CHLÍSTOV – Dnes jsme se vydali již na šestou výpravu za mladými myslivci. Přesněji za mysliveckým kroužkem, který funguje v nedalekém Chlístově. Vedou ho dva nadšenci a na slovo vzatí odborníci: lesní inženýr Martin Noha a agroekoložka Martina Ferklová. S dětmi pracují od dubna minulého roku, ale přípravy a přemýšlení o jeho náplni a způsobu trvalo již nějakou chvíli předtím. Martin je bývalý skaut, a tak i jeho způsob vedení skupiny dětí má přirozenou strukturu skautské družiny. Jak kroužek funguje, jak ho vnímají nejen děti, ale také jejich rodiče, obec a ostatní myslivci tamní jednoty? Vydejme se za Liščaty!
Jak vznikla chlístovská stopařská družina
Založit v dnešní době plné digitálních lákadel dětský kroužek zaměřený na pobyt v drsné přírodě vyžaduje velkou dávku odvahy a stoprocentní nadšení. V Chlístově se to však povedlo na jedničku. První oficiální schůzka kroužku Liščat proběhla v dubnu roku 2025, což symbolicky koresponduje se začátkem mysliveckého roku. Myšlenka na jeho vytvoření ale zrála v hlavách obou vedoucích mnohem déle, bylo totiž potřeba zajistit formální náležitosti, a především získat patřičnou kvalifikaci.
„Plánovali jsme to víceméně dost dopředu,“ vzpomíná Martin. „Chtěli jsme totiž nejdříve absolvovat kurz pro vedoucí mysliveckých kroužků. Tam jsme se shodou okolností potkali s kolegy z okolních obcí – z Opatova, se zástupci ze Štěměch či Rokytnice. V Opatově už kroužek fungoval dlouhodobě pod vedením zkušených lektorek a právě tamní hospodář Vojta s předsedou Vlastou Plockem nás na různých mysliveckých akcích tak trochu naťukli, že bychom to mohli zkusit i u nás.“
Klíčovou roli propojovatele a hlavního iniciátora opět sehrál Tomáš Sedláček z Okresního mysliveckého spolku, který místní nadšence podpořil, poskytl jim nezbytný impuls a dodnes kroužku zajišťuje pevnou půdu pod nohama – včetně bezplatného mysliveckého pojištění dětí u pojišťovny Halali.
Od předškoláků po patnáctileté adepty
Když v únoru loňského roku vyvěsili vedoucí informační plakátky v obcích Chlístov, Markvartice, Pokojovice a Hvězdoňovice, které spadají pod tamní honitbu, napjatě čekali na odezvu. Výsledek předčil očekávání. Kroužkem dosud prošlo třiadvacet dětí. Stabilní jádro dnes tvoří skupina zhruba patnácti pravidelných návštěvníků.
„Věkové rozpětí máme nastavené velmi široce, prakticky od pěti do patnácti let. Bereme i děti z posledního ročníku mateřské školy,“ doplňuje Martina. „Na jedné straně je to skvělé, na druhé straně nesmírně náročné na přípravu programu. Když se musíte intenzivně věnovat těm nejmenším, logicky vám nezbývá čas na ty větší. Ze začátku převažovali spíše starší školáci kolem deseti let, ale s příchodem jara nám přibyla spousta maličkých dětí.“
Tento věkový mix se však nakonec ukázal být předností kroužku. Liščata využívají osvědčený skautský model, kde starší přirozeně pomáhají mladším. V týmu skvěle funguje patnáctiletý chlapec, jenž je vnímán jako myslivecký adept a pravá ruka vedoucích, a také starší dívka, která spolehlivě pomáhá s organizací těch nejmenších. Tento přístup děti učí ohleduplnosti. Když malý špunt zaboří nohu do bahna, starší kamarád neváhá, vezme list lopuchu a botu mu očistí. Přítomnost starších navíc přirozeně kultivuje chování a mluvu celé skupiny.
Pokřik a výpravy za každého počasí
Liščata se scházejí pravidelně každých čtrnáct dní ve čtvrtek odpoledne na hodinu a půl až dvě. Základnou se stalo chlístovské fotbalové hřiště, kde jim místní fotbalisté velkoryse poskytli zázemí v podobě kabin a klubovny, což je neocenitelná pomoc v momentě, kdy se spustí silný déšť.
Každá schůzka bez výjimky začíná a končí pevně daným rituálem. Děti se seřadí do kruhu, dají ruce doprostřed a sborově vykřiknou svůj pokřik: „Kdo všechno ví a všechno umí, kdo hned všemu porozumí? Liščata!“ Podle Martina Nohy jsou rituály pro děti nesmírně důležité, protože jim dávají pocit sounáležitosti a řádu.
„Chodíme ven v každém počasí. Náš rádius se pohybuje kolem tří až čtyř kilometrů, což bez problémů ušlapou i ti nejmladší,“ potvrzuje Martin Noha. Trasa vede pokaždé jiným směrem chlístovské honitby. Cestou vedoucí operativně reagují na to, co příroda nabízí. Když přeběhne zajíc, zastaví se a povídají si o něm. Když procházejí kolem krmelců či slanisek, Martin vysvětlí význam přikrmování zvěře.
