TŘEBÍČ (herb) - Když nastoupil Jára Cimrman do liptákovské školy, rozhodl se žáky na samý úvod obeznámit s českou historií. A to skrze její významné postavy. Po proslovu pana starosty se chopil křídy a společně s žáky dal dohromady výčet českých velikánů: „Hus, Komenský, Smetana…Schiller ne, Konrade, to je Němec…A promiňte děti, já se ještě nepředstavil. Mé jméno je Cimrman.“ Tabule se tak ihned zaplnila čtveřicí jmen, která byla pro děti vhodná ku zapamatování. Mnozí čtenáři si pak jistě ze své vlastní zkušenosti vzpomenou, jak museli do své hlavy při výuce dějepisu natlouct co nejvíce letopočtů. Dnes se však dá dějepis učit daleko lákavějším způsobem. Například prostřednictvím poznání historické proměny vlastního bydliště, jak se například v minulém týdnu povedlo na ZŠ Benešova.
V dřívějších letech mohla hodina dějepisu poněkud připomínat matematické operace. Vždyť se také jen házelo s dobře známými čísly jako 863, 1212, 1415, 1620 nebo 1848. Ovšem výsledkem takového stylu výuky bylo, že žák na první dobrou vybafnul, kdy že se třeba bojovalo na Bílé hoře, celkový kontext však pro něj mohl být zapeklitější otázkou. Tento problém je zvláště pak ožehavý, přijdou-li na téma moderní a soudobé dějiny. Právě jejich znalost je nezbytná k pochopení současného dění. Jednoduše řečeno, není tak nejdůležitější znát nazpaměť data a letopočty, ale z čeho daná událost vzešla a co přinesla do následujících let.
Období 20. století přineslo ve společnosti turbulentní dění. Jen česká společnost si za poměrně krátkou dobu zažila hned osm rozličných státních uspořádání - monarchie, první a druhá republika, protektorát, třetí republika, období komunismu a po roce 1989 demokratické soužití se Slováky a následně bez nich. Každá tato epocha si nese svá specifika, jež se většinou prezentují na velkých dějinných událostech. Jak se však společenské změny kupříkladu propsaly do života měšťanů v Třebíči? Právě tuto výzkumnou otázku si na začátku února položili osmáci a deváťáci ze ZŠ Benešova. Ti se tak rázem proměnili v historické badatele a podrobně zkoumali, jak se během minulého století měnily názvy třebíčských ulic.
Pod vedením studentky historie a učitelství Sabiny Laszlové čekala na kluky a holky tříhodinová výuka dějepisu, která zkrátka musela bavit. Na samém začátku hodiny byli žáci obeznámeni s následující situací. O víkendu každého z nich navštívil kamarád a jako vzpomínku na Třebíč jim na jejich adresu poslal společnou fotografii z města. Poštovní obálky se však už na první pohled lišily. Zatímco na jedné byla nalepena známka se stařičkým mocnářem Františkem Josefem I., jinou zase zdobil portrét nynějšího prezidenta Petra Pavla. Také uvedené adresy byly zcela rozdílné. Jednotlivé obálky byly totiž situovány celkem do čtyř časových období. První pocházela z roku 1899, druhá z meziválečného období, třetí psaní došlo v roce 1985 a poslední typ byl současný. První úkol tak spočíval v tom, aby se žáci i navzdory bývalým názvům ulic zorientovali a zakreslili do mapy své nové bydliště.
Následně se děti pustily do samotného bádání, a to díky pracovním listům i historickým leteckým snímkům na webu města Třebíče. Na portálu gis.trebic.cz jsou totiž k dispozici historické mapy města, které dokládají historické proměny názvů ulic a náměstí. Tím tak žáci získali skvělého průvodce po dávné Třebíči. Přece jen leckoho mohlo zmást, že ačkoliv na svých obálkách mají například uvedené ulice Albína Bráfa, Edvarda Beneše a Julia Fučíka, bydlí všichni na tom samém místě. Tímto však skupinová práce neskončila. V jednom z následujících úkolů malí badatelé hodnotili, jak vedení města za první republiky reagovalo ve veřejném prostoru na vznik Československa, další cíle projektu pak přinesly pohled do budoucnosti. Žáci měli za úkol se zamyslet, jakým směrem by se mohlo město v následujících letech rozrůstat a jaké události či postavy by zde měly být připomínány. Ať už skrze pojmenování ulic, náměstí nebo postaveným pomníkem. Dle dětí školou povinných by si jistě vlastní ulici v rodné Třebíči zasloužil generál Jan Syrový, s tím musíme plně souhlasit. U dalších návrhů se objevila jména jako Míla Myslíková, Vladimír Bouzek, Titus Krška či Stanislav Vrška. Zcela zajímavý byl také nápad s ulicí Pandemická, jež by odkazovala na covidové období.
Získané poznatky nezůstaly pouze v jednotlivých hlavách, ale též je žáci převedli do hmotné podoby. Výsledkem bádání tak byly ručně vytvořené informační panely o proměně veřejného prostoru v Třebíči. Vedle map a proměn názvů je jejich součástí také možný památník, které skupiny vygenerovaly pomocí umělé inteligence.
Že dějiny nemusí být nuda spojená s biflováním letopočtů, názorně ukázala výuka na ZŠ Benešova. Ta může být inspirací pro další školy, ale také pro veřejnost. Zamyslet se, co by bylo z naší historie vhodné ukotvit pro budoucí generace, k čemu vzhlížet, může každý z nás. A představy nemusí zůstat pouze v hlavě, ale mohou se i plně realizovat.
