Studenec (pek) - Pro někoho jsou to jen staré věci, které by bez váhání odvezl do sběrného dvora. Pro jiného mají obrovskou hodnotu, ať už finanční, nebo sběratelskou. Právě na takových kontrastech stojí podobné burzy. Jedna z nich se v neděli 14. června uskutečnila ve Studenci a přilákala stovky návštěvníků z širokého okolí. Mezi prodejci přitom nechyběli lidé z různých koutů celé České republiky.
Zatímco někteří se na tuto akci těší celý rok, jiní nechápou, co lidi vede k tomu, aby kupovali staré předměty z půd, sklepů nebo dílen. Kdo ale do Studence dorazil, rychle pochopil, že nejde jen o samotné nakupování. Burza je především místem setkávání, povídání, smlouvání i hledání věcí, které už dnes běžně v obchodech ani na internetu nenajdete.
Už od brzkých ranních hodin se do Studence sjížděly stovky lidí. Někteří měli přesně vyhlédnutý předmět, jiní přišli jen nasát atmosféru a podívat se, co zajímavého letos objeví. Překvapením pro mnohé může být i skladba návštěvníků. Rozhodně nešlo jen o seniory, jak si někteří možná představují. Burzu navštěvovaly celé rodiny s dětmi, mladé páry, sběratelé i lidé, kteří si jen chtěli udělat příjemný výlet. Stejně pestré bylo i zastoupení prodejců. Ti přijeli nejen z Třebíčska, ale prakticky z celé České republiky. Atmosféra návštěvníky doslova vtáhla. „Vždycky se sem jdu jen podívat, ale pokaždé odcházím s něčím. Prostě nejde odolat, podívejte,“ smála se jedna z návštěvnic a ukazovala dvě staré konvičky, které si právě koupila.
Velká část zkušených prodejců bere burzu jako svůj koníček. Někteří přijíždějí už den předem, aby získali co nejlepší místo. Ti nejvěrnější návštěvníci pak vyrážejí hned po otevření. Právě ráno je podle nich největší šance ulovit ty nejlepší kousky dříve, než je objeví někdo jiný. Nabídka byla natolik pestrá, že ji snad ani nelze celou vyjmenovat. Na jednom místě ležely staré hrníčky, talíře, mlýnky na kávu, svícny, vázy, konvičky nebo litinové žehličky, se kterými dříve žehlily naše babičky. Jen o pár metrů dál byly obrazy, sošky, staré hodiny, mince, odznaky, knihy, kalendáře, skleněné lahve nebo nejrůznější dřevěné výrobky. Velkou část burzy zabíraly automobilové a motocyklové součástky. Nechyběly pneumatiky, světla, kanystry, motorkářské kombinézy ani množství náhradních dílů, které se dnes často jen těžko shánějí. Právě možnost si je na místě prohlédnout, osahat a rovnou porovnat s ostatními je jedním z důvodů, proč lidé na burzu stále jezdí.
K dostání byly jak zcela nové věci, například nářadí nebo drobné potřeby do domácnosti, tak i předměty s dlouhou historií. Nechyběly plynové bomby, kovové nákupní košíky, zapékací mísy, pekáče, vědra, mísy, zahradní nářadí, společenské hry, plyšové hračky, oblečení ani nejrůznější dekorace. Plyšáci přitom nedělali radost jen dětem. Jedna z návštěvnic si odnášela velkého plyšového medvěda se slovy, že bude pro jejího psa, který má podobné hračky nejraději. Zájem budilo také občerstvení. Mnoho lidí odcházelo s oblíbenými máslovými trubičkami, které patřily mezi nejvyhledávanější dobroty.
Atmosféra připomínala stará tržiště známá z filmů. Mezi jednotlivými prodejními místy se neustále smlouvalo, diskutovalo a obchodovalo. Návštěvníci si prohlíželi vystavené zboží, ptali se na jeho historii a často odcházeli s nečekaným úlovkem. Neobchodovali přitom jen zákazníci s prodejci. Mnohé obchody vznikaly i mezi samotnými prodejci. Celý areál horního hřiště i jeho okolí byl zaplněný automobily, vedle kterých měli prodejci pečlivě rozložené své zboží. Mezi jednotlivými místy proudily zástupy lidí. Nechybělo občerstvení ani posezení, takže řada návštěvníků zde strávila několik hodin.
Ať už někdo odjížděl s historickým pokladem, náhradním dílem na veterána, starým obrazem nebo jen s pytlíkem máslových trubiček, jedno bylo jisté. Burza ve Studenci znovu ukázala, že kouzlo podobných akcí nespočívá jen v samotném prodeji. Je především o atmosféře, setkávání lidí a radosti z objevování věcí, které by jinde člověk hledal jen těžko.
Foto HoN: Petra Klementová
