Návrat o měsíc zpět skrze lidové tradice a zvyky

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 3 dny

TŘEBÍČ (herb) - Nyní se doopravdy na samý konec rozezněl zvonec. Tak opět za necelý rok. „Nám, nám narodil se,“ zazněla na nedělních bohoslužbách závěrečná slova slavnostní koledy a zvuky varhan následně uzavřely vánoční svátky. Definitivní tečku za Vánocemi a druhou částí liturgického roku učinila nedělní slavnost Křtu Páně. Aktuálně se tak už vyhlíží další události. V církevním případě doba postní a následné Velikonoce, ze světského pohledu především masopustní veselí. Ovšem ještě na samém sklonku svátků se na Šmeralově statku zpětně za adventem a Vánocemi ohlíželo. A to díky muzejní etnografce Sylvě Smutné, která v rámci přednáškového cyklu Programy (nejen) pro seniory představila zimní tradice a zvyky na Horácku.

Začátek ledna nám nabídl scenérii jak malovanou samotným mistrem Josefem Ladou. Mnozí si až mohli postesknout, že semka onen bílý kůň nedocválal už třeba s příchodem svatého Mikuláše či se zacinkáním Ježíškova zvonečku. Nu což, nezbývá než se v těchto zasněžených časech k prosinci vrátit alespoň pomyslně. Například díky odbornému výkladu o tradicích a zvycích, které se k adventu a Vánocům pojí. Posluchač se tak nejenže hlavou vrátí do doby klidu a pohody, ale také se znalostně obohatí s předstihem na příští svátky. Vyvstává však otázka, zda je o co obohacovat. Jak také ve čtvrtek 8. ledna představila etnografka Sylva Smutná, zimní zvyklosti mají v našem kraji hluboce zapuštěné kořeny. O této podobě nehmotného kulturního dědictví samozřejmě nešlo mluvit nikde jinde než v Centru tradiční lidové kultury na třebíčské Cyrilometodějské ulici.

Z oblasti Horácka a Podhorácka by se dala vypíchnout celá řada specifik. Zvláštní kapitolou jsou pak zdejší tradice a zvyky, které se v místních komunitách drží po dlouhou řádku let. Lednová přednáška v rámci cyklu Programy (nejen) pro seniory, kterého se skutečně neúčastnili pouze dříve narození, tentokrát představila zvyklosti od svatého Martina po příchod tří králů. Jistě, příchod Mikuláše nebo zvyky u štědrovečerní tabule se drží téměř všude. Avšak, jak zaznělo na čtvrteční přednášce, mnohé obce na Vysočině se svými zvyklostmi lehce vybočují. Řeč je například o stále se držící obchůzce Lucek v Černově a Chrástově, zapsané na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina. Zůstaneme-li v hranicích Třebíčska, jistě se hodí vypíchnout tradiční Štědrovečení koledu v Menharticích. Také ryze specifická událost. Toť je maličký zlomek z výkladu etnografky Smutné. Její povídání ale též překračovalo etnografické hranice Horácka. Pro širší kontext například Smutná přiblížila snahy o nahrazení Ježíška východním Dědou mrázem a později západním Santou Clausem. Pro dokreslení atmosféry se například sálem nesla slova Antonína Zápotockého o tom, jak Ježíšek ve chlévě připomínal pracujícím, že právě tam patří i oni. Co jiného mohla tato absurdní řeč po třiasedmdesáti letech také u pamětníků vzbudit než zvednuté koutky a smích. Daleko lepší k poslechu než prolétařská slova tak zcela určitě byla místní vánoční píseň z Mohelna datovaná k roku 1940.

Ve společnosti panuje konsenzus, že je zapotřebí pro budoucí generace uchovávat kulturní dědictví. Právě to formuje společnou identitu národa, regionu či konkrétní zájmové skupiny. Jelikož se o zachování této paměťové stopy starají muzea, jsou nesmírně důležitou společenskou institucí. Muzeum Vysočiny Třebíč a jeho pestrá činnost, kam právě spadají i poutavé přednášky na Šmeralově statku, tato tvrzení zcela potvrzuje.