VELKÉ MEZIŘÍČÍ (juh) – Evropský festival filozofie, konaný již dvě desetiletí v městě na soutoku Oslavy a Balinky, představuje mimořádný počin s přesahujícím významem. Každý rok přináší celospolečenské téma, které se dotýká celého světového dění i našich všedních životů. Letošní motto Mosty a propasti přímo vybízí k zamyšlení nad tím, co dnešní společnost spojuje, co ji rozděluje a kam vlastně náš kontinent v neklidných dobách směřuje.
Otcem a vůdčí osobností celého festivalu je Milan Dufek, dlouholetý ředitel kulturního centra Jupiter club. Původně trenér mládeže a organizátor dětských táborů se během více než dvaceti let zasloužil o kompletní oživení místního kulturního života, modernizaci zázemí i unikátní propojení akademické obce se širokou veřejností. Za popularizaci vědy obdržel prestižní cenu Akademie věd ČR i nejvyšší vyznamenání Kraje Vysočina – Skleněnou medaili.
Dnešní společnost dělí různé pohledy na to, co by se mělo a nemělo dělat, což bývá za normálních okolností motorem rozvoje. Současná vyostřená geopolitická situace – válka na Ukrajině či napětí v oblasti Hormuzského průlivu – však přináší celkovou nervozitu. Krize velkého světa nevyhnutelně dopadá i na náš klidný regionální Hobitín.
Odpovědět na otázku, kam Evropa v těchto turbulencích kráčí, se v historickém prostředí Špitálního kostelíka sv. Kříže v pátek 18. září pokusily dvě moudré a vzdělané ženy, které pracují přímo u zdroje informací.
První z nich byla Mgr. Zuzana Harmáčková, Ph.D., vedoucí Oddělení sociálně-ekologické analýzy na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Odbornice, jež přispívá k činnosti mezinárodní vědecko-politické platformy IPBES a vyučuje na Univerzitě Karlově i Masarykově univerzitě, se ve své přednášce zaměřila na scénáře budoucího vývoje. Budoucnost Evropy předestřela nikoli jako jedinou danou kolej, ale jako vějíř možností – od roztříštění a úpadku až po spravedlivější a odolnější společnost.
Druhou přednášející byla doc. Ing. Mgr. Kateřina Kočí, Ph.D., prezidentka asociace CEEISA a uznávaná výzkumná pracovnice v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky EU či genderu v diplomacii. Odbornice, která se podílela na projektech k českému předsednictví v Radě EU a působila na univerzitách ve Varšavě, Lublani či Tartu, nabídla pohled na bezpečnostní aktérství a roli Unie v globální politice.
V samotných přednáškách i v navazující debatě možná trochu chyběl větší osobní názor přednášejících vyvěrající z jejich unikátních zkušeností. Jasná a přímá odpověď však zazněla alespoň v závěrečné diskusi. Z publika padl dotaz, který přítomné na okamžik překvapil: nezpronevěřuje se Evropa svému původnímu mírovému poslání tím, že se stala velkým výrobcem zbraní? Odpověď Kateřiny Kočí byla jednoznačná – nestala. V porovnání s tím, kolik do obrany investují Spojené státy, Čína či Rusko, jsou evropské investice pouhou kapkou v moři. A každý příčetný člověk k tomu s těžkým srdcem dodá: bohužel nestala.
Evropská unie je společenství s báječnou ideou, jež si svá pravidla stanovila na počátku v roce 1951 jako Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) k zajištění míru a kontroly těžkého průmyslu. Jak léta běžela, členové přibývali. V pestrosti je krása i síla – tedy alespoň v dobách hlubokého míru. Ve chvíli, kdy je třeba činit rychlá a zásadní rozhodnutí, se však složitá mnohostruktura stává koulí u nohy, nad níž nepřítel jásá a spojenci zoufají. Z přednášky i celé besedy tak vyplynulo jediné: odpověď na otázku, kam Evropa kráčí, zůstává nejasná. Spíše než k rozhodnému kroku má současný kontinent sklon nerozhodně přešlapovat na místě.
Foto HoN: Jan Uher
