Redakce

20. 08. 2025

Dolní Vilémovice jsou obcí, která leží přibližně 12 kilometrů jihovýchodně od centra města Třebíče a orientačně 12 a půl kilometru severozápadně od Hrotovic. Podle údaje z roku 2025 mají Dolní Vilémovice 425 obyvatel.

Ves se nachází v Moravskobudějovické kotlině. Území vesnice je spoluutvářeno několika rybníky s názvy Demač, Horňák, Návesní rybník, Panenka a rozlohou největší Tatarák. Zajímavostí Tataráku je vodopád, který najdete těsně před jeho zaústěním do říčky Rouchovanky. Abyste ho však mohli spatřit v celé jeho kráse, je potřeba, aby před tím hodně pršelo. Oblast, kde byla obec vystavěna, byla obydlena již v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Dolních Vilémovicích se dochovala z roku 1294. Tou dobou Oldřich z Hradce odkázal ves Václavu II. Během první poloviny 14. století Vilémovice vlastnil Konrád Payer. Poté se až do roku 1522, kdy se správy nad obcí ujaly Pernštejnové, vystřídalo několik majitelů statků ve vsi. O necelých 9 let později Jan z Pernštejna prodal obec Smilovi z Doubravice. Ve druhé polovině 17. století (1678) správu nad Dolními Vilémovicemi převzal František Augustin z Valdštejna.

V držení Valdštejnů byla vesnice po dobu 267 let. Valdštejnové, kteří byli rovněž vlastníky třebíčského zámku, z výnosů statků ve Vilémovicích financovali provoz třebíčského kláštera. První škola v obci byla zřízena v roce 1790. O 2 roky později byla postavena první školní budova. Kaple sv. Floriana byla zbudována roku 1894. Důležitá událost se stala v roce 1913, kdy se v domě s č. p. 79 narodil hrdina protinacistického boje Jan Kubiš. Z bojů první světové války se nevrátilo 14 občanů z Dolních Vilémovic. Obcí v průběhu války prošla i epidemie španělské chřipky. Po konci první světové války i přes správní změny ves stále zůstala majetkem Valdštejnů. Zhruba rok před začátkem druhé světové války došlo v Dolních Vilémovicích ke všeobecné mobilizaci. Během války byla ukončena činnost obecních spolků a byl zrušen Masarykův sad na návsi.

Dne 27. května 1942 byl v Praze Janem Kubišem (plk. i. m.) úspěšně proveden atentát na říšského protektora R. Heydricha. Byl to začátek konce nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava. Po Kubišově smrti, 18. června 1942, byly Dolní Vilémovice pod dohledem gestapa. Nakonec bylo odvedeno 37 příbuzných Jana Kubiše do koncentračního tábora v Terezíně. Většina z nich byla později propuštěna. Avšak Kubišovi nejbližší byli nakonec popraveni v táboře v Mauthausenu ještě během téhož roku. Později byla ves fotografována a vyměřována německými úředníky a začaly se šířit informace, že by ves měla být vypálena stejně jako Lidice. Nestalo se tak. Již ke konci války 7. května 1945 se k obci přiblížila bojová fronta a proběhlo bombardování nedalekých Dalešic a Valče. Následujícího dne do vesnice přijely tanky Rudé armády.

Ve vsi byl ustanoven národní výbor a byl rozpuštěn majetek Valdštejnů. Někdy kolem roku 1965 byla odhalena pamětní deska obětem fašismu. Obec Dolní Vilémovice získala ocenění v rámci soutěže Vesnice Vysočiny 2011 za vzorné vedení obecní kroniky. V obci od roku 1907 funguje sbor dobrovolných hasičů. Rodný dům Jana Kubiše (od května 2016 Muzeum Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích) za první rok prohlídek navštívilo na tisíc návštěvníků. Jeden návštěvník přijel až z dalekého Tokia. Před pamětní síní J. Kubiše byla odhalena i busta. V příštím díle Toulek po Třebíčsku zavítáme do sousední obce Valeč.

Pavel Janega