Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

za 1 hodinu

TŘEBÍČSKO (mad) – Ještě než se na obloze objeví první hvězdy, lidé si rozloží deky, obsadí lavičky nebo zahradní židle, koupí si limonádu či pivo a čekají. Pak zhasnou světla, promítačka se rozběhne a bílé plátno ožije. Promítání pod širým nebem má kouzlo, které ani nejmodernější multikina nedokážou nahradit. Letní kino není jen o filmu. Je o atmosféře letního večera, vůni trávy, cvrčcích, občasném houkání sovy i o tom, že nad hlavou místo stropu září hvězdy.

Všechno začalo před více než sto lety
Historie promítání pod širým nebem sahá téměř k samotným počátkům filmu. Už na začátku 20. století se objevovala první veřejná promítání na náměstích, v parcích nebo na nádvořích. Za vůbec první stálé letní kino bývá označováno kino v australském městě Broome, které vzniklo v roce 1916. Brzy se podobná kina začala objevovat také v Evropě a ve Spojených státech.

V tehdejším Československu se první letní projekce rozšířily ve 20. a 30. letech minulého století. Skutečný rozmach ale přišel až po druhé světové válce. V padesátých až sedmdesátých letech vznikaly po celé republice desítky amfiteátrů a letních kin. Promítalo se téměř v každém větším městě a často i na vesnicích.

V době, kdy lidé neměli internet ani desítky televizních programů, představovalo letní kino jednu z největších společenských událostí léta. Návštěvy se počítaly na stovky i tisíce diváků.

Zlatá éra letních kin
Sedmdesátá a osmdesátá léta bývají označována za zlaté období letních kin. V Československu jich fungovaly stovky a během sezony nabízely několik promítání týdně. V některých městech nebylo výjimkou ani několik tisíc návštěvníků během jediného večera.

Po roce 1989 ale přišel prudký útlum. Staré promítací technologie zastaraly, objevila se domácí videa, satelitní televize a později multiplexy. Mnoho amfiteátrů zarostlo trávou nebo bylo zbouráno.

Zdálo se, že letní kina zmizí úplně. Nestalo se.

Naopak. Posledních zhruba patnáct let zažívají renesanci. Díky digitálním projektorům je promítání jednodušší a levnější než kdykoliv předtím. Filmy se dnes promítají na nádvořích zámků, v zámeckých parcích, na koupalištích, fotbalových hřištích, náměstích nebo třeba mezi vinicemi. V České republice dnes fungují stovky pravidelných i příležitostných letních kin.

Nejznámější letní kina v České republice
Mezi legendy patří především letní kino v Boskovicích, které nabízí jedinečnou atmosféru pod hradem. Velkou tradici má také amfiteátr v Mikulově, promítání na hradě Špilberk v Brně nebo letní kino v Olomouci.

Pražané znají promítání na Střeleckém ostrově, v Kasárnách Karlín nebo na střeše obchodního centra na Chodově. Každé místo nabízí jinou atmosféru, ale společný zážitek zůstává stejný – film pod otevřenou oblohou.

Vysočina má promítání pod hvězdami ráda
Ani Vysočina nezůstává pozadu. Tradiční letní kino funguje například v Jihlavě, kde se promítá v historickém amfiteátru, diváci v něm pravidelně zaplní stovky míst.

Oblíbené projekce pořádají také v Telči, Velkém Meziříčí, Polné, Novém Městě na Moravě nebo v Havlíčkově Brodě. V posledních letech se promítání přesouvá i na nádvoří zámků, do parků nebo areálů koupališť.

Na Vysočině se potvrzuje, že lidé nehledají jen film. Chtějí společně strávit příjemný letní večer.

A jak to bylo v Třebíči?
Dříve narození ještě mají v živé paměti promítání letního kina v osmdesátých letech tak trochu paradoxně na zimním stadionu. Stejně jako jinde v republice, ale i zde pravidelné promítání postupně ustoupilo moderním kinům. Tradice však nezanikla. Město ji v posledních letech obnovilo formou letního kina na Karlově náměstí.

Kde si letos na Třebíčsku užijete film pod hvězdami?
Milovníci letního kina nemusí za zážitkem jezdit daleko.

Pravidelné projekce letos nabídne Třebíč, kde se promítá přímo v historickém centru města.

