TŘEBÍČ (herb) - Vyzdobená veřejná prostranství nám po celý prosinec připomínají advent a očekávání Kristova narození. V naší společnosti už je to zkrátka zakořeněné tak, že ať už je člověk křesťanem, či ateistou, vánoční svátky si připomíná. Leč možná každý jiným způsobem.
Ovšem nemělo by se zapomínat na příslušníky židovského náboženství. Ti v tento čas neoslavují narození Ježíška v Betlémě, ale zcela jinou událost. Osmidenní Chanuka, nebo-li Svátek světel, tento rok připadá na termín od 14. do 22. prosince. Významný židovský svátek by neměla zvláště pak Třebíč s ohledem na svůj historický odkaz opomíjet. Naštěstí se tak ani neděje. Ku příležitosti začínající Chanuky se v neděli 14. prosince konaly tematické prohlídky v Domě Seligmanna Bauera.
Ačkoliv vánoční tradice v sobě mnohdy kloubí křesťanské a pohanské zvyklosti, většina lidí ví, k čemu se tyto svátky vážou. Samozřejmě k narození Ježíše Krista. Nač ale právě v tyto dny odkazuje zmíněná Chanuka? Když se Židé navrátili z babylonského zajetí zpět do Svaté země, postavili si v Jeruzalémě druhý chrám. Ve 2. století před naším letopočtem ale do Jeruzaléma vtrhlo syrské vojsko v čele s králem Antiochem IV., který proti židovskému národu ostře vystupoval. To se také projevilo na znesvěcení druhého jeruzalémského chrámu. Když pak Makabejští proti Syřanům povstali a osvobodili Jeruzalém, čekalo na ně ve zdejším chrámě nemilé překvapení. Na zapálení sedmiramenné menory zde byl jeden džbánek oleje, což by stačilo na pouhý jeden den. Avšak olej vydržel zázrakem hořet dlouhých osm dní, než se vyrobil nový. Chrám tak byl znovu vysvěcen a Židé si začali připomínat konec náboženské perzekuce. Proto se také Chanuka nazývá svátkem světel a trvá osm dní. Dle židovského kalendáře začíná svátek 25. dne měsíce kislev a končí 2. nebo 3. dne měsíce tevet. Pokud to převedeme do našich časových údajů, tak datum není pevně dáno. Zatímco v minulém roce spadala Chanuka do přelomu prosince a ledna, ta letošní probíhá od západu slunce 14. do západu slunce 22. prosince.
Právě těmito základními informacemi začala tematická prohlídka Domu Seligmanna Bauera v třebíčské židovské čtvrti. Dvě skupiny návštěvníků zde provedla dvojice průvodců, kteří si rozdělili dvě protikladné role. Zatímco mladý pán hrál neznalého a neustále se doptával, krátkovlasá a sympatická slečna zde byla odbornicí na židovskou kulturu. Vždy v jedné místnosti domu se přítomní díky jejímu výkladu seznámili s jedním ze zvyků Chanuky. Například proč má chanukija oproti menoře osm, tedy respektive devět svícnů, a jak se zapaluje. U kuchyňského stolu samozřejmě nemohlo chybět představení svátečních pokrmů a prohlídku zakončila hra s točícím se drejdlem. Tentokrát se však nehrálo o sladké dobroty, jak bývá během Chanuky zvykem. Možná že škoda, vítězem se totiž stal jeden z nejmenších návštěvníků.
Zatímco turisté si po prohlídce odnesli hlavu plnou informací a malou drobnost v podobě třebíčských magnetek, mladý průvodce obdržel od své kolegyně do rukou koště. Za tolik nesprávných odpovědí dostal za úkol zamést synagogou: „No, já říkal, ať ty prohlídky jsou v sobotu, kdy mají Židé šábes a nepracují,“ uzavřel nedělní setkání s úsměvem.
