Sv. Vendelín, ochránce pastýřů nad Hrotovicemi

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

Před námi je již osmé putování po hrotovických barokních sochách. Průvodcem a zároveň nadšeným vypravěčem je nám stále ředitel hrotovického muzea, historik Jan Knotek, který místní historií doslova žije. Při svém bádání vychází především ze soupisů badatelů Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka.

Ve dvou posledních dílech jsme se trošku zasekli u sv. Jana Nepomuckého, kterému jsme se rozhodli věnovat hned dvě pokračování. Milovníci mysticismu si nepochybně přišli na své. Dnes se vracíme na stezku a přicházíme k poslednímu svatému. Ze soklu na nás shlíží sv. Vendelín.

Barokní světec na rozcestí
Socha se nachází na křižovatce ulic Dražek a Znojemské na parcele číslo 889. Je zapsána v ÚSKP (Ústředním seznamu kulturních památek) pod číslem 18356/7-2657. Tuto sochu zhotovil v první polovině 18. století rakouský sochař Kašpar Ober z mořského vápenatého pískovce, o kterém jsme psali již v předešlých článcích, a jedná se o tzv. zogelsdorf-
ský kámen. I zde jejím objednavatelem a zadavatelem byl patrně sám Josef Ondřej Roden z Hirzenau (1688–1758) a jeho žena Anna Františka.
Sochař Kašpar Ober, stejně tak jako další významný sochař Štěpán Pagan, pracovali se svojí dílnou i na jaroměřickém panství u Jana Adama z Questenberka.

S neuvěřitelným rádiem
„Když vezmeme v potaz, že baroknímu sochaři Kašparu Oberovi je připisována například i socha sv. Josefa s Ježíškem z roku 1737, kterou najdeme na náměstí v Plané u Mariánských Lázní, nemůžeme jinak než před tímto umělcem baroka smeknout. Uvědomme si, jaký byl akční rádius jeho tvorby: Planá u Mariánských Lázní, Telč, Jaroměřice nad Rokytnou i naše Hrotovice. Putujeme-li po naší vlasti, můžeme jen žasnout, kolik tento sochař zanechal na svých cestách kvalitních plastik a sochařského umění,“ vysvětluje zapáleně Jan Knotek a pokračuje:

Čtyři živly?
„Je zajímavé, že v díle Kašpara Obera vztahujícím se k Telči, jmenovitě k ulici Na Dlážkách, kde se nacházejí jeho sochy včetně sv. Vendelína (stejného jako toho v Hrotovicích), jsou oproti Hrotovicím zastoupeny všechny čtyři živly, tedy vzduch, oheň, voda a země. Zdá se, že v Hrotovicích nám ztvárnění živlu vzduchu chybí. Jak je to možné? Naše zásadní otázka proto zní: Kde je tento živel v Hrotovicích ztvárněn? Ale o tom si povíme příště,“ slibuje ředitel muzea v Hrotovicích Jan Knotek.

Jedna z nejcennějších soch ve městě
Musím ještě zdůraznit, že stejně jako sv. Jan Nepomucký je i sv. Vendelín z křižovatky ulic Znojemské a Dražek jednou z nejlepších soch, které se ve městě Hrotovice z období baroka, tedy z první poloviny 18. století, nacházejí. Jejich rukopis bych zařadil k III. významné sochařské dílně.
Obě sochy pocházejí z dílny významného řezbáře a sochaře Kašpara Obera, který se nepodílel v našem kraji na sochařské výzdobě pouze v Hrotovicích, ale jeho sochy můžeme spatřit i v nedaleké Telči nebo v Jaroměřicích nad Rokytnou. Právě o jeho působení v nedalekých Jaroměřicích se můžeme dočíst v knize vydané v roce 1974 O životě a umění: Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752.

Plichtové, Babice a připomínka historie
Autory této skvělé výpravné knihy byli právník Alois Plichta (1905–1993) a kronikář Jaroslav Krčál (1901–1975). (Pokud někomu přijde povědomé příjmení Plichta, vězte, že je to synovec rolníka Antonína Plichty st. (1894–1951), který byl popraven v souvislosti s případem v Babicích. Zájemcům o tuto smutnou historii lze připomenout, že v souvislosti s událostmi v Babicích budou dne 6. 6. 2026 blahořečeni Jan Bula a Václav Drbola.)

Patron úrody, pastýřů i země
„Nebojím se vyslovit domněnku, že socha sv. Vendelína se nachází na svém původním místě, neboť tento svatý byl ochráncem hlavně úrody, pastýřů a jako takový stál naproti bývalé barokní sýpce na obilí zbourané na podzim v roce 2025 a podle všeho tato socha stála i u tzv. panské kovárny. Tolik nám aspoň prozradí důkladný historický a toponomastický rozbor možných dostupných pramenů. Co je ještě důležité si uvědomit, že sv. Vendelín byl spojován i s živlem Země.“
Královský syn, který se stal poustevníkem
Sv. Vendelín se narodil asi kolem roku 552 ve Skotsku jako královský syn. Vychováván byl biskupem a jako dvacetiletý vykonal pouť do Říma. Zde přijal od papeže požehnání a vydal se na sever do oblasti Trevíru.
Poblíž, v zalesněných kopcích, se usadil jako poustevník.
Zdůrazňuje se, že Vendelín přijal službu pastýře u jistého šlechtice či zemana, aby se řádně uživil. Ten ho snad považoval za líného tuláka a vyzval ho, aby darmo nejedl chléb a pásl mu alespoň vepře. Někde se hovoří o ovcích nebo jen o dobytku. Se stádem prý rád zamířil ke vzdálené hoře, kde se s oblibou modlil.

