TŘEBÍČ/VYSOČINA (juh) – Jistě si mnozí vzpomenete na náš rozsáhlý jarní článek o dědovi Obejdovi, který vyrazil na pěší pouť po Domech přírody. Svou cestu odstartoval v Domě přírody Žďárských vrchů ve vesničce Krátká a během 44 dnů urazil úctyhodných 1 700 kilometrů. Jak jsme se tehdy dozvěděli, mnoho čtenářů a posléze i sledovatelů na sítích skutečně inspiroval k vlastním prázdninovým cestám. Výchozí Dům přírody v Krátké je zároveň jedním z pracovišť ekocentra Chaloupky. Těchto pracovišť je celkem sedm, všechna se nacházejí v Kraji Vysočina, a děda Obejda se tentokrát rozhodl projít od jednoho k druhému, aby je na svém „obejdovském“ Facebooku představil.

Zastihli jsme ho v třebíčské lesní školce a jemu i tamní průvodkyni Káji jsme položili jednoduchou otázku: Jak to šlape? Děda Obejda hned na úvod s úsměvem vysvětlil smysl své současné cesty, kterou označuje jako podzimní misi navazující na tu jarní. „Za tou tehdejší jarní akcí vlastně stály právě Chaloupky, ať už myšlenkově nebo jako podpora. Je to z mé strany takové poděkování. O každém z center proto něco natočím, aby se o nich vědělo víc,“ prozradil s tím, že celou trasu se snaží stihnout vměstnat do jednoho jediného týdne.

Aby se taková výzva dala zvládnout, spojil Obejda hned dva dopravní prostředky dohromady – takzvaný duatlon. Z Krátké vyrazil na kole do Velkého Meziříčí k pracovišti Ostrůvek. Tam přespal, přesunul se do Třebíče do lesní školky a odtud jeho cesta vede na farmu do Zašovic. Během dalších dní pak navštíví zámek v Brtnici a pracoviště v Horní Krupé.

V Třebíči se děti otužují, bláta a zimy se nebojí.

V lesní školce v Třebíči panuje klid a řád. Jak nám vysvětlila průvodkyně Kája, školku aktuálně navštěvuje deset dětí, i když ne každé chodí každý den. Typický den zde začíná příchodem dětí a volným hraním venku, a to od osmi do půl deváté. „Následně máme společný kroužek, zazpíváme si a tvoříme. Klademe tu důraz zejména na využití přírodních materiálů, ale máme k dispozici i ty klasické. Hlavní rozdíl oproti klasickým školkám je ten, že jsme prakticky pořád venku,“ popsala s úsměvem Kája.

Kromě běžných radostí nabízí školka i speciální akce. Děti se s průvodkyněmi každý den vydávají na výpravy do okolí. Pokud je zrovna sychravo a mrholí, tráví čas v takzvané herně, ale v momentě, kdy počasí jen trochu dovolí, vyrážejí do lesa, poznávají stromy, poslouchají ptáky… prostě objevují přírodu. Na oběd se pak vrací zpět, k jídlu se všichni sejdou u stolečků a po něm následuje nezbytný odpočinek.

A co zima a rýma? „Musím zaklepat, ale já jsem od svého nástupu sem byla nemocná naprosto minimálně,“ pochvaluje si průvodkyně Kája výhody pobytu na čerstvém vzduchu a dodává, že právě pobyt venku děti přirozeně otužuje. Pokud navíc silně prší nebo mrzne, je pro ně připravené zázemí včetně kamen, u kterých se mohou kdykoliv zahřát. Děda Obejda si tak mohl na vlastní oči ověřit, že i v těch nejpřirozenějších podmínkách se dětem daří výborně.

Foto HoN: Jan Uher