Duben 1951: První velká akce a zvýšená pozornost StB

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 3 dny

Když se na konci února 1951 objevil ve zdejším regionu údajný agent CIC Ladislav Malý, věnoval v prvních týdnech své úsilí získávání možných spolupracovníků. Ne však úspěšně. Díky svému spolužákovi P. Janu Bulovi se sice napojil na lidi opozičně se stavící ke komunistickému režimu, druha do ilegality ale nezískal. Svého komplice našel až v dubnu v mladém Drahoslavu Němcovi. A s ním se také na konci měsíce poprvé pustil do odbojové akce, což vzbudilo reakci ze strany bezpečnosti. Právě dubnové události roku přichází na řadu v dalším díle historického seriálu, v němž se jednou do měsíce věnujeme danému období před pětasedmdesáti lety.

Drahoslav ze sítařského rodu
Rozporuplná osobnost Ladislava Malého zde byla představena v minulém měsíci. Společně s vedlejšími postavami P. Janem Bulou, Josefem Jeřábkem, Miloslavem Hlouchem, Bohumilem Krátkým, Antonínem Škrdlou a Karlem Němcem. Pro dubnové dny je pak zcela podstatný příběh syna posledně jmenovaného, mladého Drahoslava Němce. Ten se po vychození měšťanské školy v Předíně vyučil sítařskému řemeslu, které bylo s rodinou Němcových po generace neodmyslitelně spjaté. Řemeslu se Drahoslav učil na Veverce s otcem, u svého strýce v Čáslavi, a nakonec i ve Znojmě. Mladý vesnický chlapec oplýval dobrodružnou povahou, což se také projevilo v roce 1948. Tehdy se po nástupu komunistů k moci pokusil utéct na západ, ovšem v prostoru Mariánské Lázně - Planá jej hlídka zatkla a na šest týdnů skončil ve vězení. Následně se navrátil zpět do rodné osady, kde se společně s otcem živil výrobou pletiv a v únoru 1951 nastoupil do národního podniku PAL v Jihlavě. Zde však příliš dlouho nevydržel. Vzhůru nohama se mu život převrátil na jaře stejného roku.

Nová setkání pro kapitána Láďu
Po opětovném shledání se svým spolužákem z moravskobudějovického gymnázia navázal Ladislav Malý kontakty zprvu s Bulovými známými a s lidmi z okolí Rokytnice nad Rokytnou. U hajného Antonína Škrdly nalezl střechu nad hlavou, blízké kamarády mladého kněze se pak snažil získat pro svou odbojovou činnost. Nicméně švagři Miloslav Hlouch a Bohumil Krátký odchod do ilegality oddalovali na neurčito. Samozvaný agent CIC se tak začal pídit po rodině Němcově z Veverky. Zde se také v polovině března 1951 v uniformě SNB poprvé ohlásil a ihned ze sebe sypal mnohé nápady. Například vypálení sítařského družstva, útok na jeho vedoucí činitele nebo dokonce na předáky místního MNV. Ovšem ani sítař Karel Němec, hlava navštívené rodiny, se na podobné plány nechytal.

Ovšem v domě číslo 50 Malý po vícero návštěvách přece jen nalezl svého komplice. Během návštěvy 15. dubna totiž hovory neprobíhaly pouze mezi Karlem Němcem a záhadným hostem. Přítomna zde byla i dvojčata Karel a Drahoslav. Všichni zmínění se téhož večera sešli nad partičkou karet, přičemž se řeč stočila také na Drahoslavův nevydařený přechod přes hranice z roku 1948. V ten moment spatřil Malý v tehdy devatenáctiletém chlapci s dobrodružnou povahou vhodného adepta pro odboj. Údajný zahraniční agent tak Němcovi mladšímu nabídl útěk za hranice, kde by následně studoval vojenskou školu. I přes varování rodičů Karla a Anežky jejich syn na nabídku „kapitána Ládi“ přece jen kývl. Namísto do zaměstnání v Jihlavě se s domnělým odbojářem vydal vstříc dobrodružství. Rodina Němcova se až po pár dnech od jihlavského podniku PAL dozvěděla, že jejich syn se neobjevil v práci. Ihned bylo jasné, v jaké společnosti se nachází.