Oblíbené letní kino se vrací také do Jaroměřic nad Rokytnou, kde vzniká promítací prostor v areálu koupaliště.

Filmy pod širým nebem tradičně promítají také Dukovany, kde se letní kino koná v jedinečné kulise pod chladicími věžemi jaderné elektrárny. Projekt si během let získal návštěvníky z širokého okolí.

V posledních letech se příležitostné projekce objevují také v dalších obcích Třebíčska. Často je pořádají spolky, hasiči, kulturní domy nebo obce jako součást letních slavností, poutí či dětských dnů.

Kouzlo, které žádné multikino nenahradí
Moderní sály nabízejí špičkový obraz i zvuk. Přesto mají letní kina něco navíc. Nikdo se nezlobí, když během filmu zafouká vítr, nad hlavou proletí netopýr nebo se ozve kostelní zvon. Právě tyto drobnosti vytvářejí neopakovatelnou atmosféru.

Možná právě proto se letní kina po letech znovu vracejí do českých měst a vesnic. Připomínají dobu, kdy byl film společenskou událostí a kdy se lidé scházeli nejen kvůli promítání, ale hlavně kvůli společně strávenému večeru.

Až se letos setmí a na bílém plátně naskočí první záběry, bude to stejně kouzelné jako před desítkami let.

Putovní letní kina spojují film, lidi i dobrou věc

TŘEBÍČSKO (mad) – Nepotřebují vlastní budovu ani stálé promítací plátno. Stačí nákladní vůz, moderní projekční technika, několik hodin příprav a po setmění se náměstí, zámecké nádvoří nebo louka promění v kino pod hvězdami. Putovní letní kina zažívají v posledních letech velký návrat a stále častěji zastavují také na Třebíčsku. Vedle filmových zážitků přitom přinášejí ještě něco navíc – podporují charitu a oživují společenský život v menších městech.

Kino přijede za lidmi
Zatímco klasické letní kino má své stálé zázemí, putovní kino funguje úplně jinak. Projekční technika, plátno, ozvučení i zázemí cestují od města k městu. Během odpoledne technici postaví promítací plochu, připraví zvuk, usadí diváky a po setmění může začít film.

Po skončení projekce se vše během několika hodin zabalí a další den se celý „filmový cirkus“ přesune o desítky kilometrů dál.

Právě díky této mobilitě se mohou filmové večery konat i tam, kde stálé letní kino nikdy nebylo nebo už dávno zaniklo.

Bratři Čadíkové objíždějí republiku už více než tři desetiletí
Nejznámějším projektem svého druhu je Kinematograf bratří Čadíků, který patří k symbolům českého filmového léta. Jeho historie sahá do roku 1992, kdy bratři Josef a Pavel Čadíkovi vyrazili na první cestu s upravenou maringotkou vybavenou promítací technikou.

Z původně nadšeneckého projektu se během let stal jeden z největších putovních filmových festivalů v České republice. Každé léto vyráží několik projekčních vozů na různé trasy a během dvou měsíců navštíví téměř stovku měst a obcí. Promítá se na náměstích, v parcích, zámeckých areálech i u historických památek.

Dobrovolné vstupné pomáhá lidem
Projekt má ale ještě jeden důležitý rozměr.

Na většině zastávek se neplatí klasické vstupné. Návštěvníci přispívají dobrovolnou částkou podle svých možností. Vybrané peníze následně putují na dobročinné účely.

Kinematograf bratří Čadíků dlouhodobě spolupracuje s Kontem Bariéry, které pomáhá lidem se zdravotním postižením. Za dobu existence projektu se díky divákům podařilo vybrat už více než 22 milionů korun. Organizátoři opakovaně zdůrazňují, že právě spojení kultury a pomoci druhým je jedním z hlavních důvodů, proč projekt vznikl a proč si dodnes získává přízeň veřejnosti.

Kdo promítání platí?
Mnoho návštěvníků si klade otázku, jak může podobný projekt fungovat, když je vstupné dobrovolné.

Financování stojí na několika pilířích. Na organizaci se podílejí partnerské společnosti, sponzoři, jednotlivá města a obce, které poskytují zázemí nebo se finančně podílejí na pořádání akce. Významnou část nákladů pokrývají také komerční partneři projektu. Díky tomu mohou organizátoři zachovat dobrovolné vstupné a jeho výtěžek věnovat na charitativní účely.

