TŘEBÍČ (mad) – Ulice, které jindy patří spíše chodcům a turistům obdivujícím židovskou čtvrť nebo baziliku sv. Prokopa, se v sobotu 25. října proměnily v běžeckou arénu. Třebíč zažila svůj první maraton – a s ním i novou kapitolu sportovního dění na Vysočině.
První ročník Třebíčského maratonu přilákal stovky účastníků všech věkových kategorií. Na výběr měli z klasické maratonské trasy o délce 42,2 kilometru, půlmaratonu, desetikilometrového běhu i dětských závodů. Startovní výstřel se sice musel o pár minut odložit kvůli velkému počtu přihlášek, ale jak se později ukázalo, drobné organizační zdržení atmosféru radosti a očekávání nijak nenarušilo.
„Děkujeme! První Třebíčský maraton je za námi – a vy jste byli úžasní!“ zaznělo krátce po doběhu vítězů na oficiálním profilu závodu na sociálních sítích. Nadšení sdíleli i samotní běžci – nejen z výkonu, ale i z trasy, která je provedla nejkrásnějšími kouty města.
Město jako kulisa i partner běžců
Trasa závodu vedla jak historickým centrem, tak klidnějšími úseky podél řeky Jihlavy a parkem. Třebíč, město zapsané na seznamu UNESCO, se tak stala nejen dějištěm, ale i symbolickým partnerem celé akce. Běžci se střídali na asfaltových úsecích i v mírně zvlněném terénu, podél trasy je podporovali fanoušci, rodiny i náhodní kolemjdoucí. „Bylo skvělé vidět, jak město ožilo. Lidé fandili i těm, které vůbec neznali,“ popisuje jeden z účastníků půlmaratonu.
Základ pro tradici
Zájem, který první ročník vzbudil, překvapil i pořadatele. „Nečekali jsme takovou účast. Je to pro nás velká motivace,“ uvedli na webu organizátoři závodu trebicskymaraton.cz, kde najdete také kompletní výsledky. Celkem bylo k dispozici šest tras závodu a přihlášených bylo 425 běžců.
Kvůli velkému zájmu běžců, kteří se registrovali až na místě, byl o 15 minut odložen start závodů. Maraton odstartoval v pravé poledne a půlmarton a desítka ve patnáct minut po poledni. Počasí se umoudřilo a závody provázelo slunečné počasí. Na start maratonu se postavil i Michal Zábrš, ředitel Muzea Vysočiny Třebíč. Milovník běhání se pohybuje v okruhu pořadatelů třebíčských běžeckých událostí. „Nedávno jsem běžel dokonce 80 kilometrů, ale dneska si moc šancí nedávám. Je tady spousta profesionálů,“ svěřil se Horáckým novinám Michal Zábrš, který nakonec ve své kategorii doběhl do cíle čtvrtý v pořadí s časem 3 hodiny a 58 minut.
Zda se Třebíčský maraton stane novou sportovní tradicí, ukážou příští roky. Už teď je ale jasné, že město má potenciál stát se běžeckým centrem Vysočiny – a že spojení sportu, historie a komunity může mít v Třebíči dlouhou budoucnost.
Foto HoN: Martina Dědková Chromá

Během čekání na první běžce v cíli jsme pro vás krátce vyzpovídali jednoho z hlavních pořadatelů a moderátora akce v jedné osobě Václava Husáka.
Přestavíte nám pořadatele Třebíčského maratonu?
Pořadatelem je organizace Marathon Life s.r.o., která vznikla právě proto, aby mohla pořádat pravidelně v Třebíči maraton, půlmaraton, desítku a dětský závod.
Jak je možné, že trvalo tak dlouho, než se maraton dostal až sem? Atletika je přece v Třebíči silná, je tu Třebíčský běžecký pohár a spousta dalších akcí.
Ono to zase tak dlouho netrvalo. Třebíč je sportovní město, a hlavně běžecké město. Navázali jsme tu spolupráci se skupinou Rozběháme Třebíč a také s organizátory místních běhů, například Třebíčského krosového půlmaratonu. Snažíme se, aby si nás běžci nezaměňovali, ale zároveň je rádi zveme na obě série závodů. Myslím, že si nekonkurujeme – děláme dva různé běžecké podniky, které se konají v jinou dobu a na jiném místě. My děláme silniční běh, oni trailový. Ukazuje se, že Třebíč má velký sportovní potenciál. Lidé jsou tu aktivní, zvyklí sportovat, a přitom v regionu takový velký závod, jako je maraton, dosud chyběl. Tu mezeru jsme viděli – a vedení města taky. Za jejich podporu jsme moc vděční a doufáme, že sem budeme jezdit pořádat Třebíčský maraton i v dalších letech.
Jak to bylo s přípravou tratí a kolik se běží kol? Třebíč není zrovna velká a také je dost členitá.
Maraton je rozdělený na velké a malé okruhy – běží se čtyři velké a dva malé okruhy s centrem na Karlově náměstí. Třebíč je ale z hlediska dopravy složité město. Hlavní dopravní tepna ho dělí napůl a zatím jsme nenašli způsob, jak dopravu úplně zastavit. Proto bylo náročné trasu navrhnout – zohledňovali jsme dopravní situaci, bezpečnost, obslužnost i výškový profil. Třebíč není úplně rovná, ale podařilo se nám udržet převýšení v rozumné míře – maraton má něco málo přes 200 metrů nastoupaných. To je zvládnutelné. Navíc se tu poslední dobou hodně staví a opravuje – noční můra každého pořadatele. Ale věřím, že když zvládneme tenhle premiérový ročník, ty další už budou jednodušší.
Bylo nějaké kritické místo, které musíte víc hlídat?
Snažíme se, aby všechna kritická místa byla obsazena rozhodčími. Spolupráce s městskou policií je skvělá – máme tu dva zkušené pány a dvě hlídky, které nám pomáhají koordinovat běh v úsecích, kde je největší kumulace závodníků. Navíc městská policie má zázemí přímo u nejdůležitějšího přeběhu na Žerotínově náměstí, takže jim moc děkuji za spolupráci. Takhle si představuji ideální fungování mezi pořadateli a městskými orgány.
Start hlavních závodů jste trochu posunuli. Proč?
Ano, posunuli jsme start maratonu, půlmaratonu i desítky asi o 15 minut. Důvodem byl velký počet lidí, kteří se registrovali až na místě. Registrace probíhala tady a start byl u baziliky, i kvůli navázání na tratě. Dnes je krásné počasí, ale obecně je trend takový, že závodníci se hlásí na poslední chvíli – zvlášť na podzim, kdy je počasí nejisté. Nechtěli jsme zvyšovat startovné, takže jsme vyšli vstříc i těm, kteří se přihlásili až na místě. Museli jsme tak ad hoc odbavit asi stovku závodníků těsně před startem. Patnáctiminutový posun byl rozumný a všem dámám na registraci patří velký obdiv – zvládly to skvěle. Myslím, že běžci to pochopí, zvlášť když vidí, jak velký zájem o závod je.
Kolik lidí se podílí na přípravě maratonu?
Náš organizační tým je sice zkušený – závody pořádáme už skoro 15 let –, ale protože jsme tenhle závod ušili Třebíči na míru, do budoucna budeme muset tým rozšířit. Teď na tom pracuje zhruba 8 až 10 lidí, kteří za poslední dva dny spali dohromady asi čtyři hodiny. Ale to k pořádání sportovních akcí prostě patří. Odpočineme si až po závodě – teď je hlavní, aby všechno proběhlo v pořádku a závodníci byli spokojení.