Rušno v Heralticích
Dvojice Malý a Němec hledala nové krytí, které brzy našli u hajného Františka Kopuletého. Dřívější partyzán ze skupiny Lenka-Jih měl z odboje cenné zkušenosti, zároveň se v jeho včelíně podařilo vybudovat nenápadnou skrýš ve včelíně. Hájovna manželů Kopuletých se nacházela nedaleko Heraltic, a tak právě sem směřovala první protistátní činnost podivína Malého. Ovšem místo odboje se spíše jednalo o tragikomické etudy.

Cílem jejich partyzánské činnosti se ve dnech 23. a 24. dubna stali tři heraltičtí funkcionáři - předseda MNV Josef Baloun, předseda KSČ Jaroslav Bohdálek a předseda přípravného výboru pro založení JZD v Heralticích Karel Kovář. Komické bylo zejména přepadení prvního jmenovaného. Předsedu Balouna z domu odvedli na úřad MNV, kde alkoholem opojený Malý ukradl několik knih a nechal si z rozhlasu zahrát lidovou píseň Vesničko má pod Šumavou. Ani z Balounova domu se podivný odbojář nevracel s prázdnou. Jednu láhev vína vypil na místě, druhou si odnesl do svého úkrytu. Zatímco nad tímto přepadením lze jen zvednout obočí a pousmát se, akce z druhého dne se už neobešly bez násilí.

Pomyslnou rozbuškou se stalo vyjádření komunistického předáka Bohdálka z druhého dne po Balounově přepadení, jenž by dle svých slov „teroristům rozstřílel zadky“. Právě tato slova vyburcovala Malého k osobní návštěvě předsedy heraltické KSČ. Dvojice partyzánů jej z Podheraltic vyvedla do lesa nedaleko hájenky Kopuletého, kde byl zbit. Následně musel Bohdálek Malého s Němcem dovézt k domu rodiny Kovářových. A zde už se dokonce střílelo. Nečekaná návštěva se Kovářovi nezdála, a tak se duchapřítomně odplazil pro vlastní zbraň. Když se pak Němec snažil na Malého povel dostat dovnitř domu, zazněla střelba. Spoušť tu ve stejný moment zmáčkli Kovář i devatenáctiletý hoch z Veverky. Komunistického činovníka zasáhla rána do předloktí, Němec byl zraněn na bradě, krku a počítal se smrtí.

Rychlé vystřízlivění z odboje
Se zraněným Němcem se Malý následně potácel od hájenky Kopuletého k hajnému Škrdlovi na Březovou, na Veverku nebo rokytnickou faru. Nikde však s žádostí o nové krytí nepochodil. Pro samotného devatenáctiletého mladíka se navíc idealizovaná vidina odboje brzy proměnila v noční můru. Střelba v Heralticích na něm nenechala pouze fyzické následky v podobě zranění a horečky, ale i šrámy na psychice. Odboj s kapitánem se Němcovi začal příčit. Chtěl se navrátit zpět ke svým rodičům. Ovšem Malý nechtěl na něco takového přistoupit, a tak svému komplicovi za případnou dezerci hrozil smrtí. Ráno 28. dubna se ale Němcovi povedlo v nestřeženém okamžiku utéct a díky Kopuleté se ukryl na půdě hájovny. Přes les pak bosý a ve velmi zbídačeném stavu utekl domů na Veverku. S ohledem na zvýšenou pozornost bezpečnosti ve zdejším kraji jej rodiče ukryli v podkroví. Bezpečí domova si ale dlouho neužil.

Rozporuplná svědectví
Na stopu prapodivných událostí z konce dubny přivedli bezpečnost nevědomky sami manželé Kopuletí. Přepadení tří funkcionářů v Heralticích vzbudilo pozornost samozřejmě mezi občany dané obce i za jejími hranicemi, ale také uvedla do pohotovosti bezpečnostní složky. Aby však nebyl v podezření samotný hajný, do jehož revíru byl kupříkladu předseda Kovář odveden, nahlásil taktéž své přepadení. Obdobně pak učinila i manželka Koupletého Božena. Ovšem ve výpovědích manželů, v porovnání mezi sebou i přepadenými funkcionáři se objevila celá řada nesrovnalostí. Pro ujasnění celého případu se tak bezpečnost rozhodla do hájovny Kouletých nainstalovat odposlouchávací zařízení. A to v době, kdy byli Kopuletí pozváni k podání dalšímu vysvětlení k případu. „Předpokládali jsme, že po návratu z výslechu si budou manželé sdělovat své poznatky z výslechu,“ zavzpomínal o padesát let později příslušník StB Josef Stolař. Bezpečnost tím dosáhla zdárného cíle. Pro hajného Kopuletého si přijela 28. dubna, druhého dne pak zatkla i jeho ženu. Tímto zásahem tak začali vyšetřovatelé StB rozplétat první síť kontaktů Malého. Nejprve se dozvěděla totožnost dvou odbojářů, následně se dostali ke jménům kněze Buly a hajného Škrdly. Rozsáhlá zatýkací akce mohla začít.

