Pět tváří Třebíčska v třicetiletém Senátu

Třicet let, pět příběhů, pět politických subjektů. Ale jen jeden volební obvod, a to ten s číslem třiapadesát v historických hranicích okresu Třebíč. Nahlédnutí do historie novodobého Senátu, který letos slaví třicáté výročí od svého ustanovení, nelze zakončit ničím jiným než regionálním pohledem. Zatímco zemi od roku 1996 provedlo vývojem šestnáct vlád a v čele probíraného Senátu se vystřídalo šest osobností, zdejší obvod v horní komoře zastupovala pětice politiků. A právě krátké ohlédnutí za pěti zákonodárci za Třebíčsko a jejich senátní misí uzavírá třídílný parlamentní seriál.

Zkušenost z komunálu i výjimky v levicovém kraji
Senátorka Hana Žáková a senátoři Pavel Heřman, Pavel Janata, Vítězslav Jonáš a František Bublan. I přes rozdílný věk, pestrost jejich životních příběhů i barvy stranických triček se mezi uvedenými nachází vícero podobností. Co pojí všechny uvedené, je samozřejmě jejich osobní vazba na region. Ať už se zde narodili, studovali či v posledních letech žili a aktivně působili. Ač se tento fakt může zdát samozřejmostí, ne všude tomu tak bývá. Zároveň všichni třebíčští senátoři vstupovali do horní komory s jistou politickou zkušeností. Zatímco sociální demokrat František Bublan se stal senátorem jako poslanec a někdejší ministr vnitra, čtveřice dalších již měla za sebou práci na komunální úrovni. „A myslím si, že to není úplně špatně, protože člověk přece jen řadu zkušeností na místní úrovni získá. Ale, což myslím měli i kolegové stejně, najednou při vstupu do politiky parlamentní vše musíte vstřebat, nové věci se naučit a zvyknout si na úplně jiný styl práce,“ poznamenal také na besedě v Městské knihovně v Třebíči k 30. výročí Senátu Pavel Janata.

Senátory za Třebíčsko, vyjma Bublana, ale pojí ještě jedna věc. Čtveřici kandidátů byste stranickou příslušností a názory v politickém spektru zařadili do středu, možná spíše k pravé straně. I tak se jim ale povedlo uspět v tradičně levici nakloněném regionu. A v mnoha případech navzdory tehdy panující politické náladě. Třebíčský obvod je tak zářným příkladem toho, že primární úlohu hraje v tomto typu voleb samotná osobnost kandidáta. Ve velké míře jde o člověka, jenž je roky aktivně angažovaný ve veřejném životě.

Pavel Heřman: První porevoluční starosta i první senátor

Rané římské císařství bývá označováno jako principát. A to podle latinského primus inter pares, kterým se římský císař Augustus tituloval jako „první mezi rovnými“. Pokud se s císařem pojí právě tato slova, tak o Třebíčanu Pavlu Heřmanovi se dá v moderních politických dějinách hovořit jako o „prvním mezi prvními“. Vystudovaný veterinář se v roce 1990 stal jako nezávislý kandidát prvním porevolučním starostou Třebíče a o šest let později jako první z regionu vstoupil do malostranského Valdštejnského paláce.

Do třebíčského volebního obvodu se rovněž v roce 1996 propsala celorepubliková politická nálada. Sněmovní volby tu sice v červnu, pro historický ráz regionu nikterak překvapivě, vyhrála sociální demokracie, v listopadových volbách do Senátu tu ale levicovým kandidátům nebylo přáno. Bývalý poslanec federální Sněmovny lidu a třebíčský zastupitel Ivo Novotný za KSČM skončil s 18,16 % a ziskem 5 913 hlasů na třetím místě, vedoucí útvaru dukovanské elektrárny a kandidát sociální demokracie Vojtěch Vymětal obdržel o 234 hlasů méně a připadla mu příčka čtvrtá. A neuspěli například ani přednosta Okresního úřadu Karel Müller za ODA nebo nezávislý kandidát, podnikatel Miloslav Vostrý. První kolo se ziskem 28,81 % hlasů ovládl Petr Hort, spolu s ním zamířil do druhého kola se ztrátou sedmi procentních bodů starosta Třebíče Pavel Heřman nominovaný Demokratickou unií. Ovšem Třebíčsko v následujícím kole příkladně kopírovalo celorepublikové reálie. Závěr listopadu 1996 přinesl mobilizaci voličů, aby historicky první Senát Parlamentu České republiky nebyl ryze modrého zbarvení. Do horní komory tak nakonec nekráčel favorizovaný občanský demokrat Hort, který se o dva roky později stal poslancem, ale po výsledku 59,66 : 40,34 % hlasů nezávislý starosta Třebíče.

