NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU / BRNO (mad) – Pavel Tasovský se zařadil ke jménům, jako je například Adolf Born, Alois Mikulka, Ilja Hurník či Olbram Zoubek. V jeho pětašedesáti letech letos vyšla jeho monografie z pera profesora Jaroslava Maliny, která je v pořadí dvaatřicátou v edici Osobnosti. Slavnostní uvedení knihy proběhlo ve středu 25. března v galerii U dvou Polívků na Jakubském náměstí v Brně.
Monografie prof. PhDr. Jaroslava Maliny, DrSc., a dalších autorů věnovaná životu a dílu uměleckého kováře, sochaře, kreslíře a fotografa Pavla Tasovského sleduje dráhu umělce od let jeho mladosti až do současnosti. O knize promluvil PhDr. Jiří Štěpaník, kmotrem se stal Bolek Polívka a o hudební doprovod se postarali Karel Heřman a Jan Fic.
Profesor Malina je zakladatelem antropologického ústavu na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mimo jiné založil i edici, ze které tato monografie pochází – už dvaatřicátou v pořadí. Edice nese název Osobnosti a představuje řadu osobností spojených s regionem. „Myslím, že první z těchto osobností byl sochař Vincenc Makovský, který byl také nejstarší. Potom je tam celá řada známých jmen. Nyní se v té edici začínají objevovat i jména – řekněme mladší. Ale samozřejmě oni tak mladí zase být nemohou, protože než se člověk dostane do stavu, že má za sebou velké dílo, tak už něco prožil a má ten vrchol těsně před sebou, ale má hodně věcí za sebou, které stojí za to, aby se o něm ta monografie udělala,“ uvedl k monografii Pavla Tasovského Jiří Štěpaník.
Kniha spojuje odborné a věcné slovo a má vše, co má monografie mít. „Pochopitelně nejzajímavější jsou obrázky, reprodukce děl, kde jsou jisté ukázky té osobnosti. Ale k tomu je tam text, který je odborný,“ dodal.
Jiří Štěpaník také vypíchl fakt, že je kniha do jisté míry okořeněná drobnými metaforami a vtipy. „Kolega Malina ji obohacuje veršovanými útvary, ve kterých využívá svůj odborný fundament, ale také do něj vkládá různé metafory z historie, z kultury a podobně. Často je to vtipné, někdy to má určitou metaforu a tak dále. Takže ten odborný text se trochu prolíná s troškou poezie, která ho nijak nezabíjí, naopak ho osvěžuje.“
Ocenil také, že se spoluautory knihy stali i přátelé Pavla Tasovského, kteří do knihy přispěli osobními vzkazy, přáními a pozdravy a současně do ní vložili také obrazový materiál – drobné malůvky či grafiky, protože velká část z nich jsou výtvarní umělci. „Knihu to osobně přiblížilo a dalo jí takový lidský rozměr, který by jinak neměla. Opravdu to pomohlo technice i formě, že se to spojilo s určitou neformálností.“
Ač se zdá, že kovářství je jen pouhé řemeslo, realita je trochu jiná. „Kováři potřebují jemnost, cit, obrazotvornost, představivost – to jsou věci, které je povyšují na umělecké kováře a pak i na sochaře, malíře. A takovým je právě Pavel Tasovský, kterému je věnován tento večer,“ připomněl Jiří Štěpaník.
Kmotrem knihy se nemohl stát nikdo jiný než Bolek Polívka. „Jsme ve věku, kdy už ubývá těch, co jsou starší, a přibývá těch, co jsou mladší, takže jsme vděční za každého mladého, který odejde,“ rozesmál hned v úvodu svých slov nabitý sál galerie. „Poprvé jsem dědečkem ve svém kmeťském věku. Napadla mě jednou ráno taková krásná věta – Zakmeť si před svým prahem… Této knize přeji všechno nejlepší, ať se dlouho nabízí, ať se dlouho usmívá, ať je dlouho čtená pro naše budoucí, a tím myslím naši Rozálku a spol. Kniha je ořezaná, tak teď ji pokřtíme,“ prohlásil a během zkrápění knihy kapkami sektu laskavými slovy dodal: „Přejeme vše krásné, krásnou budoucnost, ať kniha zůstane knihou, milou, čtenou…“
Závěrem oficiální části večera předal Pavel Tasovský manželům Bolkovi a Marcele Polívkovým osobní dary v podobě plastik Valašské královny a Valašského krále (kombinace kamene a kovu) jako poděkování za poskytnutí prostor galerie k uvedení knihy. „Ty dráty jsem osobně vymlátil z betonu!“ podtrhl úsilí, které musel pro tento speciální dárek vyvinout.