Copak se tu děje?
Dlouho se StB domnívala, že díky infiltrování odbojové skupiny kolem Gustava Smetany z Litohoře má nepoddajný region podchycený. Skupinu soustředěnou na Moravskobudějovicku úmyslně řídila, pohrávala si s ní a na razantní zásah se teprve chystala. Ovšem nahlášená přepadení bezpečnost rychle vyvedla z omylu. V kraji se začaly dít věci, o kterých neměla ponětí. Příslušníci StB tak v závěru dubna pomyslně zaklapli složky se Smetanovou skupinou a rozhodli se konat.

Vážnost situace v regionu rozhodně nedovolovala přítomnost dvou odbojových skupin, bylo tedy zapotřebí zasáhnout proti té známé, infiltrované. Ačkoliv tedy Smetana a spol. neměli na Malého aktivity žádné přímé vazby. Výjimkou je zde Antonín Plichta starší, v jehož osobnosti se o pár týdnů později propojí právě odboje kolem Smetany i Malého. Šebkovický sedlák a zkušený partyzán z druhé světové války měl být též 30. dubna zatčen, podařilo se mu však uprchnout. Posledního dubnového dne zahlédl brzy ráno v okně příslušníky bezpečnosti a rázem mu bylo jasné, oč se jedná. Pouze v košili a kalhotech, bez jakéhokoliv rozloučení s manželkou a dětmi, se utekl skrýt na sousedovu zahradu. Odtud pak zamířil do Lesonic k Bedřichu Pánkovi. Toho ale také StB zajistila, a tak se musel vydat dál. Úkryt Plichta posléze našel až v Cidlině u bednáře a varhaníka Ludvíka Stehlíka. A zde pak skrze osobu kněze Václava Drboly s Babic nastává spojení Malého s Plichtou. O tom však až v dalším měsíci.

Při první velké razii skončili v rukou bezpečnosti dále kněz Bula, hajný Škrdla či sítař Němec starší. Jeho syna se však nalézt nepodařilo. Fyzicky a psychicky zdeptaného Drahoslava, schovaného v půdním podkroví, vypátrali druhého dne, 1. května 1951. Den před dvacátými narozeninami, jejichž průběh si jistě představoval úplně jinak.

Hlavní motiv pro majora Zemana
Probírané odbobí je v celém reji událostí zajímavé nejen tím, že si Malý našel spojence a společně s ním se odhodlal k prvním „odbojovým“ akcím. Dubnové dění se zásadně promítlo také do desátého dílu propagandistického seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem Vrah se skrývá v poli. Události z roku 1951 jsou sice v seriálové Plánici vměstnány do pár dní, výše představený duben onoho roku je zde však patrný ve více pasážích. Například celým dílem se prolíná postava hajného Bosáka, vizuálně velmi podobného Františku Kopuletému. Zásadní rozdíl ale spočívá v uchopení jejich postavy. Zatímco seriálový nimrod byl konfidentem gestapa, hajný z Heraltic se za protektorátu zapojil do protinacistického odboje. Přestřelka v Podheralticích mezi Karlem Kovářem a Drahoslavem Němcem pak tvůrcům posloužila coby předloha pro přepadení herce Petra Olivy v roli komunisty Karla Mutla. A v neposlední řadě nelze opomenout zatčení zraněného Bosákova syna. V podobně zbídačeném stavu zatkla StB v květnu 1951 právě mladého Němce. Odkazy na babické události tak nejsou zhmotněné pouze v pomnících a pamětních deskách, ale mají též své televizní ztvárnění. Ovšem účelově a lživě překroucené.

Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:

Archiv bezpečnostních složek, fond KS StB, a. č. V-1645, spis Jan Bula a spol.
HERBRYCH, Petr. 2024. Dějiny obce Rokytnice nad Rokytnou v 1. polovině 20. století.
Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
KOLOUCH, František, 2024. Babický případ. Academia.
NAVARA, Luděk a KASÁČEK, Miroslav. 2008. Mlynáři od Babic: nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Host.
STEHLÍK, Michal. 2016. Babické vraždy. Academia.