Oblíbeným tématem pro publicisty a badatele jsou velmi často významní rodáci a regionální osobnosti. Ať už ti svým významem čistě lokální, kteří se váží jen a pouze ke konkrétními městu a obci, nebo ti s činy daleko přesahujícími rodný region i vlast. Druhý případ se týká rodáka z Dolních Vilémovic, jehož jméno společně s dalšími výsadkáři a bojovníky proti nacismu je dobře známo také daleko za hranicemi České republiky. Právě od narození Jana Kubiše uplynulo v úterý 24. června sto dvanáct let. Hrdinného výsadkáře si o minulé sobotě připomněli také v jeho rodišti. A to hravou, leč velmi důstojnou formou. S ohledem na Kubišův čin není takovýchto akcí nikdy dost.
Kdo je hrdinou?
Když se hovoří o národních hrdinech, není společnost názorově zajedno. Není také divu, na každou historickou osobnost mohou lidé hledět skrze své vlastní ideje a politické preference. Osobnost Jana Husa pořádně rozštěpila společnost a způsobila diplomatickou roztržku už před sto lety během tzv. Marmaggiho aféry. Také na osobnost Tomáše Garrigue Masaryka hledí jistá část společnosti v nepříliš pozitivním světle. A když někdo uznává Václava Havla, je hned nazýván havloidem a pravdoláskařem. Těžko se tak mnohdy v minulosti hledá nějaká ta osobnost, na níž by se shodla naprostá většina a která by se stala jakýmsi sjednocujícím prvkem. Jistou výjimkou jsou však bojovníci proti dvěma totalitním režimům a oběti nacismu a komunismu. Některé příběhy zůstaly lehce upozaděny, jiné jsou veřejně známé a ukotvené v kolektivní paměti. Jedním z hlavních příběhů, jenž si naše společnost neustále připomíná, je ten z roku 1942. Československý odboj, atentát na Reinharda Heydricha, následné represe a závěrečný boj parašutistů. Právě sedmero mužů z krypty kostela svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici jsou těmi, kteří se těší uznání snad ze všech názorových proudů. To také dokládá, jak se téma nadále objevuje ve veřejném prostoru. Vychází publikace o odboji a atentátu, pořádají se přednášky a do muzeí proudí zvídaví návštěvníci. Zkrátka i po třiaosmdesáti letech přitahuje zmíněné téma pozornost.
Zájem o hrdinství parašutistů je například silně vidět při opakujících se výročích – 27. května, 18. června a 24. června – kdy se sociální sítě, zpravodajské portály, novinové články i přednáškové sály připomínkou těchto témat zcela zaplní. A je tomu tak v pořádku, alespoň ona událost nevymizí z historické paměti. Bude nadále připomínána a uchovávána pro budoucí generace.
Známý příběh statečného Orla
Nejčerstvěji se takto veřejně připomínal výsadkář Jan Kubiš. Ačkoliv mezi lety 1941 a 1942 uskutečnila Zvláštní skupina D celkem 38 výsadků se 102 vojáky, největší popularitě se těší operace Antropoid tvořena Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem. To je dáno samotným posláním operace i jejím významem pro budoucí uspořádání Československé republiky.
V představení devětadvacet let dlouhého příběhu Jana Kubiše se však nelze pohybovat pouze v krátkém úseku mezi seskokem u Nehvizd 29. prosince 1941, libeňskou zatáčkou 27. května 1942 a pravoslavným chrámem v Resslově ulici 18. června téhož roku. Za samým počátkem je třeba se přesunout do doby rakouského mocnářství, pouhý rok před vypuknutím první světové války. Rodiče František a Kristina Kubišovi přivítali malého Jana na svět 24. června 1913 v šestisethlavých Dolních Vilémovicích, přesněji v matčině rodném domě č. 79. S Janovým mládím se vedle jeho rodiště pojí i další obce na Třebíčsku, namátkou Ptáčov, Trnava, Lipník a Rudíkov. Právě do poslední zmíněné obce zamířil po skončení povinné školní docházky. Zde pracoval jako čeledín a topič, aktivně se zapojil i do chodu rudíkovského Orla. Druhá polovina 30. let pak již Jana spojila s vojenskou uniformou.
