STŘÍŽOV (herb) - V kopcích se vlnící polňačka mezi Střížovem a Vladislaví se ještě před pár lety zásadně nelišila od podobných cest, kterých je v okolí nespočet. Přitom byla oproti jiným naprosto jiná, významnější. Právě na její hlíně zanechal jedny ze svých posledních stop v regionu místní rodák Jan Kubiš, když mířil na vladislavské nádraží a odtud dále za hranice protektorátu. A to s cílem bojovat za opětovnou svobodu své vlasti. Dnes už je však cesta rozeznatelná. Na jejím začátku u Střížova vlají nad kamenným pomníkem vlajky České republiky a Velké Británie, následující kilometry pak lemují lípy se jmény válečných hrdinů. Nyní navíc zdejší krajinnou scenérii nově obohatí historicko-tematická stezka na počest Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého.
Jako společnost se k vlastní minulosti navracíme takřka dennodenně, a to díky jejímu ukotvení ve veřejném prostoru. Projíždíme Masarykovým náměstím, touláme se uličkami pojmenovanými po významných rodácích nebo velikánech českých dějin a kolikrát až nevědomky míjíme i sebemenší pomníčky. Názvy ulic a náměstí, pamětní desky, pomníky a sochy nám dávají znát, čeho bychom si měli vážit a nač odkazovat. Tato místa paměti bývají předně zhmotněna do přišroubovaných tabulek, odlitého bronzu či vytesána do kamene. Ovšem za Střížovem jsou nositeli historie lipové kmeny. Zatím sice malé a úzké, v budoucnu však budou pevné jako odvaha těch, na které odkazují. Těmi jsou českoslovenští parašutisté z druhé světové války.
Stezka povede skrze zajímavé místo paměti, kterým je Alej československých parašutistů mezi Střížovem a Vladislaví.
Alej československých parašutistů mezi Střížovem a Vladislaví je svým provedením poněkud netradičním pietním místem, kde hrdiny vlasti symbolicky připomínají vysazené lípy. Jaký jiný strom také mohli iniciátoři projektu ze spolku VETERANS s předsedou Tomášem Slámou vybrat než právě český národní. U každého stromu se navíc nachází cedule vzpomínající konkrétního vojáka. S realizací úctyhodného projektu se započalo před třemi roky, kdy zde byly první lípy věnovány dobře známým hrdinům, například Františku Moravcovi, Janu Kubišovi, Adolfu Opálkovi nebo střížovskému rodákovi Jaroslavu Krátkému. Posledně zmíněného také na samém začátku aleje vzpomíná mohutný kamenný pomník a jemu konkrétně je lipami lemovaná cesta věnována. V následujících letech pak postupně proběhla dovýsadba aleje, až na klikaté a sedm set metrů dlouhé cestě přibylo celkem devadesát pamětních stromů. Hrdinní vojáci se tak opět pomyslně setkávají na jednom místě, předně ale nebudou díky jednotlivým lípám jejich jména zapomenuta.
Ačkoliv Alej československých parašutistů byla slavnostně otevřena už v dubnu loňského roku, projekt se v dalších měsících rozvíjel dál. Předseda VETERANS Sláma již tehdy nastínil další cíle. Kupříkladu zinteraktivnění stezky pomocí QR kódů na cedulích, po jejichž načtení by se zájemci dozvěděli více o jednotlivých osobnostech. Stěžejní však byla idea na vytvoření naučné stezky propojující rodiště dvou regionálních hrdinů, Jaroslava Krátkého ze Střížova a Jana Kubiše z Dolních Vilémovic. Nápad však nezůstal pouze v hlavách zainteresovaných osob, případně na papíře. Postupem roku se podoba stezky vyjasnila a již 18. dubna dojde k jejímu otevření.
Cesta Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého, k jejímuž otevření dojde v sobotu 18. dubna.
