PŘIBYSLAVICE (mad) - V budově obecního úřadu v Přibyslavicích se skrývá místo, které voní látkami, barvami, starými časy a lidskou radostí. Půjčovna kostýmů, kterou dnes spravuje Marcela Recová, není jen skladem masek. Je kronikou pohádkových cest, masopustů, karnevalů, svateb i dětských snů. A letos má důvod k oslavě – její příběh se začal psát před pětadvaceti lety.
„Všechno to vzniklo úplně přirozeně,“ vzpomíná Marcela Recová. „Kluci z fotbalu za mnou přišli, že prý umím šít, jestli bych jim nepomohla s kostýmy na pohádkovou cestu.“ Tehdy měla malé děti a souhlasila – chtěla jít s nimi, ale zároveň pomoct. Ušila první kostýmy, předala je pořadatelům a pohádková cesta se uskutečnila. Netušila, že právě tehdy se rodí něco, co ji bude provázet velkou část života.
Pořadateli byli – a dodnes jsou – místní fotbalisté ze Sokola Přibyslavice. Každý rok bylo potřeba kolem devadesáti masek. Něco se ušilo, něco koupilo, něco přinesli lidé. Kostýmy ale bylo nutné někde skladovat. První „kostymérna“ vznikla v provizorních buňkách u tehdejší firmy Huhtamaki. „Bylo to neútulné, kostýmy ležely na zemi. A mezi nimi i ty, které jsem sama šila,“ popisuje Marcela.
Zlom přišel v roce 2014. Po návratu zpět do Přibyslavic jí bylo nabídnuto, aby se o kostýmy začala starat. Byla tehdy na mateřské dovolené s třetím synem. „Řekla jsem si – jo, jdu do toho. Uklidím si to, dám tomu řád.“ Kostýmy se postupně stěhovaly do vily, kde sice nebyla elektřina ani voda, ale vznikl systém. „V zimě jsme chodili vybírat kostýmy s čelovkami,“ směje se dnes.
Jak kostýmů přibývalo – čtyři sta, pět set – bylo jasné, že už nejde jen o nadšení jednotlivce. V roce 2022 se půjčovna přestěhovala do budovy obecního úřadu a přešla oficiálně pod obec. Marcela Recová se stala její správkyní a zaměstnankyní obce. „Paní starostka mi ve všem vychází vstříc. Vybavení se pořizuje hlavně z peněz, které se na půjčovném vyberou. Všechno jde zpátky do kostýmů – na praní, opravy, nové kousky.“
Dnes má půjčovna neuvěřitelných 739 kostýmů. Každý je evidovaný, paruky jsou očíslované, barevně rozdělené. „Já jsem trochu úchyl na systém,“ přiznává s úsměvem Marcela. Pomáhají jí dvě kamarádky, jedna má na starosti paruky, druhá třídění oblečení. Přesto se občas nepořádek vrací. „Já ho umím udělat strašně rychle,“ směje se.
Půjčovna ale není jen o půjčování. Paní Marcela stále šije nové kostýmy – často na poslední chvíli, pod tlakem. „Ve středu zavolají, že v sobotu potřebují Bambitku, Lotranda… a v pátek je hotovo.“ Šije i hlavy masek – z papíru, novin, lepidla. Jedna hlava znamená zhruba 24 hodin čisté práce.
Nejvzácnějším kouskem půjčovny je medvěd z roku 1938, původně masopustní maska místního rodáka. Ten už se nepůjčuje – jen výjimečně, jako historický klenot. Podobných zvířecích hlav prý bylo hned několik, ale do dnešních dnů přežila jen hlava medvěda.
Kromě šatů nabízí půjčovna celou řadu doplňků - tykadla, brýle, čelenky, paruky, kravaty, závoje, kordy, zbraně, rytířské helmy, čepice. Na skříni odpočívá do kroužku stočená žížala Julie a o kousek opodál stojí prapodivný bažant. „To je pseudohavran pro Rumburaka, trošku vybledl, musím ho zase přestříkat načerno,“ směje se paní Marcela, která jak je vidno, si poradí i s kdejakým přáním příchozího zákazníka. Někdy stačí nápad, drobný doplněk a nový kostým je na světě.
Na poličce stojí vedle sebe lahvičky s živou a mrtvou vodou, nechybí ani pestrobarevný papoušek k pirátovi či bába s nůší. Návštěvník v jednu chvíli neví, kam s očima. Vše pečlivě roztříděné, popsané. „Toto jsou uniformy, které vyřazovali z fundusu v divadle bratří Mrštíků v Brně. Jedna kamarádka nám zavolala, jestli tam nechceme zajet, nakonec jsme odtud dovezli za pár korun krásné uniformy. Stačilo pár drobných úprav a kostýmy slouží a jsou hodně půjčované,“ pyšní se Marcela Recová.
Část půjčovny tvoří oblečení z padesátých až osmdesátých let minulého stolení. Některé kostýmy posloužily mimo jiné i na módní přehlídce na Retro pouti v Okříškách v loňském roce. Retro táhne dokonce i svatebčany. Vybrat šaty pro retro svatbu si sem dorazila dokonce i jedna nevěsta.
V půjčovně najdete téměř vše, a co tu nemají, to si ušijí nebo vypůjčí odjinud. „Vzájemně si vypomáháme s půjčovnou ve Starči a také v Náměšti nad Oslavou.“
Zájem o kostýmy je největší od masopustu do jara, pak přichází poslední zvonění, karnevaly, svatby, pohádkové cesty. Nejklidněji je v létě – čas na úklid a opravy. Půjčovné se pohybuje do 200 korun za kompletní kostým, u některých masek je potřeba počítat s vratnou zálohou.
„Já to nedělám pro peníze,“ říká Marcela otevřeně. „Když spočítám čas, je to almužna. Ale mě to baví. Miluju, když někdo zavolá, a já mu můžu pomoct.“ Přesto cítí, že s věkem a zdravotními omezeními musí zpomalovat. Postupně předává část organizace mladším. „Jednou bych chtěla chodit na pohádkové cesty už jen procházkou s vnučkou a vnoučkem,“ usmívá se.
Vedle kostýmů má Marcela Recová ještě jednu velkou vášeň – sběratelství. Panenky, staré kufry, kočárky, retro předměty. I proto sní o retro výstavě, která by ukázala, kolik příběhů se v těch věcech skrývá. „Lidi mi je nosí sami. Řeknou – našli jsme to na půdě, nechceme za to nic.“ Ale o tom zase někdy příště v další reportáži.
Půjčovna kostýmů v Přibyslavicích tak není jen službou. Je důkazem, že když se spojí nadšení, šikovné ruce a podpora obce, může vzniknout něco výjimečného. Něco, co rozdává radost už čtvrt století – a snad bude ještě dlouho.
Foto HoN: Martina Dědková Chromá
