Občané na Třebíčsku vzdali čest památce židovských obětí

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

16. 04. 2026

TŘEBÍČSKO (herb, dak, mad) – S uctěním památky obětí holocaustu je v evropských státech spojeno datum 27. ledna, odkazující na osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. Ovšem v Izraeli a židovských společenstvích napříč světem je památce holocaustu a hrdinství židovského národa věnován 27. den židovského kalendáře nisanu, který se svým datem vrací k povstání Židů ve varšavském ghettu roku 1943. Tento den připomínky obětí holocaustu nese název Jom ha-šoa a během něj se po celém světě čtou jména milionů zavražděných Židů, aby jejich jména neupadla v zapomnění a společnost nezapomněla na hrůzy nacistického běsnění. V letošním roce vzpomínka připadla na úterý 14. dubna. Do akce se zapojila také města Třebíč, Moravské Budějovice a Náměšť nad Oslavou.

Čtení jmen obětí holocaustu se v Třebíči z iniciativy rodiny Urbanových konalo již potřetí. Oproti předchozím rokům se zde však změnilo místo konání. Zatímco ve dvou předchozích ročnících se účastníci sešli před Gymnáziem Třebíč, za protektorátu shromaždištěm Židů, letos se akce konala pod lípou na Havlíčkově nábřeží v židovské čtvrti. Jedním z důvodů přesunu byl také ruch, kterým Masarykovo náměstí oplývá. Pro důstojnost akce tak bylo zcela vhodnější zvolit klidné místo na břehu řeky Jihlavy, kde se čtená jména neztratí v rachocení aut či stavební techniky.

Maraton čtení jmen obětí holokaustu v Moravských Budějovicích měl zastávku i před gymnáziem na ulici Tyršova. Na pietní akci se přišli podívat také žáci z okolních základních škol a gymnázia. Někteří z nich se zapojili do čtení některých z 361 jmen obětí z města a jeho okolí. Před začátkem samotného čtení jmen se připomněl i válečný hrdina Antonín Kalina.

„Třebíčský rodák zachránil stovky dětí. V evidenci přepisoval jejich typicky židovská příjmení, čímž je zachránil před jistou smrtí. Je to takový český Nicolas Winton,“ připomněla ve zkratce jeho příběh hlavní organizátorka Alena Novotná. O místní historii nejen v souvislosti s holokaustem se učí žáci gymnázia přímo ve škole. Podle učitelky Květy Brentšnajdrové je to nejen důležité, ale v dnešní době i žádané. Informace o jménech hledají organizátoři zejména na internetové stránce holocaust.cz a v místních archivech, jak uvedla Lenka Jičínská. Ta sama v archivu pracuje. Co se týče jednotlivých příběhů lidí a rodin, snaží se je postupně doplňovat a zjišťovat nové informace.

V Náměšti nad Oslavou bylo veřejné čtení jmen obětí holocaustu spojeno s položením nových kamenů zmizelých. Poleženy byly čtyři stoleprsteiny Luise Kleinové, Gertrudě Fischeerové, Richardu Fischerovi st. a Richardu Fischerovi ml. u jejich někdejšího domu na Kleinovce.

„Čtyři oběti, které byly v nějakým způsobení s tímto místem spojeni, a i jejich prostřednictvím určitě budeme vzpomínat na všechny další z dalších obětí, nejen druhé světové války, ale všech dalších konfliktů, včetně těch současných. V loňském roce jsme se u podobné příležitosti sešli poprvé na náměstí, kde jsme položili první stolperstein. A v té době už zazněla myšlenka, že by ty kameny postupně přibývaly. A já jsem moc rád, že se tak stalo. Náš díky patří Bráfově akademii v Třebíči, studentům a pedagožkám paní Klimkové a Kratinové, kteří si tento nápad zhmotnili,“ uvedl starosta Jan Kotačka.

Informace po životních osudech rodiny Kleinovy zabrali nemálo času pátrání po archivech, matrikách a kronikách. Takřka detektivní práce zabrala celý jeden rok. Krok za krokem se podařilo znovu složit příběhy lidí, kteří ještě před 84 lety žili na Kleinovce, jako skládanku, která vrací jména konkrétním lidským osudům. V tomto případě Luise Kleinové a rodiny její dcery Gertrudy Kleinové, provdané Fischerové.

Luisa se narodila v nedaleké Osové Bítýšce 16. dubna 1870 do rodiny Cecílie a Davida. Rodina se usadila v Náměšti ve druhé polovině 19. století a věnovala se podnikání. Podnikatel byl i inženýr Richard Klein, kterého si u Louisa v roce 1896 vzala za muže. Richard Klein přišel do Náměště nad Oslavou ze Stráže u Tachova. Bydleli v Náměšti nedaleko od Louisy, ona v čísle popisném 20 a Richard v budově čísla popisného 21. Po svatbě se rodina přestěhovala na Kleinovku, kterou koupil Richardův otec Albert Klein v roce 1888, kde se manželům narodil čtyři dcery. Rodina toto místo obývala od začátku 20. století až do roku 1942, kde byly všichni tehdy zde žijící členové rodiny odvlečeni kvůli svému židovskému původu do koncentračních táborů.