Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Redakce

před 6 hodinami

Proces globalizace bývá po dlouhé roky nejčastěji symbolizován tím, že snad na každém rohu si můžete pochutnat na burgeru značky nejmenovaného řetězce. Ovšem ono propojování světa se projevuje také v oblasti kultury, respektive ve svátkovém kalendáři. Například také do české kotliny začínají pronikat prvky zámořského svátku Halloween. Ne však v té podobě, že by se děti převlékly do kostýmů a vydaly se sbírat sladkosti k jednotlivým domácnostem. Na takovéto vyžití tu máme masopusty. V našem prostředí je Halloween slaven především u obchodníků, odráží se na výzdobě domácností a případně jej připomínají kulturní akce pro nejmenší jako strašidelné stezky, tvoření a další. Dá se tak říci, že u nás je dýně stále brána především jako chutná zemědělská plodina.

S důrazem na zdejší kořeny a tradice se v České republice nese začátek listopadu ve znamení dvou jiných svátků. Tím prvním je svátek Všech svatých připadající na 1. listopad. První listopadový den je ale připomínkou nejen církví oficiálně uznaných světců, ale i těch, kteří dosud procesem kanonizace neprošli. Počátky společného svátku spadají do východní části Římské říše v době 4. století. Zde se ale slavnost konala na jaře, přesněji v době velikonoční. V západních zemích se pak počátek svátku vztahuje na rok 609, římský Pantheon, kdysi pohanský chrám, byl zasvěcen Panně Marii a všem mučedníkům. Tehdy ale zmíněné výročí připadalo na 13. května. K přesunu na první listopadový den došlo v 9. století za pontifikátu Řehoře IV. Květnový termín nebyl s ohledem na zemědělskou sezonu a nedostatek suroviny přede žněmi vhodný, a tak papež slavnost Všech svatých nově ustanovil na 1. listopad.
Dalším významným datem v kalendáři je pak 2. listopad a s ním spjaté Dušičky a vzpomínky na naše blízké zemřelé. Zatímco svátek o den dříve je slavností ryze křesťanskou, Svátek všech zesnulých má své kořeny v pohanských zvyklostech. Podobně jako je tomu u Halloweenu a keltského Samhainu. Keltové věřili, že na přelomu měsíců října a listopadu, při zahájení jejich nového roku, se za svými blízkými a do svých domovů navracejí duše zemřelých. Se vzpomínkou na zesnulé přišly také slovanské kmeny, které na tuto počest pořádaly velké oslavy. Chceme-li se však podívat na Památku všech věrných zemřelých, jak ji známe dnes, je třeba se přesunout do prostor clunského kláštera roku 998. Tehdy zde opat Odilo zavedl stálé modlitby za zemřelé. Tato tradice se v následujících staletích šířila Evropou, až svátek oficiálně stvrdl papež Benedikt XIV. v polovině 18. století.
Není mnoho církevních svátků, kterých by se aktivně účastnila i nevěřící část společnosti. Ovšem kromě Vánoc, částečně i Velikonoc, jsou Dušičky jedním z nich. Směrem k hřbitovům se svíčkami v rukou a vzpomínkami na své blízké míří nejen křesťané. Jak taková dušičková scenérie vypadá, má v hlavě téměř každý z nás. Chladno, šedivé mraky, deštivo, popadané listí. Podzimní dny zkrátka s sebou nesou jistou melancholii. Na této náladě se jistě odráží postupně kratší dny, počasí, postupně chřadnoucí příroda či právě mnohdy dojemná vzpomínání na blízké zemřelé. Leč je mnohdy těžké veškeré strasti překonat, Dušičky se nemusí nést ve znamení smutku a bolesti. Jak symbolizují hořící svíčky na hřbitově, lidská duše je věčná a zesnulí nám jsou stále nablízku. Při nejmenším v našich vzpomínkách.

Když se podzim převlékne do strašidelného kabátu

Když se dnes řekne Halloween, většina lidí si vybaví dýně, strašidelné masky a domy ozdobené pavouky nebo kostlivci. Tento svátek si i v České republice v posledních letech získává stále více příznivců. Rodiny zdobí své domy, terasy a balkony dýněmi nebo jinými příšerami, někdo dokonce promění svůj dům tak, že se večer kolem něj raději projdete rychleji. Halloween se slaví každoročně 31. října. Toto datum je považováno za čas, kdy je hranice mezi světem živých a mrtvých velmi tenká.

Kořeny Halloweenu sahají až ke starobylému keltskému svátku Samhain, který byl zasvěcen bohu mrtvých. Lidé tehdy zapalovali obrovské ohně a oblékali se do převleků, aby se chránili před zlými duchy. Samhain symbolizoval konec starého roku a příchod nového, zároveň i ukončení sklizně a nástup zimního období. Věřilo se, že v tento den se duchové mrtvých vracejí na Zemi a mohou buď škodit, nebo pomáhat živým. Aby se lidé ochránili před zlými silami, skrývali svou tvář pod maskami. Křesťanství později tento svátek začlenilo do svého kalendáře jako Předvečer všech svatých, v angličtině All Hallow’s Eve. Právě z tohoto anglického názvu postupně vznikl dnešní tvar „Halloween“. Lidé začali název zjednodušovat a po generace se v běžné řeči komolil, až získal podobu, kterou známe dnes. Na první pohled se může zdát, že jde o čistě americký svátek. Ve skutečnosti má však svůj původ v Irsku, kde se tradice Halloweenu vyvinula právě ze starého keltského svátku Samhain.
Halloween se slaví především v anglosaských zemích, jako jsou Spojené státy, Kanada, Velká Británie nebo Austrálie. V těchto zemích patří mezi nejoblíbenější svátky roku a v USA je hned po Vánocích druhým nejúspěšnějším komerčním svátkem. V podvečer 31. října se ulice zaplní dětmi v kostýmech duchů, čarodějnic a příšer, které obcházejí sousedy a s výkřikem Trick or treat žádají sladkosti. Český překlad by mohl znít Koledu, nebo něco provedu. Tento výraz znamená, že pokud děti nedostanou odměnu, mohou se pomstít drobnou legráckou. Například zazvoněním nebo schováním dýně. Pokud o Halloweenu spatříte pavouka, podle staré pověry to znamená, že nad vámi bdí někdo z blízkých, kdo už není mezi živými.
Jedním z nejznámějších symbolů svátku je vydlabaná dýně se svíčkou uvnitř, takzvaný Jack O’Lantern. S touto tradicí se pojí stará irská legenda o muži jménem Jack, který byl proslulý svou vychytralostí a zálibou v pití. Po smrti nesměl do nebe ani do pekla, a tak bloudil světem s kusem žhavého uhlí z pekelného ohně, který si vložil do vydlabané řepy.

