Neobyčejné cesty k přírodě vedou přes Chaloupky

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 23 hodinami

KNEŽICE (juh) – Správný víkend začíná už v pátek, a tak jsme vyrazili do nedalekého ekocentra Chaloupky nad Novou Brtnicí. Tam jsme zastihli patnáctičlennou skupinu pedagožek, které se zrovna vrátily z programu čtení stop středověké krajiny, vedeného archeologem Milanem Vokáčem. Vyzpovídali jsme dvě lektorky: Marii Rajnoškovou a Vendulu Šimkovou, které měly víkendovou akci takříkajíc za krkem. Na jaké akci jsme se vlastně ocitli?

„V programu jde o oživení výuky přírodních i humanitních věd a jejich propojení do smysluplných celků,“ vysvětluje Marie Rajnošková. „Zároveň se snažíme dát učitelům konkrétní nástroje, které mohou použít klidně hned v pondělí ve třídě.“
Právě to je cílem krajského projektu zaměřeného na vzdělávání pedagogů, který v Kraji Vysočina běží v rámci tzv. Implementace dlouhodobého záměru. Do programu se zapojují základní i střední školy a střediska volného času, přičemž všechny akce jsou pro pedagogy z Kraje Vysočina zdarma. Nabídka stojí na badatelském přístupu, práci v terénu a setkávání s odborníky z různých oborů. Vedle jednodenních seminářů počítá také s víkendovými a vícedenními akcemi, kde je na hlubší ponor do tématu víc času i prostoru.

Třídenní setkání s názvem Neobyčejné cesty k přírodě nabídlo mozaiku pohledů na krajinu – od historie přes ekologii až po současná environmentální témata. Zúčastnilo se jej patnáct pedagogů, převážně z druhých stupňů základních škol a ze středních škol, tedy cílové skupiny projektu.

Program se rozprostřel do celého víkendu. Úvod patřil krajině očima středověkého člověka a stopám, které po sobě tehdejší hospodaření zanechalo – často tak nenápadným, že si jich dnes lidé ani nevšímají. „Když si člověk začne všímat detailů, zjistí, že krajina kolem nás je vlastně učebnice,“ říká Vendula Šimková. „Jen ji musíme umět číst.“

Další blok se věnoval takzvaným vetřelcům v krajině, tedy invazním druhům rostlin. Účastníci si prakticky pod vedením učitele fyziky Tomáše Krásenského vyzkoušeli práci s křídlatkou a hledali způsoby, jak toto téma uchopit ve výuce. „Nejde o to dát učitelům hotový scénář,“ doplňuje Rajnošková. „Spíš ukázat různé cesty, kudy se k tématu dá dojít.“

Sobotní program propojil kritické myšlení, výtvarnou výchovu a environmentální výchovu. Důraz byl kladen na to, jak lze přírodní témata otevírat i jinými než ryze přírodovědnými cestami a jak mezioborově pracovat s jedním motivem. Večer patřil krajině doslova – objevování pěšky, pomalému putování a přemýšlení o tom, co se s člověkem i výukou děje, když se tempo zpomalí. Součástí víkendu byla také ukázka únikové hry na téma klimatické změny, určené pro školní kolektivy.
Závěr akce patřil metodické exkurzi do přírodní rezervace Špičák. Nešlo o klasický výklad, ale o modelovou ukázku programu pro školy – jak s lokalitou pracovat, co zde mohou žáci zažít a jak se samotný program v čase proměňoval. „Od čistě biologického pojetí jsme se postupně posunuli víc k prožitku a smyslovému vnímání krajiny,“ popisuje Šimková. „A dnes už se přirozeně dotýkáme i klimatických témat.“

Celý víkend tak zapadl do širší mozaiky krajského vzdělávacího projektu, který stojí na jednoduché myšlence: učitelé se nejlépe inspirují tehdy, když si sami vyzkoušejí to, co mají později nabídnout svým žákům. Ať už jde o měření v terénu, práci s krajinou, nebo „jen“ o tiché ležení v listí pod starými stromy.

Příští akce bude již březnu a vše potřebné se kantoři mohou dočíst na webu Chaloupek.
Foto HoN: Jan Uher a Sára