Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 1 hodinou

HROTOVICE (mad) – Město Hrotovice má nový Společenský dům. Slavnostní otevření se v sobotu 25. července neslo ve znamení hudby, divadla, architektury i vzpomínek na dlouhou cestu, která k nové dominantě města vedla. Moderní budova s velkým sálem  až pro 300 diváků nabídne prostor pro divadelní představení, kino, plesy i další kulturní a společenské akce.

Slavnostní den zahájilo odhalení skulptury Niké z dílny sochaře Pavla Tasovského. Následovalo symbolické přestřižení pásky a také posvěcení nové budovy páterem hrotovické farnosti Janem Kovářem.

První kulturní program obstaral soubor Zvonky pro radost při ZUŠ Hrotovice. Program následně pokračoval venku koncertem Bee-Bandu a večer se pozornost diváků přesunula zpět do nového sálu. Ten poprvé naplno ožil divadelním představením – diváci zhlédli černou komedii Urna na prázdném jevišti v režii Martina Čičváka.

Otevření Společenského domu však nebylo jen o slavnostním programu. Během celého odpoledne měli návštěvníci možnost projít si celou budovu, a to od suterénu až po střechu, včetně technického zázemí. Velký zájem vzbudila také komentovaná prohlídka s architektem Radko Květem, který návštěvníkům přiblížil vznik stavby, její architektonické řešení a ochotně odpovídal na jejich otázky.

Od staré sokolovny k nové dominantě města
Za novým Společenským domem stojí devítileté úsilí města. Starostka Hrotovic Hana Škodová připomněla, že cesta k nové budově začala už v roce 2017, kdy město získalo do svého majetku původní sokolovnu. „Rozhodli jsme se získat do svého majetku sokolovnu, kterou využívala tělovýchovná jednota Sokol. To se nám podařilo v roce 2017. Nechali jsme zpracovat posudky, které nezávisle na sobě vyhodnotily, že vzhledem ke stavu budovy je lepší ji zbourat než opravovat,“ uvedla starostka.

Původní objekt podle ní navíc nebyl klasickou sokolskou stavbou. Šlo o dřevěný německý vojenský hangár, který byl po válce, v roce 1950, převezen z Milovic do Hrotovic. V roce 2017 tak byla stará sokolovna odstraněna a město se pustilo do přípravy projektu nové budovy.

V roce 2018 byla ve výběrovém řízení vybrána architektonická kancelář Radka Květa. Volba nebyla náhodná – architekt má k Hrotovicím osobní vztah, protože jeho předkové zde žili a sám zde trávil nejedny letní prázdniny.

První žádost o dotaci město podalo v roce 2019. Úspěch ale nepřišel. Hrotovice se pokoušely získat podporu opakovaně z různých dotačních programů, avšak bez výsledku. Přesto se město rozhodlo pokračovat v přípravách a mezitím se podařilo získat dotaci na víceúčelové hřiště, které od září 2021 slouží základní škole i veřejnosti.

Zlom přišel až v prosinci 2023
„Díky osudovému setkání při otevření kulturního domu ve Valči, kdy jsme měli projekt budovy přepracovaný a připravený podle aktuálních dotačních podmínek na nízkoenergetickou stavbu a zároveň jsme měli platné stavební povolení, se nám podařilo získat dotaci ve výši 70 milionů korun od Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky,“ připomněla Hana Škodová.

Na dokončení stavby přitom město dostalo velmi krátký termín – do 31. prosince 2025. Hrotovice proto musely postupovat v režimu Design & Build, kdy je projektování a realizace stavby spojena v jeden proces.

„To se opravdu vůbec nejedná o jednoduchou záležitost a v té době jsme s tím neměli zkušenosti ani my, ani kraj, ani okolní velká města. Velice nám ale pomohl pan Petr Jelínek z brněnské firmy 4E a díky němu se nám vše podařilo. Moc děkujeme,“ řekla starostka.

Stavba za 141,5 milionu korun
Ve výběrovém řízení zvítězila místní společnost V-Stav s nabídkovou cenou 141,5 milionu korun. Smlouva o dílo byla podepsána v červnu 2024 a realizace stavby se ujal výrobní ředitel firmy Viktor Pavlíček.

Součástí projektu se postupně stalo také nové okolí Společenského domu. Na podobě veřejného prostranství spolupracovala s architektonickou kanceláří hrotovická rodačka Jitka Vágnerová, která se stala spoluautorkou projektu v oblasti zeleně.

Na revitalizaci veřejného prostoru se městu podařilo získat dotaci z programu Zelená infrastruktura ve výši 31 milionů korun. Vysoutěžená cena činila 30,5 milionu korun. Také tuto část projektu realizovala společnost V-Stav.

„Děkuji všem zastupitelům města, že byli tak osvícení, a jak se říká, šli jsme do toho společně,“ zdůraznila Hana Škodová.

