Malí hasiči byli celý týden v pohotovosti. Siréna mohla zaznít kdykoliv

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petra Klementová

před 20 minutami

Dobrá Voda (pek) - Dobrovolní hasiči jsou neodmyslitelnou součástí života v mnoha obcích. Nejenže vyrážejí k požárům, nehodám nebo technickým zásahům, ale pomáhají také při kulturních akcích a věnují se práci s dětmi. Právě z této snahy vyrůstá nová generace mladých hasičů. Jak náročná, ale zároveň krásná může být hasičská služba, si během týdne vyzkoušelo téměř třicet dětí na hasičském táboře v Dobré Vodě nedaleko Třebíče.

Skautská základna se na několik dní proměnila v malé hasičské středisko. Sešlo se zde téměř třicet dětí ve věku od pěti do patnácti let. „Máme tady děti od pěti do patnácti let. A dokonce tu s námi je i dvouměsíční miminko, které má naše kuchařka,“ usmívá se hlavní vedoucí tábora Vít Konecký.

Každý den začínal stejně. Budíčkem a ranní rozcvičkou. Poté následoval dopolední program, oběd, polední klid a odpolední aktivity. Jenže tím podobnost s běžnými letními tábory téměř končila. Celým týdnem totiž děti provázela propracovaná celotáborová hra zaměřená na práci hasičů a záchranářů. Učily se vázat uzly, pracovat s vysílačkami, orientovat se podle mapy a buzoly nebo zakreslovat hasičské značky. Čekaly je překážkové dráhy, soutěže na přesnost i rychlost, slanění, transport zraněných na nosítkách i práce s páteřovou deskou. Vyzkoušely si také stavbu ohně na tekoucí vodě, který musel vydržet hořet alespoň pět minut. Vedoucí ocenili především to, že každý tým přišel s jiným řešením. „Snažíme se propojit hasičinu se zdravotnickou přípravou i sportem tak, aby to děti bavilo. Každý den se dělo něco jiného a hlavně si všechno mohou samy vyzkoušet,“ vysvětluje Konecký.

Fantazii se meze nekladly ani při vymýšlení názvů družstev. Vznikl tak například Barbie Team 2, Kebap Team nebo Mistři vole. Tři věkově vyrovnané týmy sbíraly body nejen za plnění úkolů, ale také za hledání malých kačenek, které vedoucí během týdne nenápadně schovával po celém areálu. Z původně nenápadné hry se brzy stala doslova posedlost. „Pak už se běžně stávalo, že když jsem jen procházel kolem, děti na mě hned volaly a vyzvídaly, jestli jsem někde neschoval další kačenky. Je to hlavně taková zábava, ale ve výsledku může právě sběr kačenek hodně zamíchat pořadím celé celotáborové hry,“ směje se vedoucí Vít Konecký.
Děti si během týdne vyzkoušely opravdu pestrou škálu situací, se kterými se hasiči mohou při své práci setkat. Hasily požár v budově i venku, učily se správně vybrat vhodný hasicí přístroj podle typu požáru, nacvičovaly evakuaci zakouřené budovy po simulovaném požáru v kuchyni, zasahovaly u dopravní nehody nebo zachraňovaly zraněného z balkonu. Nechybělo ani hašení pomocí hadic, i když kvůli nedostatku vody v potoce museli vedoucí tuto část programu předčasně ukončit.

