i sami?
I bez trubačů. Rádi jezdíme do nedalekých Lhotic na poutní mši pod širým nebem. Tam spolupracujeme s kapelou, která doplňuje program mše svaté. Nejhorší bylo období covidu, kdy nebylo možné se scházet ani zpívat. To nás hodně omezilo. Ale už jsme se opět rozjeli. Přiznám se, že jsem během pandemie měla černé myšlenky a přemýšlela, že ukončíme činnost. Polovina členů jsou senioři, z toho jeden dokonce přes osmdesát let! A zrovna on chodil s tím, že nesmíme přestat. A právě s vědomím, že nás zpívání naplňuje a nabíjí energií, jsme nepřestali a zpíváme dál. Nejmladším členem souboru jsem já. Noví zpěváci se shánějí těžko, občas někdo přijde, ale nevydrží. Prostě mu do života vstoupí něco důležitějšího a odejde.

Můžete tedy popsat to, co vám zpívání bere a co dává?
Do osobního života tato vášeň zasahuje hodně. To bezesporu. Jsem celkem zvyklá, protože od dětství jsem vyrůstala v hudební rodině a kolem mě se neustále hrálo a zpívalo. Založení sboru zasáhlo do osobního volna a času pro rodinu. Hlavně v období, kdy byly děti malé. Nejedná se pouze o čas na zkoušce, ale také přípravu, rozvržení, rozmyšlení a podobně. Tato příprava zabírá podstatně více času než přímá zkouška s ostatními. Na druhou stranu nás společné zpívání a vystupování dobíjí energií. Spokojené a usměvavé tváře publika jsou největší odměnou. Reakce posluchačů nám dává smysl a chuť pokračovat v muzicírování.

To, co děláte, je obdivuhodné. Vyžaduje to hodně osobního nasazení. To by však nestačilo. Jaké máte hudební vzdělání?
Absolvovala jsem tři cykly hudebního oboru na ZUŠ v Náměšti nad Oslavou a vysokou pedagogickou školu se zaměřením na hudební výchovu.

Jasně, ale nemyslím si, že to, co musíte zvládat, by dokázala každá učitelka se specializací na hudební výchovu.
To nevím. Na škole jsme byli hodně hudebně vedeni. Rozepisovali jsme partitury lidových písní, zpívali vícehlasé skladby a studovali historii hudby. Noty vnímám jako zajímavé čtení. Nehledám v tom žádnou vědu a tvořím to, co potřebuji.

Je možné, aby si někdo, kdo vás uslyší a zalíbíte se mu, váš soubor objednal?
Ano a občas se to děje. Například Domov důchodců ve Velkém Újezdu nebo setkání sborů v Brtnici. Pozvali si nás i do Kuroslep, kde jsme duchovními zpěvy doprovázeli slavnostní mši svatou, při níž byly požehnány symboly obce. Soubor je schopen připravit koncert, ale záleží na domluvě obou stran.

A co jako varhanice děláte vy?
Dá se říct, že všechno. Elektrické varhany mám neustále při ruce. Když je třeba – doprovodím, udám tón. Jsem ale také zpěvačka. Ráda si zazpívám svůj soprán. Někdy se stane, že vypadnou zpěváci zpívající alt nebo tenor. Musím je co nejrychleji naladit na správnou notu. Jedná se o takovou koordinační činnost. Hlídám hlasy zpěváků, správné nástupy, výslovnost, držení rytmu a dynamiky.

Jaké máte plány do budoucna?
Nic velkolepého. Nám je jasné, jak se bude rok vyvíjet, kdy budeme co zpívat. Velikonoční obřady, poutě, hody, do toho spolupráce s panem Nováčkem a jeho trubači – tam je to jasné a už se těšíme na vystoupení v květnu v bazilice sv. Prokopa v Třebíči. Držíme se těchto pravidelných akcí, a když se naskytne něco nového, domluvíme se. Nutností je ponechat si prostor i pro rodinu. Protože bez její podpory to nejde.

Nejčtenější
1
Post image
2
Post image
3
Post image