Senátorka ocenila odvahu města
Slavnostního otevření se zúčastnila také senátorka Hana Žáková, která ocenila odvahu města pustit se do rozsáhlé investice. „Vím, o čem to je, protože jsem sama dlouhá léta starostovala v malé obci, a vím, jaké to je stát za stavbou, umět si ji obhájit a pak prožít neskutečně mnoho probdělých nocí s otázkou, jestli to všechno vyjde, jestli to všechno klapne,“ řekla. Poděkování podle svých slov směřovala především k vedení města a zastupitelům.

Hana Žáková zároveň předala starostce Haně Škodové pamětní medaili Senátu Parlamentu České republiky. Šlo o první takové ocenění, které ve svém volebním obvodu na Třebíčsku udělila. Své vystoupení zakončila přáním, aby nový Společenský dům nebyl pouze moderní budovou, ale především živým místem. „Ať tady v těchto prostorách vznikají nová přátelství, ale i nové tradice,“ popřála.

Architekt: Takový soulad jsem ještě nezažil
Významnou osobností slavnostního dne byl také architekt Radko Květ. Právě jeho kancelář stála u zrodu architektonického řešení nové budovy. Ve svém vystoupení ocenil především spolupráci města, projektantů a stavební firmy. „My jsme tvůrčí pracovníci a valná většina z nás má tak trošku zvýšené ego. Každý z nás po sobě touží zanechat v architektonické mapě České republiky nějakou stopu,“ řekl s nadsázkou. Přiznal však, že v průběhu příprav nebylo vždy jisté, jak ambiciózní výsledek se podaří vytvořit. „Už jsme počítali s tím, že se s takovou stavbou nikam nezapíšeme. Ale v rámci daných možností jsme se snažili odvést co nejlepší práci,“ uvedl.

Za skutečné vítěze projektu označil především samotné Hrotovice. „Vítězem jsou Hrotovice v čele s paní starostkou, týmem radnice a zastupiteli, kteří se pustili do nemalého díla. Entuziasmus, vůle a nasazení paní starostky zaslouží obdiv,“ ocenil. A přidal i velmi osobní pochvalu spolupráce všech, kteří se na vzniku budovy podíleli: „Už za sebou hodně mám, ale takový soulad mezi projektantem, stavbou a investorem jsem ještě nikdy nezažil.“

Budova, která má hlavně žít
Slavnostní otevření doplnila také zahajovací výstava ve foyer Společenského domu, kterou připravili Radko Květ a Václav Kočí. Nový prostor tak od prvního dne ukázal, že jeho ambicí není být pouze místem pro velké kulturní akce, ale také pro výstavy, setkávání a každodenní společenský život.
Symbolickým završením slavnostního dne se stalo přání starostky Hany Škodové. Společenský dům přirovnala k dítěti, kterému město právě dává do života své přání. „Přejeme mu, aby bylo zdravé, aby nám dlouho vydrželo, aby mělo hodné rodiče – to znamená, aby se o něj vedení města dobře staralo. A aby mělo hodně přátel, kteří ho budou hodně často navštěvovat.“