Skvělým příkladem, jak využít příležitost, je moment, kdy v lese společně narazí na padlinu srnčí zvěře. Zatímco člověk myslivostí nepolíbený by možná znechuceně mávl rukou se slovy „fuj, mršina!“, Liščata se u ní zastaví, aby si vše podrobně vysvětlila. „Na takovém nálezu se dá rozebrat úplně všechno,“ nadšeně popisuje situaci Martin. „Od samotného života té zvěře přes její etologii až po mysliveckou péči a odlov. Společně se díváme, co se na místě mohlo stát a proč k tomu vlastně došlo.“
Celá situace má navíc silný výchovný rozměr. Děti se přímo v terénu učí praktickým zásadám – na co sahat, na co naopak vůbec nesahat a na co si dát dobrý pozor. Právě Martin je díky svému odbornému vzdělání v těchto věcech tím nejkompetentnějším průvodcem. Záměrem vedoucích je, aby se děti venku zbytečně nebály věcí, které jsou v přírodě zcela přirozené. Naopak mají být natolik poučené, aby samy bezpečně viděly, na co je potřeba si dát pozor.
Ze schůzek v terénu děti dokonale znají své nejbližší okolí. Navštívily vrchol Kobylí hlava, kde si poslechly místní legendu o hejkalovi, zdolaly Markvartický vrch, zkoumaly pramen řeky Rokytné nebo Hrochův rybník. „Když se nám na Hrochově rybníku usadil bobr, věnovali jsme se mu opravdu podrobně.
Sledovali jsme jeho pobytové stopy a ohlodané stromy,“ popisuje Martina. Výpravy neustávají ani v zimě – pramen Rokytné například zdolaly v patnáctistupňovém mrazu v parádních sněhových dunách, které se děti opravdu užily. Pozdně podzimní schůzky za tmy zase dětem ukázaly, že tma není nepřítel a v lese je krásně slyšet i vidět. Na červen už mají naplánovanou první velkou přespávačku pod širákem, na kterou se všechny děti nesmírně těší.
Od včelího vosku po jízdu historickým autobusem
Vedle samotných vycházek do lesa rozvíjejí Liščata i praktické tábornické a řemeslné dovednosti. Martin Noha jako bývalý vodní skaut do programu vnáší základy stopařiny – děti si vyzkoušely odlévání stop zvěře do sádry a v plánu je i výuka rozdělávání ohně pomocí křesadla. Před Velikonocemi kluci pletli tradiční pomlázky z vrbového proutí, zatímco děvčata vyráběla jarní hnízdečka z březových proutků. Před zimou zase celá skupina společně stloukala dřevěná krmítka pro ptactvo, která následně rozmístila po obci.
Kroužek se nebojí do svého středu zvát ani externí odborníky. Před Vánocemi si pozvali včelaře ze Starče. „Rozpustil se pravý včelí vosk, včelař přivezl formy a děti si samy odlévaly krásné svíčky ve tvaru úlů nebo andělíčků,“ líčí Martina. „Každý si domů odnesl vlastnoručně vyrobený dárek a k tomu poutavou přednášku o životě včel.“ Další skvělá exkurze vedla za sokolníkem do Hostákova, kam děti dovezl hasičský mikrobus, který nám zapůjčil SDH Chlístov dokonce i s řidičem. Velkou lekcí pokory byla také návštěva u místního mysliveckého hospodáře Jirky v bourárně, kde si prohlédly trofeje a viděly moderní vakuování a zpracování zvěřiny.
Vychovat ochránce s pokorou ke krajině
Pohled na odborné zázemí obou vedoucích jasně vysvětluje vysokou úroveň kroužku. Martina Ferklová vystudovala agroekologii na Mendelově univerzitě, odmalička milovala botaniku a profesně působila na odboru životního prostředí, kde se věnovala chráněným územím. Martin Noha prošel veterinární střední školou a poté vystudoval lesnickou fakultu na ČZU v Praze. Dnes pracuje u Lesů ČR a své bohaté znalosti o obnově lesa či chování zvěře předává dál.
K výuce však přistupují s obrovskou pokorou. „Naším hlavním cílem je nahodit v dětech jiskřičku lásky k přírodě. Chci, aby se z nich stali v první řadě její ochránci. Aby netrápili živé tvory, neničili stromy, v lese nikdy nevyhodili žádný odpadek,“ uzavírá Martin Noha.
Bonusem pro všechny rodiče je fakt, že kroužek Liščat je zcela zdarma. Co však rodiče oceňují nejvíce, je pobyt dětí venku, což oceňují především v dnešní „mobilové“ době. Finanční dary od obcí Chlístov a Markvartice spolehlivě pokryjí veškeré náklady na materiál či akce. Oba vedoucí dělají svou práci ve svém volném čase, dobrovolně a bez nároku na jakýkoliv honorář v rámci činnosti malého sedmičlenného mysliveckého spolku. S ním spolupořádají ples, dětský den nebo se zapojují do ekologické akce Čistá Vysočina. Liščata z Chlístova jsou krásným příkladem toho, jak lze moderní generaci dětí vrátit tam, kam přirozeně patří – do lesů, k potokům a rybníkům.
Foto: archiv Liščata
