SLAVICE (juh) – Sokolnictví, umění lovu s pomocí dravých ptáků, patří k nejstarším způsobům spolupráce člověka se zvířetem. Jeho kořeny sahají až do starověké Mezopotámie a Číny, odkud se rozšířilo do Evropy. V českých zemích má dlouhou tradici spojenou se šlechtickými rody i s pozdějším působením lesníků a nadšenců. Dnes je sokolnictví zapsáno na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO a udržují ho stovky lidí po celé republice.
Díky Mysliveckému spolku Slavice si romantická veřejnost se vztahem k přírodě mohla na tento pradávný způsob lovu a vztahu člověka a zvířete doslova sáhnout. Lesk celé akci dodali Trubači z Bažantnice. Sokolníci nejprve své opeřence představili, poté předvedli nácvik lovu a nakonec se vydali i na samotný lov. „Máme tu dvě káně Harrisovy a šest jestřábů lesních,“ vysvětluje sokolník Augustin Mašek ze střediska v Jihlavě.
Lov se odehrává v rojnici. Sokolníci jdou po poli a mezi nimi se pohybují pomocníci – korona. Když někdo vyšlápne zajíce, ten, kdo je nejblíž, vypustí dravce. „Vždycky jen jednoho,“ říká sokolník, „aby si navzájem neublížili.“ Jakmile se ozve povel „jestřáb“ nebo „pouštím!“, ostatní se zastaví a sledují, jestli dravec zvěř uloví, nebo se vrátí zpět na ruku,“ doplňuje sokolnice Lenka.
Sokolníci se sem sjeli z celé republiky – z Jihlavy, Pardubicka i Mladé Boleslavi. V Česku působí zhruba šest set sokolníků a podobná setkání se podle Augustina konají po celé zemi. „Dneska jich může být klidně dvacet, my jsme prostě zrovna tady,“ dodává s úsměvem.
Cílem není množství úlovků, ale samotný zážitek z lovu. „Chtěli bychom, aby si každý ulovil alespoň jednoho zajíce,“ říká Augustin. „Ale záleží na počasí, větru, na tom, jak jsou dravci naladění a jestli vůbec nějací zajíci vyběhnou.“ Když se někomu zadaří, dostanou šanci ostatní – nikdo nechce lovit víc, než je nutné.
Dravci loví nejen kvůli cvičení, ale i pro vlastní uspokojení. „Pro ně je to velké nadšení. Dělají to, co by dělali v přírodě – uloví, nakrmí se, mají radost,“ vysvětluje sokolnice Lenka Jiřábková z Kamenné. Kořist si sokolník s dravcem rozdělí – část připadne opeřenému lovci, část člověku. „Dnes ale dravce nenakrmíme úplně, jsme tu dva dny. Kdyby se přejedli, zítra by nelétali,“ dodává Augustin.
Dravec podle něj dokáže sníst i čtyřicet deka masa, když má hlad. „Snažíme se, aby z toho měl vždycky požitek. Tím ho motivujeme k dalšímu lovu,“ uzavírá sokolník, než se rojnice znovu vydá do pole.
Foto: Miroslav Petrla
Viíce fotografií najdete ZDE
