RAPOTICE a LESNÍ JAKUBOV (juh) – Po dlouhé odmlce se vracíme k povídání o mysliveckých kroužcích. A jak to vypadá, na nějakou dobu asi naposled. Po okareckých Orlech, Daňčatech z Mohelna, Štěměchách, Opatově, Jaroměřicích, Bažantících z Bažantnice, Liščatech z Chlístova, Moudrých sovách z Valče, po Rokytnici, Horních Heřmanicích a Výčapech si budeme povídat o kroužku, který již deset let funguje v Rapoticích. A od loňského roku se dokonce rozštěpil a jeho starší část začala fungovat v Jakubově.
Se spoluzakladatelkou a vedoucí kroužku Janou Bochníčkovou jsme se setkali na půli cesty, takže v soukromé střední škole zemědělské u Pozďatína. Ona i její manžel na této škole totiž pracují.
Počátky
Myšlenka založit dětský kroužek se zrodila naprosto přirozeně právě před deseti lety. Vztah k lesu a zvěři mají v rodině hluboce zakořeněný, myslivost se u nich předává z generace na generaci a dnešní děti jsou již čtvrtou rodinnou větví. „Máme dva syny. Když staršímu bylo deset a mladšímu sedm let, začali jsme s nimi jezdit na Zlatou srnčí trofej do Třebíče k Tomáši Sedláčkovi. Protože zájem měly i další děti z vesnice, rozhodli jsme se s manželem založit kroužek přímo v Rapoticích,“ vzpomíná Jana Bochníčková. Základní škola jim vyšla vstříc a poskytla zázemí, kde se děti scházely každé druhé pondělí.
Rozdělení
S přibývajícími roky však neustále přibývaly výzvy, jak skloubit potřeby nejmladších prvňáčků a starších školáků. Děti v šesté či sedmé třídě se u základních poznávaček skoro nudily, zatímco pro nejmenší byla pokročilá témata příliš složitá. V loňském roce proto došlo k přirozenému kroku a kroužek rozdělili.
Mladší děti v Rapoticích převzala Lucie Svobodová, která se do obce přistěhovala. „Jsme přibližně stejně staré a máme stejně staré děti, které k nám do kroužku chodily taktéž. Lucie je zahradnice, takže na botaniku je skutečně výborná. S nejmenšími se věnuje poznávání přírody hravou formou,“ popisuje situaci Jana Bochníčková. Ta si zase vzala na starost sedmičlennou skupinu starších dětí v Lesním Jakubově. V současnosti se v případě špatného počasí scházejí v prostorách obecního úřadu, v budoucnu je však čeká stěhování do podkroví kulturního domu, kde vzniká nová klubovna. Tu budou sdílet společně s mladými rybáři a hasiči.
Výuka
Pro starší členy v Jakubově už kroužek představuje intenzivní odbornou přípravu. Většina dětí pochází přímo z mysliveckých rodin, takže mají k tématu velmi blízko. „U starších dětí už jde o cílenou výuku. Rozšiřujeme si znalosti z botaniky, zoologie i kynologie. Je to vlastně přímá příprava na myslivecké zkoušky nebo na studium na lesnických školách,“ vysvětluje vedoucí.
O tom, že systematická práce nese ovoce, svědčí nejen každoroční medailová umístění na Zlaté srnčí trofeji. Řada odchovanců u myslivosti zůstává trvale. Dvě dívky z kroužku odešly studovat Střední lesnickou školu v Hranicích na Moravě a jedna z nich dnes pokračuje na lesnické fakultě vysoké školy v Brně.
Kynologie
Mimořádně oblíbenou součástí programu je kynologie. Bochníčkovi jsou totiž vášniví chovatelé a doma mají pět loveckých psů – české fousky a německé lovecké teriéry. „Schůzky často propojujeme s vyvenčením a výcvikem. Děti si samy vyzkoušejí, jak se cvičí přinášení pernaté a srstnaté zvěře, jak vypadá vlečka nebo přinášení z vody. Právě práce se psy je pro ně obrovským zpestřením,“ usmívá se s tím, že na schůzky často dorazí celá veselá smečka psů i s dětmi. Při vzpomínce na chovatelské začátky dodává: „Svoji první fousku jsem musela učit plavat osobně v přehradě, ale ti další už to naštěstí měli v krvi.“
Krajina
Kroužek nevychovává pouze lovce, ale především poučené ochránce krajiny. Děti se učí chápat souvislosti mezi zemědělstvím, lesnictvím a péčí o zvěř. V Jakubově se například aktivně zapojily do výsadby nové stromové aleje, která pomáhá chránit půdu před erozí. Významnou jarní tradicí je vyvěšování a kontrola ptačích budek v lokalitě Dolna u Rapotic, kde děti spolupracují s ornitology z brněnské univerzity.
Přestože letní prázdniny znamenají v kroužku pauzu – manželé Bochníčkovi se totiž vedle svého zaměstnání věnují soukromému hospodaření na statku –, v říjnu se dveře klubovny opět otevřou. „Naším cílem je ukázat veřejnosti i mladé generaci, o čem myslivost doopravdy je. Není to o střílení, ale o celoroční práci, péči o přírodu a o tom, aby v naší krajině zůstala zachována rovnováha,“ uzavírá Jana Bochníčková.