Foto HoN: Martina Dědková Chromá

Architekt Radko Květ  „My jsme samozřejmě splnili zadání. Projekt jsme několikrát přepracovávali a zmenšovali. Dole na menším prostoru jsou vidět vizualizace, jak měl dům vypadat v různých fázích projektování. Původně měl být trochu divočejší. V průběhu několika úprav se ale postupně zmenšoval a přizpůsoboval. A podařil se nám jeden husarský kousek – dostali jsme se na kubíkovou cenu někde kolem osmi tisíc korun za kubík. Podle dnešních ukazatelů přitom vychází u podobné stavby cena kolem 22 tisíc korun za kubík. Na místě samozřejmě původně stála stará sokolovna, která byla na úrovni hřiště. My jsme vytvořili hlavní rampu, takovou pomyslnou cestu ke křížku, po které člověk postupně vystoupá a dostane se k šatnám. Vznikla zde také promenáda, která by měla fungovat například při plesech. Lidé si odloží a postupně se rozcházejí do dalších částí domu. Schodiště pak připomíná přehlídkovou trasu, jakou známe z foyer klasických divadel. Návštěvník tedy přichází po dlouhé rampě, odloží si a dostane se do patra s balkony. Napravo se nachází knihovna, kde původně měly být salonky a klubovny. Nakonec jsme se v průběhu stavby s paní starostkou dohodli, že bude dobré soustředit co nejvíce kulturních funkcí na jednom místě. Chtěli jsme, aby se z objektu skutečně stalo sportovně-kulturní středisko a aby přispívalo k novému kulturnímu životu obce. Zároveň je zde sportovní areál, který vznikl v první etapě společně s parkovištěm, a ten potřebuje vlastní zázemí. Všechny prostory jsou proto navrženy velmi úsporně a minimalizovány tak, aby splňovaly potřebné normy. Není tady v podstatě jediný prostor, který by byl zbytečný nebo navíc. Při návrhu interiéru jsem navštívil několik divadel, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Byl jsem například v Olomouci, Berlíně nebo Košicích a studoval jsem starší historické divadelní budovy. V nich často převládá purpur v kombinaci se zlatou, případně šedá a zlatá, tak jak se to používalo před 150 nebo 200 lety. Právě to se pro nás stalo inspirací pro barevné řešení interiéru. Začali jsme proto pracovat s červenou v kombinaci se zlatou. Původně jsme dokonce uvažovali o použití plátkového zlata, nakonec jsme ale zvolili zlatou barvu. Tady jsme se dostali k takovému malému experimentu. Na betonové stěně jsem požádal svého kolegu, malíře Václava Kočího, aby vytvořil výtvarné řešení. Obrazy, které zde visí, jsou jeho dílem. Je to velmi schopný malíř, působí také jako pedagog na technické univerzitě a je velmi aktivní. Především dole u půdorysů jsou tři obrazy, které jsme nechali vytvořit přímo na míru tomuto prostoru. Betonová stěna pak byla určitým experimentem. Využili jsme takzvané probarvené betony, které vznikaly přímo v průběhu stavby. Výsledkem je velká nástěnná malba. Já tomu říkám ‚poletí‘, zatímco Vašek tomu říká ‚betonová křídla‘. Někdo si v tom může představit sokolská křídla, která odkazují na původní sokolovnu. Každý si v tom ale může najít svůj vlastní význam – a to vůbec není na škodu.“

Umělecký kovář Pavel Tasovský Místo pro skulpturu bylo od začátku dané. Rozhodnutí, zda v prostoru socha skutečně bude, se však v průběhu stavby několikrát měnilo. Zpočátku bylo dohodnuto, že socha vznikne. Pak to vypadalo, že na ni nezbudou peníze. Nakonec se mi v březnu letošního roku ozval pan architekt Radko Květ s tím, že by sochu přece jen chtěli. Následně jsme si domluvili schůzku s paní starostkou. Chtěli jsme navázat na to, co bylo vytvořeno na vnitřní betonové stěně Společenského domu. Mělo jít o něco vzletného, něco, co stoupá vzhůru. Nabízel se anděl či nějaká okřídlená bytost, až z toho postupně vznikla Niké.   Skulptura měla navázat na celou architektonickou část stavby. Je zhotovena z čisté oceli a je vlastně takovým geometrickým objektem. Snad se podařilo jednotlivé prvky dobře propojit. Vzniklo několik modelů, spousta kreseb a proběhla řada schůzek s architektem. Celé dílo se postupně ladilo a vyvíjelo. Moc děkuji za tuto příležitost, za to, že se paní starostka rozhodla, že socha v Hrotovicích skutečně vznikne, a také za to, že mě Radko Květ doporučil. Chodí k nám do galerie – Galerie 12 v Náměšti nad Oslavou (pozn. aut.) – a zná moji práci. Nejspíš ho oslovila natolik, že mě pro tento projekt doporučil. Socha je vysoká 285 centimetrů a rozpětí jejích křídel je 225 centimetrů. Niké je symbolem vojenského triumfu, ale také duchovního povznesení a božského požehnání. Představuje vítězství nad chaosem, strachem i smrtí. Pro mnohé se může stát symbolem naděje a naplnění vlastních představ a životních ideálů. Jako nová dominanta se může stát pro návštěvníky Společenského domu oporou a impulzem k probuzení vnitřní odvahy a síly. Pokud právě stojíte na životním rozcestí, ztrácíte směr nebo máte pocit, že jste na dně, můžete na tomto nově vytvořeném místě setkávání najít svá symbolická křídla, která vás pozvednou možná až do nebe.

