Toulky po Třebíčsku – Slavíkovice

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 1 hodinou

Jemnický mikroregion čítá 27 členských obcí a jednou z nich jsou Slavíkovice, které se rozprostírají přibližně 5 kilometrů jihovýchodně od královského města Jemnice a zhruba 40 kilometrů jihozápadně od Třebíče. Podle údaje z loňského roku mají Slavíkovice 184 obyvatel. Vískou protéká potok s názvem Rakovec. Západní okraj vesnice protíná železniční trať z Moravských Budějovic do Jemnice. Ve vsi se však nenalézá žádná železniční zastávka, ty nejbližší najdete v Jemnici nebo ve Lhoticích. Ve Slavíkovích leží z větší části zemědělsky obděláváná půda. Zalesněné je jen východní území obce nedaleko osady Dobrá Voda, součást sousedních Mladoňovic.

V obecním katastru byly vybudovány dva rybníky – U sýpky a větší Návesní rybník s rozlohou větší než tři a půl hektaru. U něj stojí bývalý Slavíkovický mlýn, jehož prvním majitelem je zmiňován Antonín Texl v roce 1824. Mlýn nemá funkční motor, ale má zachovalé složení pod hrází Návesního rybníka. Nedaleko od něj se nachází místní dominanta. Kostel svaté Kateřiny je filiálním kostelem v římskokatolické farnosti Kdousov. Jedná se o majestátní pozdně barokní sakrální jednolodní stavbu s románským jádrem. Je ohrazen zdí a s polygonálními kaplemi ve zdi. Jeho součástí jsou tři oltáře a varhany. V místech současné stavby stával kostel patrně již v první polovině 13. století. Z této doby se až do součanosti dochovala věž. V průběhu třicetileté války byl kostel opuštěn. Svoji současnou podobu získal v roce 1749. O jeho vybudování se zasloužil fárař z kdousovské farnosti Karl Poisl. S jeho budováním začal hned poté, co dokončil přestavbu kdousovské fary. Pro obě stavby využil služeb stejného architekta Matyáše Kirchmayera. V současnosti je kostel sv. Kateřiny ve Slavíkovicích chráněn jako kulturní památka České republiky.

V pramenech jsou Slavíkovice poprvé uvedený v roce 1350, kdy je vlastnil Bernard ze Slavíkovic. Posléze jeho dědic Štěpán v roce 1464 prodal vesnici včetně tvrze a nedaleké Lhotice Mikulášovi Klouzalovi z Rynárce. Rod Klouzalů Lhotice obhospodařoval až do roku 1574, kdy je společně s Lhoticemi a polovinou Račic získal Jindřich Václav Krajíř z Krajku. V průběhu první poloviny 17. století se Slavíkovice staly součástí panství v Mladoňovicích. V roce 1619 zdejší majetky vlastnil Zdeněk z Roupova, který Slavíkovice a Mladoňovice začlenil do budkovského patrimonia. Po stavovském povstání byl donucen vesnice prodat, jelikož byl evangelikem a novým správcem budkovského panství se stal Kristián von Illov. Ten byl v roce 1634 v Chebu zavražděn a Roupovští statky odkoupili zpět. Tou dobou zanikla i slavíkovická tvrz. Od roku 1666 se novými pány stávají Berchtoldové.

V období po třicetileté válce Slavíkovice osiřely, zůstal jen kostel a ovčírna. Znovu osídleny byly na začátku druhé poloviny 18. století. Berchtoldové panství vlastnili do roku 1776, kdy bylo převedeno na Leopolda Krakovského z Kolovrat. V roce 1853 budkovské panství přešlo na Karla Lichtenštejna a dvůr ve Slavíkovicích byl v rámci pozemkových reforem rozprodán. Ve vsi od roku 1904 funguje sbor dobrovolných hasičů a v průběhu roku 1923 byla založena knihovna a jednotřídní škola, která byla později rozšířena na dvojtřídní. Do dnešních dob se však výuka v obci nezachovala. Jedna ze zajímavých událostí se odehrála během dubna 2021, kdy byl u rybníka nalezen dělostřelecký gránat z druhé světové války. Střela byla bez hlavového zapalovače, ale výbušnina se v ní našla. Osobností spojenou se Slavíkovicemi byl Jiří Puchnar, pedagog a sběratel lidové slovenosti. V příštím díle Toulky po Třebíčsku navštíví nedaleké Lhotice.
Pavel Janega