Každý scénář byl připravený tak, aby si děti vyzkoušely co nejširší spektrum zásahů, se kterými se hasiči mohou v praxi setkat. Jednou řešily událost uvnitř budovy, jindy zase v náročném terénu venku.
Největším zážitkem byly bezesporu výjezdy. Každý den měla službu jedna výjezdová jednotka. Poznala se jednoduše. Její vlajka visela na stožáru. Služba trvala celých čtyřiadvacet hodin a děti nikdy nevěděly, kdy zazní siréna. Stejně jako při skutečných výjezdech netušily, co se stane, ani kdy přijde poplach. Mohlo to být dopoledne, odpoledne, ale klidně i pozdě večer. V tu chvíli musel tým okamžitě vyrazit. Vedoucí připravili dětem vlastní operační středisko. Přes vysílačku dostaly základní informace a stejně jako skuteční hasiči se musely doptávat na přesné místo události. „Občas schválně zkouším, jak se orientují v okolí. Řeknu třeba, že jsme u křížku nebo pod skalou. Lidé v reálném životě také často neumějí přesně popsat, kde jsou, a hasiči se musí doptávat,“ říká Vít Konecký.

Jednoho takového zásahu jsem se zúčastnila i já. A musím smeknout. Sotva se areálem rozezněla siréna, děti okamžitě vyběhly k vysílačce. Nejprve zjistily, co se stalo a kam mají vyrazit, během několika vteřin si nasadily helmy, popadly potřebné vybavení a běžely na místo události. Na cestě už na ně čekal oznamovatel, který je navedl ke zraněné. Pod skalou ležela mladá žena, údajně prodavačka z Billy. Byla zmatená, měla otevřenou zlomeninu nohy a poraněnou krční páteř. Malé hasiče ale nic nezaskočilo. Okamžitě si rozdělili úkoly a každý přesně věděl, co má dělat. Jeden z nich se ženou po celou dobu komunikoval a snažil se ji udržet při vědomí. Přestože zraněná do celé situace vnášela humor a mezi bolestivými povzdechy se ptala: „Billa kartičku máte?“, děti neztratily soustředění ani na okamžik. Když žena začala ztrácet vědomí, jeden z malých hasičů pohotově zareagoval se slovy: „Chcete tu moji Billa kartičku?“ Na chvíli se tak všichni usmáli, přesto si děti po celou dobu zachovávaly obdivuhodnou profesionalitu. Zatímco jeden udržoval kontakt se zraněnou, ostatní ošetřovali otevřenou zlomeninu, zafixovali krční páteř a připravili transport. Nejmladší členové týmu pozorně poslouchali pokyny starších. Celou dobu navíc probíhala komunikace s operačním střediskem prostřednictvím vysílačky. Po ošetření byla zraněná bezpečně připoutána na nosítka a celý tým ji přenesl na místo, kde symbolicky přistál vrtulník.

Po každém zásahu následovalo společné vyhodnocení. Vedoucí dětem vysvětlili, co zvládly dobře a kde mají ještě rezervy. Právě realistické scénáře, profesionální maskování zranění i falešná krev dodávaly celému programu neuvěřitelnou autentičnost. „Moc se mi tu líbí. Ty zásahy jsou super. Včera jsme zrovna támhle z kopce v lese museli zachránit paní Zdenu. Tak jsme ji po nosítkách postupně spouštěli dolů. Zdena uvízla pod kořenem,“ popisuje se smíchem jeden z malých účastníků.

Kromě zásahů nechyběl ani výlet do Třebíče. Děti pěšky došly přes Kožichovice na místní hasičskou stanici, kde jim profesionální hasiči připravili bohatý program. Cestou zpět dostaly za úkol vytvořit velkou mapu celé trasy včetně turistických a topografických značek.Celý tábor byl promyšlený do posledního detailu. Každé družstvo mělo vlastní zdravotnický batoh, který si samo průběžně doplňovalo, učilo se hospodařit s vybavením a připravovalo se na další zásahy. Děti tak získávaly nejen nové znalosti, ale především odpovědnost a schopnost spolupracovat.

Vedoucí Vít Konecký věří, že si některé děti odnesou z tábora mnohem víc než jen krásné vzpomínky. „Doufám, že aspoň z některého z nich jednou bude hasič,“ říká s úsměvem. A když člověk viděl jejich nasazení při zásazích, vzájemnou spolupráci i radost z každého splněného úkolu, vůbec to nezní jako nereálné přání.

Foto HoN: Petra Klementová