LESONICE (juh) - Přesně před dvěma sty padesáti lety, ve dnech 25. – 26. července 1775, propuklo na západomoravském panství Lesonice ozbrojené selské povstání, jež představovalo největší projev lidového odporu na Moravě v rámci rozsáhlých selských bouří téhož roku. Vzpouru vedli de facto rychtář Jan Tržil a další místní představitelé; směřovala proti nucené robotě a nelidskému zacházení vrchnosti. Sedláci se shromáždili u lesonického zámku, kde pod nátlakem předali své požadavky pánům. Následně však došlo ke krvavému střetu s povolanou vojenskou setninou.
Takové výročí nemohli Lesoničtí pochopitelně nechat bez povšimnutí a podobně jako před deseti lety se rozhodli toto významné, leč vlastně velice neblahé výročí důstojně a poměrně velkolepě připomenout. Výročí vyšlo na sobotu, což je pro každého pořadatele podobných akcí bonus. Hlavní program probíhal na takzvaném nádvoří zámku. Prvním jeho bodem byla mše svatá, kde byly připomenuty oběti tehdejší tragédie a právo člověka na spravedlnost. Hodinu na to, tedy ve 14 hodin, vystoupily děti místní mateřské a základní školy a o půl třetí začalo divadlo, na které všichni čekali. Ve strhujícím představení se přítomní diváci mohli vžít do napjaté atmosféry, jež v českých zemích tehdy panovala: Po sedmileté válce zůstala země vyčerpaná, hladomor v letech 1770–1772 ještě prohloubil útrapy venkovského obyvatelstva, které bylo nuceno vykonávat robotní povinnosti. Na lesonickém panství přitom – po smrti posledního z rodu Aichpichlů – vystřídali nemocného pána jeho úředníci a od roku 1771 hrabě František Nádasdy, jenž vyžadoval důsledné vymáhání roboty. Šířily se také zvěsti o existenci císařského patentu na zrušení roboty, který měl být poddaným zatajen. Nespokojení sedláci se od června 1775 tajně organizovali v Martínkově a Slavicích, sepisovali žádosti o prominutí ruční roboty a doufali v smírné vyřešení situace. To se však nepodařilo.
Dne 28. června 1775 podal hrabě Nádasdy stížnost guberniu, které vyslalo hejtmana, jenž 24. července zatkl asi dvacet hlavních vzbouřenců. Při zprávě o propuštění vzbouřenci 25. července obklíčili zámek, vnikli do jeho dvora a znovu vznášeli požadavky. Další den byla proti nim nasazena vojenská setnina; sedláci ozbrojení pouze holemi a klacky ustoupili po salvách z pušek, při kterých padlo šest povstalců a mnoho jich utrpělo zranění. Hlavní buřiči byli zajati, zbytek rozprášen.
Vůdcové povstání měli být původně odsouzeni k smrti, císařovna Marie Terezie však tresty zmírnila. Jan Tržil, odsouzený k nuceným pracím, brzy zemřel v Martínkově. Ačkoliv vzpoura skončila porážkou, posílila tlak na vrchnostenské reformy – podnítila vydání patentu o zrušení nevolnictví Josefa II. roku 1781.
Dnes připomíná události pamětní deska na zdi lesonického zámku odhalená v roce 1935 k 160. výročí povstání a od této soboty i nově otevřené muzeum s expozicí věnovanou selským rebeliím na lesonickém panství a obdobným událostem v rakouském příhraničí. Součástí akce je i reedice publikace o selských rebeliích v Lesonicích a vydání dalších propagačních materiálů. Slavnostní otevření tohoto muzea proběhlo hned po divadelním představení.
Oddechnout od skutečně těžkého tématu pomohla přítomným dechová hudba Horanka, po jejímž vystoupení se diváci mohli opět navrátit do historie, tentokrát s šermířskou skupinou Grál. Závěr slavnostního dne patřil večerní zábavě se skupinou Sqost.
Zařadit si návštěvu Lesonic při plánování výletů na jih našeho okresu se určitě vyplatí. Nově otevřené muzeum za to zcela jistě stojí. Stačí zavolat na telefonní číslo: 601 325 909 a domluvit si návštěvu.
Foto: Šimon Benda