Samotné město většinou zajišťuje vhodný prostor, technické zázemí, přívod elektřiny nebo spolupracuje při propagaci. O projekční techniku, licenci k filmům i samotné promítání se stará provozovatel putovního kina.

Na Třebíčsku zamíří na dvě zastávky
Ani letos Třebíčsko nebude na mapě putovního kina chybět.

Jednou z nejzajímavějších zastávek bude tradičně areál Jaderné elektrárny Dukovany, kde se promítání koná pod chladicími věžemi. Neobvyklá kulisa láká každoročně návštěvníky z širokého okolí. Díky velké pevné projekční ploše může promítání probíhat i za méně příznivého počasí a část diváků sleduje filmy přímo ze svých automobilů prostřednictvím autorádia.

Druhou zastávkou letošní trasy je Budišov, kde putovní kino nabídne několik večerů s českými filmy. Diváci se mohou také těšit na záznam budišovského ochotnického představení Charleyova teta. Také zde bude vstupné dobrovolné a výtěžek poputuje na dobročinné účely.

V minulosti Kinematograf bratří Čadíků pravidelně „kotvil“ také v Třebíči či v Náměšti nad Oslavou.

Nejde jen o film
Podle organizátorů je film pouze jednou částí celého večera.

Lidé přicházejí dlouho před začátkem promítání, posedí s přáteli, dají si něco dobrého a děti si mezitím hrají na náměstí nebo v parku. Promítání se tak stává společenskou událostí, která přirozeně propojuje několik generací.

V době streamovacích služeb, kdy si může každý pustit film doma na pohovce, se může zdát podobný koncept překonaný. Opak je ale pravda. Putovní kina každoročně dokazují, že společný zážitek má stále své místo. Diváci totiž nepřicházejí jen kvůli filmu. Přicházejí kvůli atmosféře, letnímu večeru a pocitu, že jsou součástí něčeho společného.

A možná právě proto se maringotky s promítací technikou vydávají na české silnice už více než třicet let a jejich zastávky patří k nejoblíbenějším kulturním akcím letních prázdnin.

Návrat do časů filmového pásu

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU (mad) – Kdo chce zažít promítání stejně jako před několika desítkami let, nemusí hledat filmové muzeum. Stačí koncem června zamířit za Špitálek v Náměšti nad Oslavou, kde se každoročně koná retro filmový festival KINO JEDE!. Jeho hlavním lákadlem není jen výběr filmových klasik, ale především způsob jejich promítání – na originálních 35milimetrových filmových kopiích pomocí historických kinoprojektorů.



V době, kdy většina kin přešla na digitální technologie, jde o stále vzácnější zážitek. Diváci mohou sledovat filmy tak, jak je znaly celé generace návštěvníků biografů. Charakteristický zvuk běžícího projektoru, světlo promítací lampy i obraz z klasického filmového pásu vytvářejí neopakovatelnou atmosféru, kterou digitální projekce nenahradí.

Festival KINO JEDE! vznikl v roce 2016 z iniciativy spolku PRO|OKO a během let si získal řadu příznivců nejen z Náměště nad Oslavou, ale i širokého okolí. Promítání se odehrává na travnaté ploše za historickým Špitálkem, kam si návštěvníci tradičně nosí deky nebo skládací židle a společně si užívají filmy pod širým nebem.

Program každoročně nabízí české i zahraniční filmové klasiky. Večery zpravidla otevírají pohádky a večerníčky pro děti, po setmění následují celovečerní snímky. V minulých ročnících se na plátně objevily například filmy Dědeček automobil, Řek Zorba, Ať žijí duchové, Obecná škola nebo legendární komedie Vesničko má středisková.

Celá akce si zachovává komunitní charakter. Vstupné je dobrovolné a festival doplňuje hudební program i další kulturní aktivity. Organizátoři tak chtějí návštěvníkům nabídnout nejen filmový večer, ale také setkání v příjemném prostředí jednoho z nejmalebnějších zákoutí Náměště nad Oslavou. Letošní festiválek je již za námi, ale ten příští v roce 2027 si určitě nenechte ujít! 

Právě spojení historické promítací techniky, filmových klasik a letní atmosféry pod otevřeným nebem dělá z festivalu KINO JEDE! výjimečnou událost. V době streamovacích služeb připomíná, že návštěva kina bývala především společenským zážitkem – a v Náměšti tomu tak zůstává dodnes.