Foto HoN: Martina Dědková Chromá
Jaroslav Malina: Pavel Tasovský
Edice Osobnosti, Nadace Universitas Masarykiana, je věnován významnému uměleckému kováři a sochaři Pavlu Tasovskému, má 276 stran
Grafické zpracování: Jiří Eliška
Monografie Jaroslava Maliny a dalších autorů (mezi nimi herec Boleslav Polívka nebo architekt David Vávra) věnovaná životu a dílu uměleckého kováře, sochaře, kreslíře a fotografa Pavla Tasovského sleduje dráhu umělce od let jeho mladosti.
Pavel Tasovský se narodil 22. listopadu 1960 v Brně. Při volbě životní dráhy byl ovlivněn svým otcem, který byl malířem, restaurátorem a vůbec všestranným výtvarníkem. Přirozený talent rozvíjel důkladným řemeslným a uměleckým školením. Pronikal do tajů tradičních kovářských metod a díky své zručnosti a kreativitě se podílel na realizaci významných zakázek pro důležité objekty moravské architektury (například Malovaný dům v Třebíči, hrad Špilberk, Moravské zemské muzeum, poutní kostel ve Křtinách). Záhy se také prosadil svými originálními artefakty na výstavách a kovářských sympoziích Hefaiston. Tyto úspěchy a ohlasy jej v roce 1989 přivedly k založení umělecké kovářské dílny a ateliéru v Náměšti nad Oslavou. V průběhu doby zde vznikla řada znamenitých děl do historických objektů i současné architektury, která krášlí naše i zahraniční lokality (Belgie, Itálie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA aj.). Ateliér se stal také školicím pracovištěm pro adepty uměleckého kovářství a sochařství, z nichž se mnozí stali významnými představiteli oboru. Přitom se stále intenzivněji a úspěšněji věnoval volné tvorbě, kterou prezentoval na uměleckých sympoziích, výstavách a stážích u nás a v zahraničí.
Jako osobnost uznávaná a respektovaná předními českými i zahraničními uměleckými kováři i historiky a kritiky umění, se podílí na organizaci uměleckého a společenského života. Od roku 2003 pořádá společně s kastelánem náměšťského zámku Markem Bušem výstavy Setkání v zámku, zámeckém parku a v Galerii 12, kterou vede jeho manželka Ludmila Tasovská.
Volnou tvorbu Pavla Tasovského charakterizuje invence při volbě témat (mytologických, antropomorfních, zoomorfních...), originalita jejich ztvárnění a dokonalé zpracování užitých materiálů (corten, nerez, ocel, roxor a další tvárné kovy, kámen, sklo). Od počátku dává průchod svému laskavě humornému pohledu na svět. Jeho artefakty a monumenty, ztvárňované až s dadaistickou hravostí a groteskností, jsou prosyceny hlubokou imaginací a bezbřehou, téměř surrealistickou fantazií. V proudu času se však stále více oprošťoval od kultivovaných ladných linií virtuózně opracovaných materiálů a směřoval k zjednodušení formy a využití přirozenosti materiálu, až archetypálního vyznění. Neznamená to však, že by autor na svůj původní styl rezignoval, i v současné době volí ten z přístupů, který si daný námět vyžaduje. Tvorbě v konečném materiálu předchází brilantní přípravná kresba, obvykle v tužkové skice.
K jeho emblematickým tématům patří "zvěrokruh"; ztvárnil jej v několika cyklech, jež v roce 2023 vyvrcholily monumentálním souborem, který je jako "naučná cesta" instalován v Náměšti nad Oslavou. Tasovského dílo se vyznačuje vyzrálou řemeslnou zručností a nespoutanou uměleckou kreativitou; to ho řadí mezi nejvýznamnější představitele oboru uměleckého kovářství a sochařství v kovu ve světovém měřítku.
(JŠ)
