Pojďme si říci, budou svátky…

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU (herb) - Neexistuje v současné době místo, odkud by na vás nehrála vánoční hudba. Tu v jednom rohu se o přízeň posluchačů pomyslně perou zahraniční interpreti George Michael a Mariah Carey, naproti zase zní stará česká klasika.

Jinde pak dává Václav Neckář vědět, že jede domů po trati, přes kopce. No a do toho všeho hlásá sám mistr Karel Gott, že jsou svátky. Ty ale teprve nastanou příchodem onoho velkého dne, na který od zapálení první adventní svíčky netrpělivě čekáme. Jistou předzvěst Vánoc ale již v sobotu 13. prosince přinesl tradičně ve svátečním hávu oděný zámek v Náměšti nad Oslavou.

Samotné poznávání našeho kulturního dědictví v sobě skrývá jisté kouzlo. Ať už skrze autentické předměty či setkání s tím, jak lidé v dřívějších dobách žili. Když se ale tento historický prvek skloubí s okouzlující atmosférou Vánoc, je rázem na zážitek zaděláno. Právě to každým rokem přináší Kouzelné Vánoce na zámku v Náměšti nad Oslavou, které se v regionu už staly jakousi prosincovou stálicí. Hojná účast a všemi zde rozdávané úsměvy budiž tomu dokladem.

Kouzlo vánočního zámku v Náměšti by se dalo rozdělit do dvou rovin. Ta první se odehrává v samotných zámeckých prostorách. Jednotlivé místnosti jsou vánočně vyzdobené a návštěvník se zde navíc dozví, jak probíhaly dříve u společensky vyššího stavu. Tedy u příslušníků šlechtických rodů. Což o to, takovou štědrovečerní večeři při svíčkách a bohatě prostřenou tabulí by snad nikdo nepohrdnul. Avšak v dřívějších letech měli tento luxus k dispozici pouze privilegovaní na základě rodového původu. Větší část společnosti měla Vánoce o něco komornější, ale za to krásně spjaté se zvyky a tradicemi. A právě tento pohled do lidových Vánoc, který můžeme znát z kreseb a pohádek, byl k vidění na zámeckém nádvoří i ve zdejší kuchyni. Sem se totiž smrskly veškeré tradiční činnosti s Vánocemi spjaté. U jednoho stánku si tak dítka se svými rodiči rozkrájela jablíčka, u vedlejších zase odlila olovo a pustila na vodu houpající se skořápky se svíčkou. Dívky si zase mohly hodit střevícem nebo vyzkoušet praní na valše. Dále také nechyběl prodej jmelí, ukázka řemeslných prací a pohled na dřívější vánočně prostřený stůl. Je-li řeč o pohostinnosti, tak tu náměšťským občanům nelze upřít. Zvláště pak v zámecké kuchyni, kde se děly velké věci. Na jedné straně pultu probíhalo zdobení perníčků, na druhé zas dával koštovat své speciality sám mistr uzenář. A že jeho pochoutky jako klobásky a tlačenka rozhodně stály za ochutnání. Jednoduše řečeno, kdysi letní sídlo prezidenta Edvarda Beneše se hravě proměnilo v regionální centrum vánočních tradic a zvyků. K tomu dále dopomohly vánoční varhany, projížďky na koních i pravá moravská zabijačka.

Nelze v krátké reportáži opomenout ani okouzlující koncert v kapli svatého Václava. Barokní andělíčci a desítky světců zde vyobrazených se s houfem návštěvníků každou sudou hodinu zaposlouchali do nádherného zpěvu Julie Raitmajerové a její talentované žákyně. Celkovou atmosféru snad nemohlo podtrhnout nic lépe, než když posluchači společně s pěvkyněmi zpívali slova závěrečné písně: „Prosím vás, mějte se rádi, ničí nás nenávist.“ Avšak tuto modlitbičku bychom měli mít na paměti po celý rok. Nejen pouze o Vánocích.