Arnošt Pacola

21. 03. 2024

visibility 372

RADOTICE - V historických pramenech se zmínka o Radoticích, tedy vsi lidí Radotových, objevuje kolem roku 1369. Základu vzniku obce předcházely usedlosti jako vrchnostenský dvůr, mlýn původně panský, později v majetku mlynářů, a tvrz s vodním příkopem, připomínané v letech 1480-1629. Tyto stavby pozměněné dobou se v obci nachází dodnes. Zvláštností vodního mlýna v Radoticích je, že nebyl zbudován přímo na řece Želetavce. Poháněn byl totiž vodou z přehrazené řeky, která vytvořila nádrž o rozloze 19 hektarů! Na dně dnes již zaniklé nádrže se nachází kulturní dům a sportovní zařízení jednoty TJ Družstevník Radotice. Kulturní dům je také sídlem obecního úřadu, kde jsme si o životě v obci povídali se starostou Ing. Michalem Tobolkou (T) a místostarostou Janem Nevěčným (N).

Mlýny bývají pěkně festovní stavby, ze kterých dýchá historie. Na fasádě mlýna ve vaší obci je pěkně zachovaný i barevný znak.
T.: O mlýn dodnes pečuje potomek mlynářů, pan Baráček. U mlýna stále roste asi 130letý dub, který tam mlynáři vysadili a jenž měl případně posloužit pro hřídel vodního kola.

Z moderní občanské vybavenosti máte ve vaší obci například plyn. Kdy proběhla plynofikace Radotic?
N.: Plynofikace u nás proběhla na konci 90. let minulého století. Takže asi před čtvrtstoletím.
T.: K topení lidé používají ve většině dřevo, ale někdo topí plynem. Třeba já doma také. Ale je pravda, že po kůrovcové kalamitě většina využívá dřevo. Občanům naší obce nabízíme samovýrobu dřeva. Je to taková dobrá spolupráce, lidé pro nás jako obec uklidí les a pořežou třeba souše, které tam jsou a mají se pokácet. Jeden z kolegů zastupitelů, co se nám stará o zeleň, je i hlavním patronem, kontrolorem a správcem lesů. Řeší naše lesní parcely, vytěžení kůrovcového dřeva, ale to už máme všude hotovo a jednotlivé holiny průběžně zalesňujeme.
N.: Snažíme se vysazovat smíšené lesy, jak nám to ostatně nařizují dnešní předpisy, takže jsme sázeli např. duby, buky a jedle atd.

Jak to máte s pitnou vodou v obci?
T.: Lidé mají u svých domů studny. Naše vesnice je v údolí, podobně jako Bačkovice, takže ani v době sucha většinou obyvatelé s nedostatkem vody problém nemají. Ale projevuje se to u těch, co bydlí na kopci, někteří už si museli nechat udělat vrt.
N.: Obecní studny máme tři. Jedna je nad vesnicí a zásobuje náš kulturní dům. Další dvě slouží jako užitková voda.

Jak řešíte odvádění a likvidaci odpadních vod?
N.: V minulosti se už uvažovalo o společné čistírně pro nás a pro Bačkovice, ale to je asi z dnešního pohledu trošku utopie.
T.: Lidé mají septiky. Ale čištění odpadních vod je věc, kterou budeme muset do budoucna v obci řešit komplexně. Jde také o to, že pokud bude chtít někdo zbourat starý dům a stavět nový, bez moderního způsobu likvidace splašků už se neobejde. Schůdnou cestou by pro nás jako menší obec byla asi výstavba domovních čistíren pro každou domácnost.

Máte pěknou autobusovou čekárnu. Takže předpokládám, že s dopravní obslužností autobusy jste spokojeni.
N.: Je ale fakt, že autobusem jezdí dnes už jen málo lidí. V rámci úspor peněz z obecního rozpočtu jsme v posledních třech letech zrušili nemalou finanční podporu poledního autobusu a školní také během prázdnin nejezdí. Tento výpadek autobusové dopravy jsme nahradili taxislužbou.
V obci máte prodejnu se smíšeným zbožím postavenou už v roce 1966. Na jejích výlohách jsou vidět ještě loga JMB, tedy Jednoty Moravské Budějovice.
N.: Dřív naše prodejna patřila opravdu pod Jednotu v Moravských Budějovicích, ale dnes už je v ní, jako leckde jinde, v nájmu COOP Havlíčkův Brod.

Zachování prodejen na vesnicích, to je v posledních letech hodně žhavé téma.
N.: Naše prodejna, kterou jsme odkoupili od Jednoty, je jednou z nejmenších prodejen, kterou dnes COOP provozuje. Její provoz je ztrátový a obec na něj přispívá poslední dva roky částkou 80 000 Kč.
T.: Kraj nám dal dotaci na udržení prodejny 56 000 Kč. Plánujeme tam vyměnit okna a otopný systém. Ale vidíme to zatím asi tak, že až odejde do důchodu paní prodavačka ochotná pracovat za nízkou mzdu a třeba si i popovídat se starými lidmi, bude to špatné. Z ryze finančního hlediska je ten obchod neudržitelný.