Coby prvorepublikový voják ale těžce nesl odstoupení hranic a následnou okupaci své rodné země a za svobodu Československa se vydal bojovat do zahraničí. V červnu 1939 zamířil Kubiš nejprve do Krakova, kde zrovna vznikala československá vojenská jednotka, s ní poté do Alžíru a po bojích ve Francii zakotvil roku 1940 v Anglii. Zde absolvoval speciální vojenský výcvik a posléze byl vilémovickému rodáku svěřen významný úkol. Společně s Jozefem Gabčíkem měli být těmi, kdo v Praze zlikvidují vysokého nacistického činovníka a jednoho ze strůjců holocaustu Reinharda Heydricha. Rotmistr Kubiš ale nebyl pro operaci Antropoid první volbou, svého kolegu Gabčíka doplnil až po zranění rotného Karla Svobody.
Parašutisty Gabčíka s Kubišem vysadily do protektorátu letouny RAF 29. prosince 1941 a v následujících měsících navázali výsadkáři v okupované vlasti kontakty s domácími odbojáři a naplno se chystali ke svému úkolu, k němuž došlo 27. května 1942. Na jeho následky pak Heydrich 4. června skonal. O čtrnáct dní později pak svůj poslední boj proti stonásobné přesile vedla také sedmička statečných parašutistů.
Význam Kubišova činu
Odstranění strůjce holocaustu sice přineslo ze strany Německa tragickou odplatu v podobě druhého stanného práva, stovky popravených a vyhlazení Lidic a Ležáků. Na druhou stranu měl ale čin Kubiše s Gabčíkem velký vliv na státní uspořádání Československa po konci války. Atentát na Heydricha hrál totiž důležitou úlohu v cestě zneplatnění Mnichovské dohody a obnovení ČSR v předválečných hranicích. Prezident Edvard Beneš se po odstoupení hranic a zřízení protektorátu snažil docílit oduznání dohody. Sami Britové zastávali stanovisko, že dohodu zneplatnili sami Němci okupací 15. března 1939. Ovšem s oficiálním prohlášením o neplatnosti dohody přišla Velká Británie až právě po atentátu a reakcích na něj, a to 5. srpna 1942. Represe ze strany nacistů, vypálení Lidic a Ležáků, a tak velká odbojová akce vůbec měly velký podíl na tom, aby exiloví představitelé dosáhli svých vytčených cílů. K britskému stanovisku se na konci září přidala i Francie a v roce 1944 Itálie.
Vzpomínková akce v rodné obci
Odkaz svého slavného rodáka si právě v Dolních Vilémovicích hrdě hýčkají. Hlavním místem paměti je zde samotný rodný dům Jana Kubiše. Ten získala obec do svého vlastnictví v roce 2009, avšak v naprosto dezolátním stavu. Po velkém úsilí vedení obce a dárců z veřejné sbírky se podařilo domek opravit, umístit do něj muzejní expozici a slavnostně otevřít na 100. výročí od Kubišova narození.
Osud parašutisty zde ale bývá připomínán každoročně. Ku příležitosti blížícího se výročí od jeho narození se například v sobotu 21. června rozevřela vrata jeho rodného domu a proběhla akce nazvaná Na skok do protektorátu. Oč šlo? Návštěvníci si mohli volně projít rodný dům a zde umístěné expozice. Ať už sami v poklidu, nebo s doprovodným komentářem průvodkyně a Kubišovy neteře Julie Fňukalové. Nás domem provedla někdejší starostka Dolních Vilémovic Jitka Hanáková, tematicky oděna do kostýmku z protektorátních let. Právě za jejího funkčního období se povedlo předělat zdevastovaný dům na důstojné muzeum-památník. Kromě prohlídky stálé expozice nabídl vzpomínkový den bohatý program pro děti. Pro nejmenší návštěvníky pořadatelé připravili pracovní listy k plnění, dobový fotokoutek, prohlídku terénního vojenského vozidla, střelbu z pistole a v jedné z místností také mnoho tematických her. I například skrze puzzle protektorátní mapy, poznávačky parašutistů a jejich rodišť či správným seřazením průběhu atentátu poznávají dítka kus své vlastní historie. A že je to potřeba.
Foto HoN: Petr Herbrych