Na jeho příběh navázala tradice vyřezávání halloweenských luceren. Původně se používala řepa nebo brambory, do nichž se vkládala svíčka, aby odehnala zlé duchy. Až irští přistěhovalci v Americe začali používat dýně, které se vyřezávaly snadněji a zářily mnohem výrazněji. Tak vznikla známá podoba dnešní halloweenské dýně.

Tradičními barvami Halloweenu jsou oranžová a černá. Oranžová připomíná podzimní úrodu a teplo zapálených svíček, černá symbolizuje tmu, tajemství a svět mrtvých. Mezi halloweenské zvyky patří vyřezávání dýní, koledování, převlékání do kostýmů nebo vyprávění strašidelných příběhů.

V České republice se Halloween v posledních letech těší stále větší oblibě. V obcích se konají tematicky laděné večery, halloweenské stezky, party, tvoření a mnoho dalšího. Děti si oblékají kostýmy, školky a školy tvoří halloweenské výtvory, obce nabízejí tematické stezky odvahy a restaurace lákají na večírky v duchu strašidelné atmosféry. A i když u nás zůstává hlavním svátkem Památka zesnulých, lidé si k tomuto podzimnímu zvyku pomalu hledají vlastní cestu.

Halloween je svátek, který spojuje historii, tradice i zábavu. Pro děti i dospělé je to čas, kdy se mohou na chvíli ponořit do světa fantazie. Vyřezávání dýní, svíčky, převleky a pohodová atmosféra k poslednímu říjnovému dni už neodmyslitelně patří.

Strašení po našem: Nad Chlístovem se potuluje hejkal, v Kamenné řádil sám čert

Kromě dýní se s halloweenskými slavnostmi pojí také všelijaká strašidla. V našich končinách si sice americký svátek své ústřední místo nevydobyl, to však nebrání otevřít tuto poněkud nadpřirozenou kapitolu. Avšak poněkud netradičně. Také oblast Třebíčska má dle pověstí své nadpřirozené bytosti, které například představil čtenářům Jan Dokulil v publikaci Náš kraj. Z mnoha postav jsme do užšího výběru naší tajuplné reprezentace Třebíčska vybrali pět zajímavých bytostí napříč regionem.

Kdopak by neznal Bílou paní. Přece jen do světlých šatů oděná dáma je přímo pohádkovým fenoménem a pověst o ní se váže snad ke každému zámku. Také v tom třebíčském by se měla dle letitých vyprávění Bílá paní zjevovat. Další tajemná zámecká žena se pojí se Sádkem. Zde žijící dvorní dáma Helena Antonie byla tak krásná, že její ctitele nešlo snad ani spočítat. Ona sama však milovala jednoho konkrétního mladíka, který se ale pro její krásu bál lásku opětovat. Jednoho dne si tak Helena přála, aby byla o něco ošklivější. Přání bylo vyslyšeno a sádecké dvorní dámě narostly vousy. Avšak této proměny se zalekl její milý, a když ji zahlédl, navždy zmizel z jejího života. Touto ztrátou se Helena Antonie trápila natolik, že se ze samotného žalu utopila ve studni. Její duch pak byl na zámku přítomen po následující staletí.

Duše zemřelého se zjevovala také v radošovských lesích V tomto případě se však jednalo o zlého fořta, který zde musel strašit za trest kvůli své nerudné povaze. Kdo jej mezi jehličnatými lesy zahlédl, musel se jej zaručeně leknout. Aby se neoblíbený nadlesní vešel do rakve, musela mu být po úmrtí useknuta hlava. Lesem se tak pohyboval fořt s opuchlou hlavou a zakrváceným krkem. Jsme-li u lesů, nesmí zde také chybět populární hejkal z Kobylí hlavy nad Chlístovem. Tento lesní mužík se také silně odrazil v místní kultuře. Přece jen která bytost může říct, že měla vlastní hudební festival?

Tento krátký výběr zakončíme v obci Kamenná. Dle pověsti totiž vtiskl zdejší krajině podobu sám čert. Lakomého sedláka Kláta svedla nenávist ke svému konkurentovi až ke spolčení s čertem. Rolník Klát slíbil, že za devět let dá peklu svou duši, když čert zasype pole jeho souseda mohutnými balvany. Dle sjednané dohody měl rohatý společník vše stihnout do rána, vychytralý sedlák ale dokázal pekelnou říši obalamutit. Když čert táhl z Budišova poslední balvan, vytáhl Klát z pytle kohouta. Zakokrháním a oznámením rána tak sedlák na čerta vyzrál a získal devět let života navíc. Nicméně peklo si jej přece jen vzalo, po osmnácti letech se po něm zčistajasna slehla zem.