Jelikož Heřman byl jediným zvoleným kandidátem DEU, neměla strana vlastní senátorský klub. Třebíčský starosta a nadšený fotograf se tak připojil k lidovcům, jejichž klub vedl Jiří Šenkýř ze sousedního Žďáru nad Sázavou. S ohledem na Heřmanovu zkušenost z komunální politiky není překvapivé, jaké agendy mu v horní komoře připadly. Kupříkladu zasedal ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, Výboru pro evropskou integraci a s přihlédnutím k třebíčským reáliím je neméně zajímavé také členství v Podvýboru pro kulturní dědictví. Mandát prvního senátora za Třebíčsko byl však stanoven pouze na čtyři roky a v následujících volbách roku 2000 se již Heřman o post senátora neucházel.

Pavel Janata: Střídání nejen na radnici

Poté, co Pavel Heřman v roce 1996 vstoupil do Senátu, zaujal o dva roky později jeho místo na radnici lidovec Pavel Janata. Mezi zmíněnými Pavly se ale nejednalo o jediné vzájemné střídání. Podobně tomu bylo v roce 2000. Společenská nálada uprostřed opoziční smlouvy hrála v nultých letech do karet nově utvořené a naději přinášející Čtyřkoalici (KDU-ČSL, ODA, US, DEU), jež také na úkor sociálních a občanských demokratů vyhrála zkraje nového tisíciletí senátní volby. Jedním z nově zvolených senátorů se stal právě lidovec Janata.

Někdejší městský tajemník, místostarosta i starosta Třebíče se ve druhém kole střetl s komunistou Pavlem Kováčikem z Hrotovic a do Prahy mířil s pohodlným vítězstvím v poměru 65,08 : 34,91 %. Adjektivum „pohodlným“ je zde zcela namístě, jelikož Janatův zisk 16 611 hlasů je prozatím největším, jakého kdy senátor za Třebíčsko dosáhl. Po zvolení senátorem se Janata stal členem ústavně-právního výboru. Respektive, jak sám poznamenal, „na něj jaksi vyšel“. Vystudovaný technik, leč s bohatými zkušenostmi ze samosprávy, tak rychle musel proniknout do spletitého světa legislativy. Že zdárně, dokládá Janatova práce na nové podobě trestního zákoníku, což osobně považuje za jeden z největších úspěchů. „Jednalo se o nový zákon a já jsem byl jeho zpravodajem, tedy jsem k němu musel vše nastudovat a následně situaci vysvětlovat ostatním senátorům. Nutno podotknout v krátké třicetidenní lhůtě, kterou Senát má,“ ohlédl se Janata na říjnové besedě a doplnil: „To pro mě byla opravdu velká škola, protože jsem musel proniknout do podstaty, jak vlastně trestní právo funguje, a zabývat se i jednotlivostmi, jestli ten či onen trestný čin má mít tak vysokou či nízkou sazbu odnětí svobody a podobně.“

Sám Janata, mezi lety 2002 a 2006 dokonce místopředseda ústavně-právního výboru, si v Senátu prožil dvojroli vůči vládě. Nejprve byl opozičním senátorem vůči paktu ODS a ČSSD, po volbách 2002 pak jeho lidová strana vstoupila do vládní koalice se sociálními demokraty a unionisty. Sám poznamenal, že obě situace jsou rozdílné. Zejména u koaličních senátorů může z vedení jejich politických stran vycházet snaha, aby se zákon protlačil Senátem za každou cenu. V tom mají na rozdíl od nich ti opoziční jistou „volnost“. Sám ale osobně žádné tlaky, aby hlasoval dle zadání, nezažil. Bez ohledu na stranickost se vždy se svými kolegy řídil vlastním přesvědčením. Když se ale i uprostřed jednoho klubu setká vícero rozličných názorů, nastává další obtížná práce. „Víte, co je nejtěžší? Když máte na určitou problematiku silný vlastní názor, jste přesvědčení, co je potřeba změnit, přímo udělat, tak největší oříšek je o tom přesvědčit ostatní kolegy. A mnohdy i v rámci senátorského klubu,“ uvedl Janata a jako zářný příklad představil vlastní zkušenost z jednání ohledně Dukovan. Ačkoliv měl s představiteli obcí v havarijním pásmu elektrárny vyjasněnou představu o systémové podpoře, v Senátu se nenašla ani podpora pro zařazení na jednání. Povedlo se to až za mandátu následujícího senátora.