Lenka Hájková: Práce ve Společenském domě je pro mě splněným snem Novou ředitelkou Společenského domu Hrotovice se stala Lenka Hájková, která v Hrotovicích žije a má k městu velmi blízký vztah. Jedenáct let zde působila a v roce 2005 společně s kamarádkou založila mateřské centrum Andílci. Za svou práci a aktivity pro komunitu byla v roce 2014 oceněna Krajem Vysočina v rámci ankety Skutek roku. Nabídku ujmout se vedení nového Společenského domu přijala s radostí. Jak sama říká, je pro ni práce v Hrotovicích srdeční záležitostí a splněným snem. To je asi zbytečné se vás ptát, zda jste se takové výzvy nezalekla? Do této pozice vstupuji s obrovským respektem a pokorou. Je to pro mě nové a určitě budu mít plné ruce práce. Věřím, že jste se až do poslední chvíle podílela na přípravách a že si dnes večer po skončení programu konečně trochu oddychnete… Program zatím běží přesně podle plánu, za což jsem velmi ráda. Přípravy byly náročné, ale já už jsem vlastně naskočila do rozjetého vlaku. Do své pozice jsem nastoupila až 1. července. Nebyla jsem tedy u samotného zrodu, což je mi teď ve výsledku docela líto. Nechci si přivlastňovat zásluhy za něco, co vytvořili jiní. Věřím ale, že můj čas přijde. Co je nyní v nejbližších týdnech před vámi? Jak bude vypadat běžný chod Společenského domu? Součástí Společenského domu je také naprosto luxusní knihovna, díky které bude dům fungovat od pondělí do pátku. Od září zde budou školní děti využívat zázemí pro víceúčelové hřiště v sousedství. Už během prázdnin ale budeme žít s dětmi v rámci ZUŠkempu. O kemp je obrovský zájem. Děti zde stráví celý týden a ZUŠkemp vyvrcholí muzikálem. Každý měsíc nás čeká minimálně jedno profesionální divadelní představení. V září vystoupí Kristián Šebek, za čtrnáct dní uvedeme představení Bosé nohy v parku s Rudolfem Hrušínským a Veronikou Freimanovou. Vystoupí také skupina Kamelot a do konce roku nás čekají ještě dvě představení ochotnického divadla. V prosinci nás navštíví 4 Tenoři. Společenský dům se teprve otevírá, a přitom už nabízíte velmi pestrý program. Většinu umělců je přitom potřeba domlouvat i rok dopředu. Jak se vám to tak rychle povedlo? To všechno zvládla naše paní starostka. Má neskutečné množství elánu a chuť překonávat překážky. To vše je především její práce. Já se budu podílet na propagaci a na přípravě budoucího programu, snad po dlouhá léta. Předpokládám, že zde budou probíhat i společenské události, jako jsou plesy, oslavy či stužkové? Plesy už máme dokonce naplánované. Kromě toho zde budou probíhat setkání spolků a seniorů, různé oslavy nebo promítání kina. Na září už máme naplánovanou výstavu Fotíme bez bariér, která představí snímky lidí s hendikepem pod vedením fotografky Michaely Vostalové. Se zástupkyní ředitelky ZUŠ Hrotovice Ivanou Šumpelovou jsme také domluvené na pořádání malých recitálů, pro které bychom mohli využít foyer Společenského domu. Nabízí Společenský dům i nějaké komornější prostory pro pořádání menších akcí či oslav? Pro tyto potřeby nám poslouží salonek sv. Vavřince, který je určen přibližně pro dvacet osob. Navazuje přímo na divadelní bar. Máte už představu, jaké budou provozní náklady? Budova je nízkonákladová, ale zatím máme pouze odhady. Všechno ukáže až praxe a první rok provozu. Kde najdou zájemci program Společenského domu? Společenský dům Hrotovice má své webové stránky i profil na Facebooku. Zájemci najdou odkaz také přes oficiální webové stránky města Hrotovice. Do budoucna budeme řešit i možnost elektronického nákupu vstupenek.

Krajinářská architektka Jitka Vágnerová  „Zeleň má za úkol doplňovat stavbu, pomoci ji přirozeně usadit do terénu a zároveň ji rámovat. Hlavní myšlenkou bylo vytvořit několik takových venkovních ‚místností‘ nebo salonů. Stejně jako má budova svůj hlavní sál, vzniká před ní hlavní prostranství, které bude lemováno stromy. Pomocí terénních vln pak vznikají další zákoutí a menší prostory, které mohou sloužit k různým aktivitám a setkávání. Asi nejvýraznější částí venkovních úprav je kamenný amfiteátr, který je poskládaný z velkých kamenných bloků. Ráda bych zmínila ještě dvě věci. První je, že si můžete všimnout stromů, které rostou přímo v dlažbě před budovou. Nemusíte se o ně bát, protože pod dlažbou mají vytvořený takzvaný prokořenitelný prostor. Je zde speciálně připravená směs se štěrkem, díky které mohou kořeny stromů prorůstat i pod zpevněnou plochu a stromy zde mohou dobře prospívat. Takové řešení se přitom v praxi stále nepoužívá příliš často. Druhou věcí, ze které mám velkou radost, je, že jsme se snažili zachovat co nejvíce původních stromů, které na místě rostly. Zvlášť významný je jeden velký javor babyka, který nyní krásně vychází do osy celého domu. Na druhé straně se nachází také Andělská Niké. Během celé stavby ji architekti i stavební dělníci respektovali a dávali pozor, aby strom, který si ještě pamatuje příběhy ze staré sokolovny, mohl na místě zůstat a pamatovat si i nové příběhy, které se zde budou odehrávat.“