Redakce

01. 05. 2024

visibility 1776

CHLÍSTOV - Sousední obcí Předína je Chlístov. Ten se nachází přibližně 12 kilometrů západně od Třebíče. V současnosti zde žije 305 obyvatel. Je členem mikroregionu Podhůří Mařenky. Chlístov protíná několik silnic, a to silnice I/23 vedoucí jižním okrajem katastru obce. Dále potom východně od zastavěného území vede silnice do Markvartic, západně užitková lesní silnice vedoucí pod Kobylí hlavou k Předínu a jihozápadně potom užitková silnice směřující ke koupališti. V roce 2022 proběhlo jeho rozsáhlé čištění za pomoci sboru dobrovolných hasičů. Územím obce vede cyklostezka 5217. Převážná většina katastru Chlístova je zemědělsky obdělávána, jeho západní část je ale poměrně svažitá a těsně kolem hranic území obce se nachází lesy. Pod vrchem Kobylí hlava pramení potok Římovka. Okolo Chlístova se nachází Hrochův rybník a rybník Sejto.

Jižně od vesnice, v katastru sousedního městyse Rokytnice nad Rokytnou, pramení řeka Rokytná. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1353, kdy Chlístov patřil pod heraltické panství. Část vesnice patřila i tasovským pánům. V průběhu středověku měla vesnice několik vlastníků, například Petra Hechta z Rosic, jenž měl spory se Smilem z Heraltic. Dalšími majiteli obce byli Oldřich z Miličína, Zdeněk a Burian z Valdštejna, pánové z Libivé, pánové z Marýže a Hynek Brtnický z Valdštejna. Záznam vedený ve školní kronice popisuje událost, kdy v roce 1809 obcí prošli během podzimu, po bitvě u Wagramu, francouzští vojáci. Někteří z nich jsou v Chlístově i pochovaní. Stařešinové si vykládali, že lidé bázliví (hlavně mladé ženy) před vojáky utíkali a schovávali se v místních lesích. Vojáci k nim byli prý bezohlední. V roce 1893 byla v Chlístově zřízena škola. Obec byla roku 1930 elektrifikována. Čestným občanem Chlístova byl T. G. Masaryk, kterému bylo čestné občanství uděleno v roce 1935. Po roce 1990 se vesnice osamostatnila. V roce 2019 bylo nedaleko obce vysazeno ovocné stromořadí. Významnou stavbou je kaple svatých Cyrila a Metoděje.

Ta byla postavena kvůli jubileu 1000 roků od příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu (1863). Pod vrcholem Kobylí hlava se nachází turistický přístřešek a rozcestník a naskýtá se krásná vyhlídka do okolní krajiny. Například město Třebíč odtud máte jako na dlani. S Kobylí hlavou je spojena i pověst. Prý tu údajně řádili hejkálci, kteří se tu objevovali odjakživa. V noci po lesích honili zvěř a při tom strašně hejkali. To jejich hejkání slyšeli lidé z široka daleka, dokonce i z Předína a Opatova. Jednoho dne těsně před rozbřeskem vyjel si místní sedlák Svoboda pro palivové dříví. Noc byla jasná a nebe bylo doslova poseté hvězdami. Jelo se mu dobře. Najednou ho z klidného podřimování vyrušilo jakési volání. I koně zpomalili. Sedlák seskočil z vozu, pohladil koně a zjistil, že jsou zpocení. „To mi hlava nebere. Cesta vede zatím po rovině a koně táhnou jen prázdný vůz.“ Vrátil se do kočáru a chtěl pokračovat v jízdě. Když se ohlédl dozadu, spatřil postavu s divnou kapucí na hlavě. Sedlákovi se zatajil dech. „To bude hejkálek. Pán Bůh se mnou a zlý pryč!“ vyděsil se a v momentě omdlel. Zakrátko se z mdloby probral, rozhlížel se kolem sebe a najednou nikdo nikde. Z Heraltic slyšel kohoutí zakokrhání a po hejkálkovi jako by se slehla zem. Popojel s kočárem, naložil dříví, a když chtěl odjet, zastavil ho hajný. Hned mu sedlák začal vyprávět, co se mu přihodilo. Hajný pozorně poslouchal a rozvážně řekl: „Buďte nakonec rád! Mohlo to dopadnout daleko hůř.

Moc dobře vím, co hejkálci v těchto místech dovedou. Ale mohou vyvádět jen do kohoutího zakokrhání. Pak jejich moc končí a musí se až do příští noci skrýt.“ Po tomto setkání s hejkálkem už sedlák Svoboda v noci pro dřevo na Kobylí hlavu nejezdil. Když později svým vnučkám a vnukům vypravoval, co se mu tenkrát přihodilo, nezapomněl jim připomenout, aby se hejkálkům neposmívali a hlavně po nich volání neopakovali. V dalším díle Toulek po Třebíčsku navštívíme obec Horní Vilémovice.

Pavel Janega