Ukazují lidem cestu zpátky do života

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 5 dní

TŘEBÍČ (juh) - Třebíčská Vrátka jsou organizace, kde už 17 let nacházejí zastání pro osoby se zdravotním postižením a chronickým onemocněním, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Lidé, kteří by kvůli svému postižení v normálním životě a na trhu práce těžko hledali místo, zde naleznou laskavý přístup, radu a pomocnou ruku. Díky zkušenostem a úsilí pracovníků se klientům daří najít práci, nebo nacházejí uplatnění přímo v provozovnách, které Vrátka nabízí. V posledních letech se však čím dál tím častěji objevují klienti, kterým na první i druhý pohled nic nechybí. Přesto však mají problém s tím, co nám ostatním připadá úplně normální: ráno vstát, připravit si snídani a vyrazit do školy či do práce, odpoledne pak za kamarády a večer do kina či divadla…

Pomáhají lidem znovu zvládat běžný život
Klienti se zde učí znovu zvládat běžné denní úkoly, které většina z nás bere jako samozřejmost. Vstát, nasnídat se, přijít včas, zvládnout nakoupit nebo vyprat prádlo. Pro mnohé lidi po životní krizi nebo s duševním onemocněním to ale bývají velké kroky. „Každý účastník má svůj individuální plán, který spolu průběžně hodnotíme a upravujeme podle jeho aktuálních potřeb. Cílem je, aby klient postupně zvládal více samostatnosti a mohl se co nejvíce zapojit do běžného života či zaměstnání,“ vysvětluje nám program vedoucí služby, sociální pracovnice Veronika Cenková, a pokračuje:
„Začínáme drobnostmi. Učíme se plánovat den, vytrvat v režimu a hledat, co má pro každého z nich smysl…“

Program má jasně stanovený rytmus. Klienti docházejí třikrát týdně na dopolední nebo odpolední bloky, kde se věnují nácviku pracovních i sociálních dovedností. Pod vedením pracovníků sociálních služeb se zapojují do činností, které podporují jejich samostatnost, soběstačnost a znovuzačlenění do běžného života.

Součástí programu jsou praktické nácviky běžných dovedností, jako je vaření, praní, úklid nebo samostatný pohyb po městě. Klienti se také učí komunikaci a spolupráci ve skupině, trénují finanční gramotnost a pracovní dovednosti.

Zapojit se mohou do činností v Bazárku u Zebry či v Kavárně Moravia, kde si zkoušejí reálné pracovní prostředí. Nechybí ani PC klub, rukodělné a volnočasové aktivity či socioterapeutická skupina, která podporuje sebevědomí a zvládání emocí.

Zpátky k rytmu dne
Ve Vrátkách se klienti učí především znovu zvládat běžné denní úkoly. „Zní to banálně – vstát, nasnídat se, vyjít ven, přijít včas. Ale pro mnoho z nich to jsou velké kroky. Začínáme drobnostmi, učíme se plánovat den, vytrvat v režimu a hledat, co má pro každého z nich smysl,“ vysvětluje Cenková.
Program má jasný rytmus. Klienti přicházejí na dopolední nebo odpolední bloky třikrát týdně. Tam se věnují nácviku pracovních i sociálních dovedností. Pomáhají třeba s tříděním oblečení v dobročinném bazárku, učí se hospodařit s penězi nebo zkoušejí obsluhovat hosty v přidružené kavárně.

Mladí lidé, kteří ztratili půdu pod nohama
Klientů sociální rehabilitace přibývá – a stále častěji jde o mladé lidi. „Máme klienty ve věku od šestnácti do čtyřiašedesáti let, ale největší skupinu dnes tvoří mladí ve věku osmnáct až třicet let,“ popisuje situaci vedoucí programu Veronika Cenková.

Aktuálně dochází do služby kolem sedmadvaceti klientů. Na jeden den se zapisuje maximálně šest klientů na dopolední či odpolední blok. „Setkávám se často s mladými lidmi, kteří úspěšně dokončili střední školu, začali studovat vysokou, ale pak se něco zlomilo. Přestali zvládat běžné fungování, uzavřeli se do sebe. Nejde o lenost, ale o psychické vyčerpání a tlak, který na sebe kladou,“ vysvětluje Veronika Cenková.

Někdy hraje roli i nadměrná ochranná péče rodičů, kteří svým dětem nechtějí nechat prostor k vlastnímu rozhodování. Dělají to v dobré víře, ale neuvědomují si, že jejich děti potřebují samostatnost. „Dítě může vyrůstat v prostředí, kde je vše dokonale připraveno a zajištěno, nebo naopak z rodiny, která mu potřebné dovednosti a návyky nepředala. Když potom přijde chvíle, kdy musí být samostatné, je to pro něj náraz. Neumí nakoupit, nezvládá hospodařit s penězi, často si ani neumí říct o pomoc. My je učíme, jak tyto situace zvládat a znovu se postavit na vlastní nohy,“ dodává Veronika.

Sněhové vločky
Společnost na mladé lidi klade obrovské nároky a dnešní generace je často přecitlivělá. „Někdy slyším pojem generace sněhových vloček. Já to ale nevnímám pejorativně – spíše jako výzvu. Tito mladí lidé nejsou slabí, jen potřebují více času a podpory, aby se dokázali přizpůsobit,“ vysvětluje Veronika Cenková.

Pomoc, která má smysl
Za sedmnáct let existence se Vrátka stala důležitou součástí třebíčské sociální sítě. Kromě sociální rehabilitace provozují i chráněné dílny, kavárnu a obchod, kde lidé s handicapem získávají pracovní zkušenosti. Tým sedmi pracovnic v sociálních službách klade důraz na partnerský přístup – klienti nejsou jen příjemci podpory, ale aktivní účastníci na cestě k větší samostatnosti.

Vedoucí programu Veronika Cenková je skutečný profesionál s patřičným vysokoškolským vzděláním. Ale i zbytek týmu této náročné práce se neustále učí a vzdělává: „Každoročně se vzděláváme s ohledem na aktuální situaci a potřeby společnosti. Máme supervize i vzdělávání, protože práce s lidmi, kteří jsou zranitelní, je psychicky náročná. Ale dává obrovský smysl. Když vidíte, že člověk, který se bál vyjít z domu, si po roce troufne pravidelně přicházet nebo najít práci, je to velké vítězství,“ uzavírá Veronika Cenková.

Foto HoN: Jan Uher