TŘEBÍČ (juh) – Betlémy sice již zmizely z parapetů, skříní, kostelů i výstav, ale snad je ještě doba, kdy se můžeme ohlédnout za tradiční výstavou betlémů, každoročně pořádanou Muzeem Vysočiny Třebíč v konírně třebíčského zámku. Koncepce těchto výstav spočívá v představení souboru vypůjčených betlémů odjinud, konfrontovaných s několika domácími. Letos však byla situace úplně jiná. Představeny byly výhradně betlémy třebíčské.
Po létech zase doma
Plánovaná reciproční výstava se z technických důvodů nemohla uskutečnit, a tak muzeum sáhlo do vlastních zdrojů. Putovní soubor třebíčských betlémů byl zrovna doma, takže se to přímo nabízelo a po dvanácti letech byl vystaven opět doma. A jak ukázala návštěvnost i pochvalné reakce návštěvníků, byla to šťastná volba.
Muzeum sice místním betlémům věnuje stálou expozici, ale na betlémářskou velmoc, za kterou zvláště starší ročníky Třebíč stále považují, je to málo. Výstava tak přišla náramně vhod. „Třebíčské betlémy se vždycky setkají s velkým ohlasem. Lidi na ně chodí, to my víme dlouhodobě,“ usmívá se ředitel.
V kolekci převládají skříňkové betlémy, protože ty jsou jednodušší na převoz i údržbu, doplněné jedním velkým stavěcím. Prostor konírny však nabízí více než pouhou přehlídku betlémů. Muzeum jej vtipně využilo k určitému putování v čase, kdy měl návštěvník možnost nejen sledovat vývoj betlémářského umu, ale také prostředí, ve kterém si obyvatelé Třebíče své betlémy stavěli v průběhu staletí. Nahlédnout tak mohli do kostela, zámeckého pokoje, lidové světničky i panelákového bytu. Právě ta lidová světnička, která byla tak malá, že betlém musel být vstavěn nad postelí, bývala komplet součástí putovní kolekce. „Takto jsme to vystavovali třeba i ve Varšavě. Vezli jsme tam postele i s duchnami. A vždy se to setkávalo s úspěchem. Je v tom prostě atmosféra,“ vysvětluje Michal Zábrš.
Velká expozice už nebude
Nová koncepce, kdy zmizela skutečně rozsáhlá expozice včetně mechanického betlému, byla stanovena už bývalým vedením muzea. Současné vedení mu v tomto dává zapravdu. I když tak pro řadu Třebíčanů zmizel jeden z pilířů a snad i symbolů muzea, důvody k tomu jsou více než pádné. „Ty betlémy jsou papírové a pro trvalé vystavení proto nevhodné. Na světle byly pětačtyřicet let, což je z dnešního pohledu neudržitelné,“ vysvětluje postoj odborníků ředitel Michal Zábrš. „Když dnes vystavujeme práce na papíře, počítáme maximálně se třemi měsíci a velmi hlídáme osvětlení. Zrušení stálé expozice neznamená, že bychom betlémy zničili – naopak. Jsou pečlivě uložené v depozitáři pod přísným dohledem.“
Betlém, to jsou figurky a stavby
Nelze si představovat, že betlémy uschované v depozitáři jsou v takové podobě, jak jsme je znali z expozice. Betlém jako takový tvoří pouze figurky, hrady a další stavby. „Kompletní stavba betléma je vždy pro danou výstavu nová.“
Například pro betlém v bývalé konírně třebíčského zámku, kde je každé Vánoce vždy jeden velký stavěcí, mají již výstaváři k dispozici základ – připravenou kostru. „Vždycky se to ale dotváří podle konkrétního betléma, podle toho, jaké jsou tam stavby,“ vysvětluje. Skály jsou sice částečně původní, ale i ty se postupně dodělávají. Všechno s maximální snahou co nejvíc se přiblížit technologiím, jaké používali betlemáři dřív. Právě technologie jsou ale často zahalené tajemstvím, a i restaurátor často dlouho hledá způsob, jak dosáhnout co nejvěrnější podoby.
