Výsadek Spelter nebyl jen o čtveřici parašutistů. Zasáhl desítky dalších osudů

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

Na počátku května se veřejný prostor napříč Českou republikou vždy zcela zaplní připomínkami konce druhé světové války. Zvláště třeba v Hrotovicích, Čáslavicích a Petrovicích si jistě opět vzpomenou na své spoluobčany, kteří bohužel zemřeli v posledních hodinách války. Na prvních dvou místech vinou shození letecké pumy, petrovičtí mladíci byli popraveni okupační hlídkou. Ovšem opomenout se na Třebíčsku nesmí ani událost, jež se zde začala psát již o rok dříve. V noci ze 4. na 5. května 1944 se z nebe do lesů nedaleko Kramolína snesl čtyřčlenný výsadek Spelter. Ačkoliv skupinu v počátcích doprovázely četné komplikace, nakonec se jí ve zdejším regionu povedlo navázat spojení s Londýnem, sjednotit drobné odbojové skupiny a zdárně zde působit až do května 1945. Tak významná událost, jakým vysazení skupiny Spelter bezesporu je, se pochopitelně nemohla obejít bez veřejné vzpomínky. A to na místě samotného seskoku, v pondělí 4. května.

Odhodlání hrdinných Čechoslováků
Nově vzniklé republice Čechoslováků nebylo dopřáno dlouhého bytí. Už po dvaceti letech její existence přišla vinou Mnichovské dohody o své pohraniční oblasti, plán nacistického Německa na rozbití Československa byl následně dokonán s nástupem jara 1939. Nejprve si 14. března odsouhlasili Slováci svůj samostatný stát, druhého dne pak započala německá okupace zbytku republiky. Tyto události však nenechaly mnoho občanů chladnými. „Březen 1939 znamenal pro mnoho Čechoslováků důvod opustit vlast a přidat se v zahraničí na stranu jednotek, které bojovaly proti nacistickému Německu. Jejich cesta byla nebezpečná, dlouhá a velmi a velmi strastiplná. Ale odhodlání bránit naši vlast pro ně bylo silným motorem,“ pronesl na pondělním setkání v Kramolíně plukovník Petr Slíva, velitel 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou.
Odhodlaní českoslovenští vojáci hráli významnou úlohu při snahách politické reprezentace o obnovení předmnichovské republiky. Zejména činnost do protektorátu vysazených skupin v kooperaci s domácím odbojem dokazovala, že Češi nejsou uprostřed války pouze pasivním výrobcem zbraní pro Německo. „Jejich vysoká morálka, bojový duch a odpovědnost vojáka byly nepřehlédnutelné,“ je si i dnes vědom plukovník Slíva. Bezesporu nejvýznamnější operací, kterou Zvláštní skupina D exilového resortu obrany ve Velké Británii připravila, byl výsadek Anthropoid s úkolem likvidace Rein-
harda Heydricha. Ovšem opomenout další by bylo vůči stovkám hrdinných vojáků velice nespravedlivé. Zmíněná skupina D pod zpravodajským odborem ministerstva obrany provedla z Britských ostrovů celkem 38 výsadků se 102 vojáky. Předně tedy s přiděleným posláním navázat zpravodajské spojení se Západem a provádět sabotážní akce. Právě tyto úkoly také začali na přelomu jara a léta 1944 provádět na jihozápadní Moravě výsadkáři ze skupiny Spelter.

Z počátečních komplikací vstříc zdařilému odboji
Teplé květnové noci za svitu doznívajícího úplňku se do lesů nedaleko Kramolína snesli kapitán Břetislav Chrastina, rotný Jaroslav Kotásek, rotný Rudolf Novotný a četař Jan Vavrda. Dle původního plánu se měla čtveřice mužů po seskoku vydat na šedesát kilometrů dlouhou túru do úkrytu v Nové Říši. Ovšem tento záměr získal trhliny už brzy po seskoku z letounu Halifax. Prvotní problém nastal v tom, že na stromech zůstaly viset padáky, což gestapo přivedlo na stopu parašutistům. Druhá komplikace pak přišla při nočním přesunu. Velitel výsadku kapitán Chrastina při brodění řekou Jihlavou ztratil boty a s tím, aby skupině neztěžoval přesun, výsadek opustil.

Nicméně i přes počáteční komplikace se trojici v akci pokračujících vojáků přece jen povedlo splnit stanovený úkol a již 5. června ze statku Ladislava Papuly navázali skrze vysílačku Lenka spojení s Londýnem. A to předně díky pomoci občanů Boňova Františku Durdovi, Františku Pelánovi a Michalu Kratochvílovi a též hajnému Františku Vitoušovi z Ostré u Myslibořic. Ovšem gestapo dobře vědělo o přítomnosti parašutistů a rozhodlo se rychle konat. Okupanti o síle zhruba 400 mužů obsadili dne 17. června hájovnu v Ostré, Kratochvílův statek v Boňově i usedlost Papuly v Myslibořicích. Zatímco parašutistům Vavrdovi a Novotnému i hajnému Vitoušovi se podařilo z obklíčení uprchnout, rotný Kotásek v přestřelce padl. V rukou gestapa následně skončili spolupracovníci výsadku, zmíněný Kratochvíl, Papulovi z Myslibořic či Urbánkovi z Račic. Mimo to však gestapo krátce poté vytipovalo k zatčení třicet členů noční hlídky v Boňově, hlídači Pelán s Durdou se ale k setkání s parašutisty přiznali. Po soudu v Jaroměřicích si všichni pozatýkaní vyslechli trest smrti.