Světec spojený s modlitbou a stády
Když se na takovém vzdáleném místě setkal s majitelem dobytka, byl od něj pokárán, že se ani do večera nestačí vrátit. Vendelín byl však doma i se zvířaty dříve než on. Tento pán mu pak na příhodném a blízkém místě nechal postavit poustevnu. Zbožná Vendelínova modlitba byla provázena požehnáním, které bylo ku prospěchu svěřeného stáda a nikdy ne k jeho škodě. Z modlitby pocházela i moudrost oceněná mnichy.
V mnohých legendách je Vendelínův život spojován s komunitou laiků a mnichů v Tholey, jejichž klášter byl poblíž a kteří si ho později zvolili za představeného.

Poutní místo sv. Vendelína
Římské martyrologium potvrzuje, že Vendelín žil jako zbožný poustevník v okolí Trevíru v Austrasii, na území dnešního Německa. Vyprávění o jeho životě sestává z množství legend, které osvětlují jeho dřívější popularitu. V některých oblastech byl řazen mezi tzv. 14 pomocníků (např. ve Frankách), i když v tradičním seznamu pomocníků není.
Po vybudování baziliky ke cti sv. Vendelína se jeho hrob stal vyhledávaným poutním místem v Sársku. Kaple a chrámy zasvěcené sv. Vendelínovi jsou četné nejen v Evropě, ale najdeme je i v Jižní Americe, Africe a v Číně.

Město St. Wendel a bazilika nad hrobem
Je připomínáno, že také odvrátil morovou nákazu, která ohrožovala lidi i dobytek. Po Vendelínově smrti měli mniši problémy s jeho pohřbením. Po uložení do země se Vendelínovo tělo následujícího rána údajně vždy nacházelo vedle hrobu.
Na voze je pak volské spřežení odvezlo do míst, kde světec nejvíce a nejraději setrvával na modlitbách. Nad jeho hrobem vzniklo poutní místo a později město St. Wendel. Nachází se 40 km severovýchodně od Saarbrückenu a 170 km jihozápadně od Frankfurtu nad Mohanem.
Chrám nad hrobem byl vysvěcen v roce 1360 a bazilika byla v dalších letech dostavována. V letech 1400 až 1465 byla vystavěna západní část s věžemi, střední loď a portál.
Roku 1753 dostala střední věž podobu barokní kopule. Náhrobek (tzv. tumba) s Vendelínovými ostatky a s postavami apoštolů po stranách je umístěn za hlavním oltářem.

Socha z mušlového vápence
Jak již bylo řečeno, samotná socha sv. Vendelína je stejně jako sv. Jan Nepomucký vyrobena z mušlového vápence a patří patrně k nejstarším sochám instalovaným v Hrotovicích za šlechtice Josefa Ondřeje Rodena z Hirzenau. Je dobré připomenout, že ve stejném období byla freskou vyzdobena i zámecká kaple dnes sloužící Československé církvi husitské.

Ztracený podstavec
Popisek fotky: Sv. Vendelín je zobrazen jako patron rolníků a pastýřů, oblečený do prostého šatu s pastýřským kloboukem na hlavě. Figuru doplňují jeho charakteristické atributy – pastýřská hůl, kniha, královská koruna a u levé nohy světce leží ovečka. Tělem světce probíhá esovitý pohyb.
Podstavec sochy je však novodobou zděnou replikou, a není tedy původní. Otázkou je, kam se původní podstavec sochy ztratil. Muselo k tomu dojít někdy během 19. či 20. století, tedy za šlechtických majitelů hrotovického panství, neboť v období tzv. první republiky byl již podle zjištění a bádání tento podstavec zděný.

Foto HoN: Jan Uher

Živel Země

V alchymii a hermetismu tvoří Země a Sůl základní pilíře hmotné existence. Zatímco živel Země je jedním ze čtyř základních prvků, Sůl je jedním ze tří principů (Tria Prima).
Zde je jejich stručné propojení:
a) Sůl (Sal) jako princip Sůl v alchymii nepředstavuje jen kuchyňskou sůl, ale princip fixace, srážení a těla.
Symbolika: Reprezentuje fyzickou schránku, kosti a tuhost.
Funkce: Je to „tělo“, které v sobě drží a stabilizuje dynamickou síru (duši) a těkavou rtuť (ducha). Bez soli by hmota neměla tvar.
b) Živel Země (Terra) je nejhustší ze všech čtyř živlů.
Vlastnosti: Chladná a suchá.
Význam: Představuje konečný výsledek manifestace, stabilitu a plodnost. Je to místo, kde se Duch „uzemňuje“.
c) Jejich vzájemný propojený vztah: V alchymistické praxi (laboratorní i duchovní) jsou Sůl a Země úzce spjaty:
Krystalizace: Sůl je to, co dává zemi její strukturu. Pokud z rostliny nebo minerálu odstraníte vodu a oheň, zbude popel – v něm se nachází „filozofická sůl“, která nese esenci dané věci v její nejpevnější formě.
Očištění: Proces „kalcinace“ (pálení na popel) se používá k tomu, aby se ze „země“ uvolnila čistá sůl zbavená nečistot.
Shrnutí: Pokud je Země jevištěm, pak Sůl je materiálem, ze kterého jsou postaveny kulisy. Sůl je to, co dělá Zemi hmatatelnou, pevnou a trvalou.
Když jsme u této symboliky, zvídavého čtenáře odkazuji zejména na citát Matouše 5,13, též Marka 9,50, Lukáše 14,34–35, Koloským 4,6.
Se Solí se však setkáme i ve Starém zákoně, např. Job 6,6, 2. Královská 2,21, Leviticus 2,13 či i na jiných místech v Písmu. Tedy jde o Sůl jako o podstatu Stvoření.