Vítězslav Jonáš: Jádro v centru pozornosti

Deset let po ustanovení Senátu nastal na Třebíčsku opět supervolební rok. Nejprve se občané začátkem června 2006 vydali k urnám rozhodnout o složení Poslanecké sněmovny, v říjnu pak volili svého reprezentanta v horní komoře. A podobně jako v roce 1996 se i tentokrát pomyslné síly rozložily. Sněmovní volby sice na okrese vyhrála vládní ČSSD o téměř deset procentních bodů nad ODS (35,64 : 25,68 %), přenést svůj úspěch až do října se ale oranžové partě nepovedlo. Podruhé, a opět neúspěšně, se o post senátora ucházel tehdejší starosta Třebíče a sociální demokrat Miloš Mašek. A když stávající senátor Janata skončil až na třetím místě, voliči tak při prozatím historicky největší účasti poslali do druhého kola dva dlouholeté starosty z regionu – dukovanského Vítězslava Jonáše za ODS a studeneckého Josefa Zahradníčka z KSČM. Šťastnější byl nakonec první jmenovaný po výhře 52,89 : 47,10 % hlasů.

„Jedna z radostí je, že jsem se v Senátu potkal s obrovskými osobnostmi z naší politiky a společenského života. A to je právě až neuvěřitelné, jak na vás ihned dýchne síla těch zkušenějších lidí a také duch svobody a demokracie. Do Senátu jsem přicházel s velkou pokorou a právě těmto zkušenějším jsem naslouchal a učil se od nich,“ řekl na společném setkání senátorů Jonáš a doplnil, že výčet osobností byl napříč politickým spektrem. Uvedená slova jen svědčí o často zmiňované kultivovanosti Senátu. A to například i v době ostrých názorových střetů mezi tehdy Paroubkovou ČSSD a Topolánkovou ODS. Však také dřívější senátor Jonáš připomněl, že jeden ze sociálnědemokratických senátorů si zprvu do horní komory přinesl ostrou sněmovní rétoriku, senátor Milan Štěch však svého stranického kolegu razantně umravnil.

Ostatně nejen největší slávě dvou tradičních politických stran byl Jonáš coby senátor přítomen. V době jeho senátorského mandátu se kupříkladu kraje i Senát postupně z odéesácké modré přebarvovaly na sociálnědemokratickou oranžovou, uprostřed předsednictví Evropské unie padla vláda Mirka Topolánka nebo se naposledy volil prezident České republiky nepřímo. Tedy i Jonášovým senátorským hlasem. „Senát je skutečně místo, odkud vycházejí zásadní sdělení ve vnitřní politice, ale také v té mezinárodní, kdy například horní komora byla zde jedinou parlamentní institucí, která podpořila Gruzii po napadení Ruskem. Zde Senát i navenek sehrál velice pozitivní roli,“ pověděl senátor z let 2006–2012. Neopomněl ani zmínit úvahy, které se zákonodárcům promítají v hlavě, když se schvaluje vyslání vojáků na zahraniční mise.

I přes výčet událostí byl Jonášův mandát primárně spjat s energetikou. „Celoživotně se věnuji jádru, a tak i v Senátu jsem měl zájem na tom, aby náš region byl i nadále energetický, a vůbec mě zajímal průmysl a sociální dopady,“ předestřel Jonáš. Ten také od roku 2008 zastával funkci místopředsedy hospodářského výboru, jímž prochází hned 65 % veškerých zákonů.

František Bublan: Poslední kapitola pestré kariéry

Úspěch v senátních volbách si sociální demokraté připsali na Třebíčsku až v roce 2012. Tak jako v roce 2008 uprostřed Topolánkovy vlády, tak i na podzim 2012 za pravicové vlády Petra Nečase nastalo u voličů oblíbené vyvažování sil. Poptávka po levicové politice neminula ani Třebíčsko. V krajských volbách bezmála polovinu všech místních hlasů posbíraly ČSSD a KSČM (25,74 a 23,85 %) a souboj levice byl k vidění i ve druhém kole senátních voleb.

Do voleb tehdy vstupovala pětice kandidátů, přičemž obhajující senátor Jonáš skončil až na třetím místě. On sám na říjnovém setkání v knihovně s vtipem zavzpomínal, že tehdy měl jako reklamní předmět ve své kampani malé lahvičky slivovice. Nicméně v závěru kampaně vypukla metanolová aféra, nastala prohibice a s rozdáváním malých kořalek byl utrum. Slovy Jonáše, pronesenými s nadsázkou a smíchem, ho absence tekuté propagace jistě připravila o pár hlasů. Kdo však podpory nepozbyl, byli kandidáti levice. Pro poslance Františka Bublana za sociální demokracii se v prvním kole vyslovilo 9 089 voličů a o pouhých 144 hlasů zvítězil nad Josefem Zahradníčkem ze Studence, nicméně ve druhém již byl rozdíl ve prospěch Bublana větší (58,11 : 41,89 %). Starostovi Zahradníčkovi se tak brána Valdštejnského paláce uzavřela těsně před vstupem podruhé. A vůbec komunistickému kandidátovi na Třebíčsku již celkově potřetí.

