ZÁRUBICE (juh) – Za posledním sobotním masopustem jsme se z Jakubova vypravili až do Zárubic. I tam se masky na náročný pochod připravovaly v kulturním domě a ty zkušenější už ladily formu. Aby to s laděním nepřehnaly, snažila se je sličná hospodská navnadit na vynikající guláš, který pro ně navařila, a ten teď jen odpočívá a čeká na masky, které úspěšně zdolají všechna úskalí, jež takový masopustní průvod provázejí.
V Zárubicích masopust drží pevně v rukou obec společně s hasiči, a jak s úsměvem zaznělo, výtěžek putuje tam, kde je ho vždycky potřeba – tedy k hasičům. Počet masek se rok od roku mírně mění, obvykle se ale pohybuje kolem dvou desítek a nechybějí ani děti, které se do průvodu zapojují s nadšením a bez okolků.
Právě hudba dělá ze zárubického masopustu malý unikát. Zatímco jinde se většinou datum masopustního průvodu volí podle toho, kdy se podaří sehnat kapelu, zde je kapela složená výhradně z místních muzikantů. Jak si říkají, jsem
z nich pořádně nedostal. Názvů, tvořených různě přetvořeným názvem obce, padlo několik, nakonec se ale shodli na názvu ZarumBand, který na Zárubice alespoň volně odkazuje.
Vždy hrají v obsazení, které se podle situace a možností lehce obměňuje. Jistotou je harmonika, basa, banjo a především vozembouch. Ten je vždy. Další nástroje se přidávají podle toho, jak kdo dorazí. Někdy jsou čtyři, jindy jich je víc, občas se objeví i kytara. Hlavní je, že to šlape. „Jsme rádi, že si zahrajeme,“ shodují se muzikanti. Většinou se prý obejdou bez velkých příprav, každý ví, co má dělat. O to víc pak hudba působí přirozeně a živě, přesně tak, jak se k masopustu sluší.
Když se průvod po několika hodinách vrací zpátky ke kulturnímu domu, čeká tam už odpočinutý guláš a chvíle, kdy se sundávají masky a hodnotí se, co se letos povedlo. A podle úsměvů i rozladěných hlasivek je jasné, že masopust v Zárubicích opět obstál – se svou kapelou, se svými lidmi a s náladou, kterou jinde jen tak nenajdete.
Foto HoN: Jan Uher






