TŘEBÍČ (herb) - Že se nejkrásnější zvíře jmenuje kůň, už všichni víme díky tvorbě Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Také si jich vážíme, že lidé si přejí, ať nám jich pár zbyde! Tohle tvrzení zcela podtrhla v pátek 19. prosince výstava v pop-up galerii na třebíčské Hálkově ulici 5. Své snímky zde totiž vystavil přední český fotograf Roman Vondrouš a šikovní fotografové ze spolku Fotíme bez bariér. Ovšem zatímco Vondroušovy fotografie zaznamenávaly dění na Velké pardubické, ty od šikovných třebíčských umělců srpnové závody hobby horsingu na Sokolském stadionu v Třebíči.
Závody koní mají velkou prestiž. Už desková hra Dostihy a sázky vštěpuje do hlavy, že svět dostihů je na velmi vysoké společenské úrovni. Však také koně jako Napoli a Narcius si nemůže dovolit ledajaký šupák. Punc noblesnosti dostihů však dokládá také každoroční záběr na zaplněné tribuny během Velké pardubické. Vedle elegance a skvělého návštěvnického zážitku jsou dostihy pro fotografické nadšence přímo laboratoří jejich tvorby. Zachytit hřebce nad Taxisovým příkopem či zděšený výraz padajícího žokej, to je skutečný majstrštyk. Jednotlivé snímky ze závodů jsou tak plné pohybu, emocí a napětí. Silný vjemový zážitek mohou nabídnout ale i poněkud netradiční závody hobby horsingu. Ano, toho pro mnohé bizarního cválání s kreslenými maketami koní. Ač se to může zdát nereálné, je tomu skutečně tak. Tento počin se skvěle povedl nadšeným fotografům ze spolku Fotíme bez bariér. Mimo fotoaparátu nebylo toho potřeba příliš mnoho. Stačí láska k fotografování a ani zdravotní problémy nejsou překážkou k brilantnímu uměleckému dílu. Než však projdeme dveřmi pop-up galerie v předvánočním čase, je zapotřebí se navrátit do parných dnů loňského léta.
Srpen 2025. V tu dobu už měla řada nadšenců zakoupenou vstupenku na jubilejní 125. Velkou pardubickou konající se 12. října. Na závod se už také bedlivě připravovali žokejové a koně se s obavou uřechtli, jen si vzpomněli na všelijaké ty příkopy na trati. Pokroková Třebíč si však už v tuto dobu uspořádala vlastní koňské závody. Netradičně se ale jednalo o zápolení v hobby horsingu. Sokolský stadion se 16. srpna proměnil v dostihové závodiště, na kterém odvážní závodníci osedlali koňské makety a vydali se vstříc historickému triumfu. Ač byli hřebci a klisny malovaní, jednalo se o koně vzešlé z velmi prestižních stájí. Originální díla speciálně na „Velkou třebíčskou“ vytvořili například klienti stacionáře Úsměv, hudebníci Xavier Baumaxa a Mucha, herci Jiří Vyorálek, Oldřich Navrátil, umělci Jitka Fišerová, Jitka Janíková a Sebastian Wojnar či kolektivy týmů HC Kometa Brno a SK Slavia Praha. O co však především šlo, bylo to, že veškeré závody dokumentovali fotografové z neziskové organizace Fotíme bez bariér. Ta díky odborným lektorům zprostředkovává poutavý svět fotografie handicapovaným lidem, kteří tak mohou dávat na odiv svůj umělecký talent. K tomu také došlo v adventním čase, kdy byla jejich díla z netradičních závodů představena veřejnosti.
Spolek Fotíme bez bariér se každý rok snaží spojit tvorbu handicapovaných umělců se světem profesionality skrze jedno zvučné jméno z oblasti fotografie. Zatímco v minulém roce jím byl Jindřich Štreit, letos Roman Vondrouš. Tento výběr nebyl nikterak nahodilý, o čemž se přesvědčili také desítky účastníků předvánoční vernisáže. Fotograf Vondrouš pracuje dvacet let pro Českou tiskovou kancelář a se svým fotoaparátem se dostal na celou řadu výjimečných míst. Málokdo se například může pochlubit focením v Bílém domě, Vondrouš však ano. V jeho pestrém portfoliu jsou dále například snímky z olympijských her v Pekingu, Vancouveru a Soči. Dokladem Vondroušova talentu může být i celá řada prestižních ocenění, namátkou lze zmínit World Press Photo, Czech Press Photo nebo titul Osobnost české fotografie. Jméno padesátiletého fotografa je ale pevně spjaté s probíranou Velkou pardubickou. Právě fotografie z těchto dostihů byly také vystaveny v Třebíči. První část se věnovala specifické atmosféře a divákům, druhá už samotným závodům. Přechod z jedné výstavní místnosti do druhé tak mohl nabídnout jistý kontrast. Zejména pak když přešel od vážných snímků z Pardubic k těm úsměvným z třebíčských dostihů.
Poté, co sám fotograf Vondrouš představil vlastní tvorbu a ocenil činnost spolku Fotíme bez bariér, se ujali svých nástrojů hudebníci z Duo Amarylis. Ti tak po slovech provedli přítomné také ladnými tóny, které byly vhodným podkresem pro obdiv uměleckých snímků. Vystavené zde však nebyly pouze zhotovené snímky ze dvou závodů, ale i zmíněné makety koní. Také na těchto mnohdy až uměleckých dílech mohli návštěvníci oči nechat, ba dokonce si je mohli zakoupit a podpořit tím neziskovou organizaci Fotíme bez bariér. Třeba na takovém nápaditém koni od Štěpána Mareše se ihned po vyhlášení objevila cedulka s nápisem Zamluveno.
Může se zdát, že probírané oblasti sportu i umění jsou rozdílné. Galantní dostihy kontra bláznivý hobby horsing. Profesionální fotografie a vedle toho amatérské focení. Jak je ale patrné, nachází se zde mnoho průsečíků. Zatímco zmíněné koňské závody spojují emoce a pohyb, zdánlivě rozličnou tvorbu zase láska k fotografování a brilantní zachycení okamžiku.