Z vašich obecních webových stránek vím, že školku ani školu u vás nemáte.
N.: Spádovou školou pro nás bývala škola v Polici. Ale protože dětí v současnosti ubývá, vozí rodiče děti do školy spíš do Jemnice nebo do Lubnice. Záleží na tom, jak se rodiče rozhodnou.
T.: Já osobně vozím svého syna do Lubnice. Upřednostnili jsme s manželkou skutečnost, že je tam méně dětí ve třídách a učitelé se jim mohou více individuálně věnovat. Je to sice už okres Znojmo a Jihomoravský kraj, ale je to od nás kousek.

Nabízíte mladým lidem nějaké stavební pozemky v obci pro rodinné domky?
N.: V současné době jsou tady nově postavené domy všehovšudy dva. Vyhlédnuté obecní pozemky pro výstavbu rodinných domů sice máme, ale nejsou zasíťované. Zatím je má v nájmu jeden místní zemědělec.
T.: V územním plánu se s nimi pro stavbu rodinných domů počítá. Druhou možností, jak přitáhnout do obce mladé lidi, je rekonstruovat první patro naší budovy napojené na kulturní dům. Zatím ji využívají zejména fotbalisté pouze v přízemí. V prvním patře máme naprojektováno pět mezonetových bytových jednotek.

Vím, že tělovýchovná jednota, jejíž členové se rozhodli hrát kopanou, byla u vás založena na jaře roku 1982. Na webových stránkách obce čteme pěknou větu: „Na louce za kulturním domem, která do té doby patřila pasoucím se husám, si fotbalisté, za podpory svého patrona, vybudovali nové hřiště a začali pilně trénovat.“ Váš kulturní dům byl postaven v roce 1977 vlastně na dně zaniklého rybníka.
N.: Jsme rádi, že ho máme. Určitě přispívá k tomu, abychom my, lidi v obci, táhli dohromady a pospolu. Kulturní dům v největší míře užíváme coby fotbalisti. Každoročně pořádáme ples, posvícenskou a pouťovou zábavu a další menší kulturní akce. Třeba svatomartinskou husu, tu pořádáme zase coby hasiči.
Takže činnost hasičů a fotbalistů se u vás hodně prolíná.
N.: Je pravda, že za trošičku delší konec provazu u nás táhnou fotbalisti, protože hasiče postihla v roce 1977 tragédie, kdy se dva z nich shodou nešťastných okolností zabili při pádu z nákladního auta při návratu ze soutěže. Od té doby prakticky více než třicet let činnost hasičů u nás v obci stagnovala. Až v roce 2009 moje generace ve věku kolem 20 let začala opět jezdit po závodech v požárním útoku. Napřed jsme se účastnili jen pohárových soutěží, pak jsme si sami koupili speciální stříkačku a začali objíždět soutěže hasičské ligy. I v extralize jsme párkrát byli. V době, kdy nám to nejvíc šlo, jsme v Jihlavské OPEN lize skončili celkově pátí. To trvalo asi do roku 2016. Teď je náš sbor trochu v útlumu, ale loni jsme oslavili 80 let jeho existence a máme třeba i zachovalou funkční historickou stříkačku z té doby.

Inu, fotbalisté a hasiči jsou hybateli kulturního a společenského dění v obci. Vyjmenujte vaše akce, jak jdou po sobě v průběhu celého roku.
N.: Začátkem února to letos byl již 14. fotbalový ples, pak tradičně masopust a velikonoční turnaj v kartách. Pak následuje neobvyklé utkání fotbalistů, kdy ženatí hrají v nočních košilích a svobodní v pyžamu. O prvním víkendu v září pořádáme pouťovou zábavu, pak světíme posvícení na sv. Václava. Následuje svatomartinská husa (ta akce vznikla jako nápad u piva). Loni už se akce účastnilo 90 lidí. Nechali jsme si upéct 25 hus, k tomu byla i polévka, ochutnávka vín a živá hudba v kulturním domě. Adventní čas zahájíme stavbou betlému a osvětlením vánočního stromu. Blíže před vánočními svátky se pak sejdeme ke zpěvu vánočních koled. Rok končíme 29. 12. turnajem v ping-pongu, který u nás hrajeme od 80. let, ale od roku 2016 jako memoriál Jana Seveldy. 30. 12. následuje společné obecní posezení se sousedy nad fotografiemi z průběhu roku a na Silvestra silvestrovský fotbálek. To vyběhnou na hřiště muži, ženy i děti a hrajeme zábavný mix fotbálek. Takže takhle se u nás snažíme udržovat kulturní život v obci.

Vidím, že jste v Radoticích rádi pospolu a rádi přicházíte „pobejt“. K tomu vám gratuluji a děkuji za rozhovor.