Třebíč, město betlémů?
Mezi staršími milovníky betlémů se objevuje názor, že u mladší generace trochu uvadá povědomí o tom, že Třebíč byla betlémářskou velmocí – podobně jako například Třešť. Nabízí se proto otázka, zda muzeum usiluje o to tuto tradici udržovat a vracet ji víc do obecného povědomí.
„Myslím, že do jisté míry pořád je. Betlémáři stále existují, i když už ne v takové míře jako dřív. Pro mě je betlém hlavně otázka Vánoc,“ dodává ředitel. Právě proto vždy v adventním a vánočním období připravuje muzeum velkou výstavu, která tradici znovu připomíná.
„Lidé často říkají, že dřív bylo betlémů víc a že expozice bývala rozsáhlejší. Ve skutečnosti je ale dnešní prostor prakticky stejný jako dřív. Ta plocha je naprosto stejná, protože expozice betlémů bývala přesně nad konírnou,“ vysvětluje Michal Zábrš situaci a hned dodává: „O udržování betlémářské tradice se ale snažíme. Nyní například probíhají jednání o vydání dalších vystřihovacích betlémů, které se u návštěvníků těší velkému zájmu. Už dnes existuje třebíčský vystřihovací betlém od Antonína Žamberského, našeho bývalého zaměstnance muzea. A nyní máme v plánu vydat další, tentokrát na motivy třebíčských betlémů – jako vystřihovánku pro děti,“ přibližuje plány muzea. Právě práce s dětským publikem je podle něj jednou z cest, jak tradici udržet při životě.
Hledá se kluk z jabloně
Co ale všem velmi chybí, je mechanický betlém. Jak ukázal průzkum mezi návštěvníky, jeho ústřední postavou byl kluk šplhající na jabloň. Pohyblivých figurek tam bylo víc, ale právě kluk s jablky vévodí. Kde je tento poklad mezi betlémy? „To je zatím smutný příběh,“ přiznává ředitel Michal Zábrš.
„Nehýbe se, vyžaduje zásadní rekonstrukci a my usilovně hledáme někoho, kdo by si na to troufl. Nějaká jednání už vedeme, tak věříme, že příběh bude mít dobrý konec.“ Místo něj muzeum do expozice umístilo mechanický betlém Josefa Duchoně, který si mohou děti rozpohybovat točením klikou.
Vánoce pro děti
Už nyní je jasné, že příští rok přinese výraznou změnu. „Bude to velmi specifická výstava, která se částečně odkloní od tradiční podoby výstavy betlémů. Snad to nikoho nepohorší, ale trochu se od klasického pojetí odpoutáme.“
Klasické betlémy ale samozřejmě zcela nezmizí. „Pořád bude jeden velký stavěcí betlém a možná ještě jeden nebo dva menší,“ upřesňuje. Zbytek výstavy však nabídne jiný pohled – část betlémovou a část vánočně pohádkovou. „Je to něco, co má spousta z nás spojené s dětstvím. Znáš to, otevřeš knížku a ten obrázek na tebe vyskočí.“
O odkaz výtvarníka Vojtěcha Kubašty se dnes stará jeho vnuk, který s tímto projektem jezdí po světě. Muzeu se s ním podařilo navázat spolupráci a domluva je už pevná. „Tématem výstavy budou samozřejmě především Vánoce. Návštěvníky čeká výjimečný pohled na sváteční svět, který překročí hranice klasického betlémářství.“
I dlouhodobě muzejníci o Třebíči jako betlémářském městě přemýšlejí. Kromě zmíněných vystřihovacích betlémů pro malé i velké betlémáře přemýšlí třeba nad vánočním putováním po betlémech skrytých v různých částech města. Jasně je zde možné rozpoznat skautskou stopu vedení instituce a nám nezbývá než se těšit na vánoční tajemství, které nám odhalí za necelý rok.
Foto HoN: archiv MVT