Pro senátora Bublana se do roku 2018 jednalo o poslední kapitolu jeho pestré kariéry ve veřejném životě. Absolvent třebíčského gymnázia a následně Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v 80. letech podepsal Chartu 77, což mu přineslo ztrátu možnosti vykonávat duchovní poslání, a živil se jako dělník nebo řidič. Po sametové revoluci následně pracoval u tajné služby, až se v roce 2004 za premiérství Stanislava Grosse stal ministrem vnitra a o dva roky později poslancem za ČSSD. Až do probíraného roku 2012. Jakožto člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se senátor Bublan věnoval především své gesci z celostátního pohledu. Dokončením šestiletého mandátu se následně pestrá kariéra bývalého kněze v politice uzavřela.

Hana Žáková: Dosud jediná úspěšná obhájkyně

Senátní volby 2018 byly specifické tím, že se odehrávaly v doznívající atmosféře prezidentských voleb. Díky tomu se do Senátu otevřela cesta kandidátům na hlavu státu Jiřímu Drahošovi, Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi. A společně s nimi i celkově pátému reprezentantovi Třebíčska. Respektive poprvé reprezentantce. Ve zmíněných volbách se na Třebíčsku o mandát senátora ucházelo hned devět zájemců, nejvíce ze všech zdejších voleb do Senátu. Namátkou právník Miroslav Michálek (ANO), pozdější ministr pro legislativu ve Fialově vládě Michal Šalomoun (Piráti), mistryně v kuželkách a sociálnědemokratická politička Naděžda Dobešová, lidovkyně Marie Dudíková a také koněšínská starostka Hana Žáková. „U mého jména to bylo spíše: Nějaká Žáková z Koněšína, prostě pětistovková malá obec, to jako téměř nemáš šanci… A to, jakou jsem nakonec dostala důvěru, pro mě bylo nečekané. V Senátu jsem pak zjistila, že to byl v roce 2018 třetí nejlepší výsledek po pánech Drahošovi a Fischerovi,“ vzpomněla Žáková, nestranička kandidující za hnutí STAN, na své zvolení s podporou více než 13 tisíc voličů ve druhém kole.

Někdejší starostka a předsedkyně mikroregionu Horácko, rozprostírajícího se v sousedství Dalešické přehrady, zůstala v Senátu blízko svému starostenskému poslání a našla své pevné místo ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A podobně jako její předchůdce Jonáš se i ona aktivně věnuje energetické otázce coby předsedkyně podvýboru pro energetiku a dopravu. Právě s touto gescí také souvisí její primární cíl. Do Senátu v roce 2018 nastoupila s vizí vlakového spojení mezi Třebíčí a Prahou, což se také již od nastávajícího prosince částečně splní. Prozatím osmileté působení však nebylo monotónní jako ona dlouhá jízda vlakem. Podobně jako senátoři Heřman, Janata a Bublan zažila rovněž Žáková dva vztahy mezi svým senátorským klubem a vládou. Senátorka Žáková prošla obdobím vlády Andreje Babiše, Petra Fialy a nyní opět Andreje Babiše. Že by však měla v Senátu vůči té či oné vládě jisté dilema, na svém příkladu necítí. „Nerozlišuji, kdo je u vlády, ale jestli je zákon dobrý nebo špatný,“ sdělila s příkladem, že sama zpravodajovala pozměňovací návrhy k zákonům Fialovy vlády.

Ačkoliv mandát senátorky potrvá minimálně následující čtyři roky, již nyní jí v pestré historii místní politiky i Senátu náleží jedno prvenství. A nejen tím, že s sebou do Valdštejnského paláce přinesla tradici společného zdobení vánočního stromku. Bývalá starostka Koněšína se v roce 2024 stala první a dosud jedinou, kdo zvládl senátorský mandát v obvodu Třebíč obhájit. Před dvěma lety se senátního souboje sice zúčastnilo celkem sedm kandidátů, s velkým odstupem však do druhého kola postoupili probíraná Žáková a poslanec, generálporučík Drahoslav Ryba za ANO. A stávající senátorce se povedlo po výsledku 56,22 : 43,77 % mandát obhájit. Navzdory v té době nepříliš populární pětikoaliční vládě a vnitřním problémům hnutí Starostové a nezávislí.

Ostatně když se také u příležitosti 30 let Senátu konala v knihovně beseda se senátory, nezapomněli tento fakt zdůraznit Janata a Jonáš. Na otázku z pléna, zda by do kandidatury šli znovu, oba poznamenali: „S ohledem na věk už určitě ne. A také proto, že bychom prohráli…“