Trasa dlouhá necelých osm kilometrů povede z Vladislavi skrze zmíněnou Alej parašutistů do Střížova, dále pak směrem na Slavičky až ke Kubišově rodnému domu v Dolních Vilémovicích. „Cesta Jana Kubše a Jaroslava Krátkého navazuje na původní historickou cestu, kterou místní po generace využívali při cestách na vladislavské nádraží, dnes téměř zapomenutou. Cílem projektu je znovu propojit dvě regionálně významné obce a zároveň připomenout příběhy lidí, kteří se nesmazatelně zapsali do našich dějin,“ sdělil Sláma. Aktuálně je cesta označena směrovkami, informační panely a odpočívadla však přibudou až s dostatkem finančních prostředků. Právě v této oblasti hrají důležitou úlohu i jakkoliv drobné příspěvky ze strany dobrovolných dárců. „Vypsali jsme na cestu také dárcovský projekt, do kterého se může zapojit i veřejnost a pomoci nám zafinancovat vše naplánované.“ Přispět na vybudování naučné trasy tak mohou i zájemci z řad čtenářů Horáckých novin, a to prostřednictvím odkazu zde.
Historická edukace tak přibude až časem společně s informačními panely, poznání vlastní minulosti však už teď přináší devět desítek vysázených líp nebo rodný dům Jana Kubiše, kde putování končí. Vedle toho však cesta vyzdvihuje také krajinný ráz Třebíčska. Kromě lipové aleje se turistům nabídne pohled na začínající údolí řeky Jihlavy, rozsáhlé pole a lány nebo kopcovitý reliéf zdejšího kraje.
Putování stezkou symbolicky končí, případně začíná, v rodném domě Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích.
Otevření historicko-tematické stezky s názvem Cesta Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého je naplánovaná na sobotu 18. dubna. Akci zahájí v 9:00 hodin prohlídka Kubišova rodného domu, o hodinu později se pak přítomní vydají na pochod samotnou stezkou. V pravé poledne proběhne pietní setkání u pomníku v Aleji československých parašutistů a k vidění zde bude dobový vojenský tábor, technika a výzbroj. Poté se ve 14:30 stromořadí rozroste o lípy za parašutisty z výsadku Bronse a Iridium a den pak ve vladislavské restauraci zakončí přednáška historika Jana Břečky.
Plukovník in memoriam Jan Kubiš (1913-1942) Po dochození povinné školné docházky v rodných Dolních Vilémovicích vedly kroky mladého Jana do Rudíkova, kde pracoval jako čeledín a aktivně se zapojil i do chodu místní orelské jednoty. Od druhé poloviny 30. let pak plně spojil svůj život s vojenskou uniformou. Jako voják v roce 1938 těžce nesl odstoupení pohraničí bez boje a půl roku nato počátek okupace. Za svobodu své vlasti se tak vydal bojovat do zahraničí. V červnu 1939 zamířil Kubiš nejprve do Krakova, kde zrovna vznikala československá vojenská jednotka, s ní poté do Alžíru a po bojích ve Francii zakotvil roku 1940 v Anglii. Zde absolvoval speciální vojenský výcvik a posléze byl vilémovickému rodáku svěřen významný úkol. Společně s Jozefem Gabčíkem měli být těmi, kdo v Praze zlikvidují vysokého nacistického činovníka a jednoho ze strůjců holocaustu Reinharda Heydricha. Rotmistr Kubiš ale nebyl pro operaci Anthropoid první volbou, svého kolegu Gabčíka doplnil až po zranění rotného Karla Svobody. Svého úkolu se parašutisté zhostili 27. května 1942. Na následky útoku pak Heydrich 4. června zemřel, sami výsadkáři pak svedli svůj poslední boj proti stonásobné přesile o čtrnáct dní později v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje. |
Major in memoriam Jaroslav Krátký (1911-1944) Střížovský rodák po maturitě na třebíčském gymnáziu zamířil na studium Vojenské akademie v Hranicích. Na sklonku první republiky sloužil ve Znojmě, po osudném říjnu 1938 v Jihlavě. Když v březnu 1939 německá vojska obsadila zbytek republiky, utekl Krátký do zahraničí. Přes Polsko se dostal do Francie, po její kapitulaci pak s společně s dalšími odhodlanými vojáky zamířil na Britské ostrovy. Zde taktéž absolvoval speciální vojenský výcvik a následně byl vyslán na zpravodajskou činnost do Istanbulu. Odsud se však vypravil na Slovensko a v roce 1944 se zapojil do příprav národního povstání. Odpor Slováků ale nacisté potlačili a Krátkému se poté nepodařilo ze Slovenska uprchnout. Němci jej zatkli a po sérii výslechů odvlekli do koncentračního tábora Flossenbürg. Zde byl také pravděpodobně na přelomu zimy a jara 1945 popraven. Po konci války obdržel in memoriam Československý válečný kříž, Československou medaili za chrabrost a roku 1998 pak Řád bílého lva. |