I přes tento zásah ale činnost paraskupiny ve spolupráci s místními vlastenci probíhala nadále. Vojáci Novotný a Vavrda po myslibořických událostech nově nalezli úkryt u Antonína Plichty v Šebkovicích. Ani zde ale posléze nebylo příliš bezpečno, a tak se zpravodajci museli přesunout do Šašovic k Františkovi Petrů. Co vedle stále udržovaného spojení se Západem stojí za zmínku, je fakt, že se dvojici podařilo spojit celkem 12 místních odbojových skupin s téměř 250 členy. S působností například v Šašovicích a Želetavě, Šebkovicích, Domamili, Kněžicích, Lesné či na Znojemsku. Tito odbojáři se především věnovali sabotážním akcím v podobě ničení dopravních a komunikačních spojů, na konci války se podíleli na vyzbrojování partyzánských jednotek díky shozeným zbraním. Až po konci války se pro skupinu vžilo označení Lenka-Jih, s odkazem na vysílačku Spelteru a místa působení.

Místo, kde se psaly dějiny
Výsadek Spelter sehrál v letech 1944 a 1945 významnou úlohu v boji za znovunabytí svobody. Navíc celá tato odbojová zkušenost se ještě promítla na samém počátku 50. let v souvislosti s tzv. případem Babice. Kde se však začal celý příběh psát? Do roku 2011 by málokdo postřehl, že právě za Kramolínem se čtveřice výsadkářů po přeletu z Velké Británie poprvé dotkla země své rodné vlasti. Seskok čtyř parašutistů zde připomínala pouze na stromě přibitá dřevěná cedulka s vyobrazením čtyř padáku. Až před patnácti lety iniciovala 22. vrtulníková základna v Náměšti nad Oslavou vybudování kamenného pomníku, který také opečovává. Událost z května 1944 však u kramolínského lesíku není zvěčněna pouze v kameni a mramoru. K jejímu udržení ve veřejném povědomí také napomáhá každoroční pietní setkání v místě seskoku.

Památku operace Spelter desítky přítomných důstojně uctily v pondělí 4. května položením květinových darů, minutou ticha a českou státní hymnou. Setkání pak symbolicky zakončil seskok parašutistů z náměšťské základny. Nejprve se opět po dvaaosmdesáti letech dolů snesla čtveřice mužů s kulatými padáky. Po nich následovali jejich kolegové s padáky typu křídlo, které navíc zdobily vlajka České republiky a prapor základny v Náměšti. Vojáci zde sice byli skupinou nejpočetnější, ne však jedinou. Setkání se též účastnili například senátorka Hana Žáková, poslanec Vítězslav Schrek a za Kraj Vysočina radní Miloš Hrůza. Hold parašutistům a všem jejich spolupracovníkům vzdali také zástupci měst Třebíče, Náměště nad Oslavou, Moravských Budějovic, Jaroměřic nad Rokytnou, Jemnice a Hrotovic a obcí Kramolína a Ratíškovic. Velmi vzácnými hosty zde však byli sami příbuzní výsadkářů Jana Vavrdy a Rudolfa Novotného, dcera hajného Vitouše a vězeňkyně internačního tábora ve Svatobořicích Věra Doleželová nebo rodina Jaroslavy Obůrkové. Právě dvě posledně zmíněné dámy dokazují, jak široké stopy výsadek Spelter na Třebíčsku zanechal.

Prostí až nenápadní hrdinové
Působení výsadku Spelter není totiž pouze příběhem čtyř jmen zvěčněných na kramolínském pomníku. Nelze opomenout odvahu desítky až stovky prostých občanů zdejšího kraje, kteří nehodlali nečinně přihlížet okupaci své země a nabídli výsadkářům pomocnou ruku. A tím riskovali svůj život. Ostatně již výše byli zmíněni pánové Durda, Pelán, Kratochvíl a rodiny Papulova a Urbánková, život též pozbyli jemničtí Ladislav Fiala a Jaroslav Valenta. Další oběti pak u Kramolína připomněl historik Vlastislav Janík, jenž se právě tímto tématem zabývá: „Když Spelter zkraje roku 1945 přišel na otevřený odboj proti okupantům, došlo k dalším ztrátám. Například Augustin Mrvka padl při destrukci železnice u Dačic, Vladimír Vlna z Jaroměřic u Petrovic nebo Jaroslav Slavík z Moravských Budějovic při akci ničení zbraní u Vícenic. A právě těmhletěm nepříliš známým členům odbojové skupiny patří náš dík a nesmí se na ně zapomenout,“ sdělil ředitel Regionálního muzea v Brandýse nad Labem a Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech.

Vyřčená jména jsou však pouhým zlomkem všech účastníků odboje. Jelikož ne všechna se ve veřejnosti těší značnému povědomí. Například letos poprvé se pietní akce zúčastnila rodina válečné veteránky Jaroslavy Obůrkové, rozené Ráčkové. Za okupace zaměstnankyně krejčovského závodu v Brtnici sehrála důležitou roli během působení výsadku Spelter. Její otec působil v ilegální buňce KSČ a v srpnu 1944 přivedl domů parašutisty Vavrdu a Novotného. Mladá Jaroslava se vzápětí stala pro výsadek důležitou spojkou. Pomáhala předávat důležité informace, včetně pohybu okupačních vojsk. Život účastnice odboje a válečné veteránky z Předína vyhasl 6. září loňského roku. Jak ukazuje příběh Obůrkové, právě tito mnohdy až nenápadní lidé svými činy tvořili naše dějiny a pomáhali obnovovat svobodnou republiku.