Pokud by se mělo zvolit jedno historické téma, které je v aktuálním roce pro náš region ústředním, byly by to bezesporu babické události roku 1951. Však také červnová slavnost blahořečení mučedníků Václava Drboly a Jana Buly patří skutečně mezi významné události. Ovšem nelze opomíjet ani půlkulaté výročí pětasedmdesáti let od celého dění, které skončilo třemi mrtvými ve škole v Babicích, jedenácti popravenými a nespočtem zničených lidských životů. Události z počátku 50. let se silně zaryly do místní paměti. Proto také budou připomínány i na této tematické stránce, kdy vždy jednou do měsíce vyjde krátké představení, co daný měsíc roku 1951 přinesl do celkového víru dění. Celý příběh s tragickým koncem se začal pomalu rozvíjet při přechodu ze zimy na jaro, a tak se v prvním díle pojí dohromady měsíce únor a březen.
Strach, nejistota i očekávání uvnitř Československa
Ač bývá jako zásadní dějinný mezník brán rok 1948, nástup komunistů k moci nepřišel zčistajasna v únorových dnech. Za jistý prvopočátek lze brát podpis československo-sovětské smlouvy o vzájemné spolupráci z roku 1943, ustanovení poválečného kabinetu a Košického vládního programu nebo již nedemokratické volby z roku 1946. Veškeré tyto událostí, například i včetně Mnichova 1938, jsou jednotlivými dílky skládačky, po jejímž složení se KSČ chopila veškeré moci ve státě. Aby však mohli komunisté utvářet společnost k obrazu svému, byla vedle ústavní moci též zapotřebí poslušnost občanů. A jí totalitní režim nedosahuje ničím jiným než neustálou kontrolou a vzbuzováním strachu. Proto si také každá totalita vytyčí své vlastní nepřátele. Kromě agentů ve službách Západu se jimi po roce 1948 stali také vlastní občané. Například političtí konkurenti, velcí sedláci, církev, živnostníci a podnikatelé. Proti všem zmíněným skupinám se rozhodl režim razantně zakročit ve zinscenovaných procesech, které měly v lidech vzbudit pocit ohrožení poklidného života v nově budované republice. Pomyslná hra se strachem se i díky účelově přijaté legislativě mohla už na konci 40. let naplno rozjet.
Do celkové atmosféry se navíc promítla geopolitická situace. Jak už roku 1946 ve Fultonu pravil Winston Churchill, od Štětína až po Jadran se Evropa rozdělila železnou oponou. Po první berlínské krizi a zvláště pak po vypuknutí války na Korejském poloostrově se ve společnosti očekával otevřený konflikt mezi Západem a Východem. Vidina blížící se války také mnoho lidí nabudila k ostrému vystupování proti komunistickému režimu a polarizaci veřejnosti. Předpokládali, že válka je na spadnutí a po příchodu Američanů skončí vláda KSČ. Bohužel se však ve svém úsudku mýlili.
Nepoddajný Jihlavský kraj
Málokterá oblast mohla být pro vládnoucí komunisty natolik problémová jako někdejší Jihlavský kraj. Právě zde, obdobně jako po celé Moravě, žili po dlouhé roky silně věřící a zemědělsky založení lidé. Tato historická tradice se pak na jihozápadní Moravě promítla na vysokém počtu velkých sedláků a skvělých výsledků lidové strany. Pokud byla řeč o silně věřícím obyvatelstvu, tak tohoto faktoru si byli dobře vědomí i komunisté. Stačí si uvědomit, že v lednu 1950 zatkla bezpečnost faráře Josefa Toufara, jehož chtěla po číhošťském zázraku soudit v proticírkevním procesu. Plán však komunistům nevyšel, kněz na následky krutého mučení již 25. února 1950 zemřel. Proces vhodný k zastrašení se tak musel uskutečnit jinde.
Nepoddajnost občanů zdejšího regionu se projevila už na samém konci 40. let, kdy se kolem koláře Gustava Smetany z Litohoře zformovala odbojová skupina. Komunistům se ji však povedlo díky agentovi StB Františku Marečkovi infiltrovat a vědomě řídit. Bezpečnost tak žila v přesvědčení, že má veškeré potenciální problémy na jihozápadní Moravě tímto podchycené. Z omylu ji však vyvedly události z jara roku 1951, o kterých neměla mnoho tušení. Bez ohledu na sledovanou skupinu kolem Smetany a spol. se totiž začaly dít nebývalé věci v jiné části regionu, o něco málo severněji. Znenadání se zde na konci února 1951 objevila neřízená střela v podobě údajného agenta CIC. Několikatýdenní putování Ladislava Malého regionem skončilo tragickou střelbou v babické škole, na což komunisté zareagovali zinscenovanými procesy. Co se však dělo na samém začátku?
Prapodivný strůjce tragédie
Leč se vedlejší postavy během první poloviny roku 1951 měnily, ta ústřední zůstala stejná. Jméno Ladislava Malého je sice ve zdejším regionu známé, nad samotnou osobností se však dodnes vznáší celá řada otazníků. Kdo tedy byl onen člověk? Sám se představoval coby agent CIC, část společnosti v něm ale dodnes spatřuje provokatéra Státní bezpečnosti, jiní zase pomateného alkoholika. Ovšem rozporuplné není pouze nahlížení na Malého, ale též jeho životní příběh.
Po celý život Ladislav Malý (narozen 13. srpna 1920 ve slovenských Bátovicích) snil o vojenské kariéře. To mimo jiné dokládá, že během studia moravskobudějovického gymnázia přešel na vojenskou školu v Moravské Třebové, jejíž brány mu ale zavřela nacistická okupace v roce 1939. Vysněné kariéry se tak následně pokusil dosáhnout v protektorátním vládním vojsku. Z něj ho ale vystrnadily zdravotní problémy. Vinou toho se musel smířit s životem prostého úředníka, který velkou zálibu spatřoval na dně láhve alkoholu. Ovšem i takový prosťáček se poté ocitl v zájmu StB, když slovně vyhrožoval jednomu komunistickému funkcionáři. Plný obav z následků proto utekl do Rakouska a navázal kontakty s CIC. Ač za hranicemi taktéž oplýval vidinou o vojenském angažmá, tak i ve strukturách americké rozvědky se opět, pro něj možná i potupně, stal pouhým úředníkem. Jeho úkolem bylo vyplácení financí agentům chodcům, ovšem v lednu 1951 i s přidělenými penězi zmizel. Nové působiště nalezl v dobře známém kraji svých gymnaziálních let.
Zatímco hlavní postava příběhu zůstala od února do července 1951 neměnná, ty vedlejší se postupně obměňovaly. V prvních týdnech po Malého zjevení jimi byli předně kněz Jan Bula a jeho známí Miloslav Hlouch a Bohumil Krátký, hajný Antonín Škrdla a sítař Karel Němec. Každý do děje zasáhl jinak, ač mnohdy sebemenší rolí. I tak je ale pár týdnů na to neminulo zatčení a léta ve vězení, v případě Buly a Škrdly dokonce poprava. Malou epizodní roli si v celé události střihl též hostinský Josef Jeřábek, u kterého příběh de facto začíná.
Na rokytnickou faru P. Jana Buly zavítal Ladislav Malý 25. února 1951, čímž se dal veškerý koloběh dění roku 1951 do pohybu.
Únor: Zjevení mezi hostincem a farou
Řezník Jeřábek provozoval od roku 1932 v Rokytnici vlastní řeznickou a hostinskou živnost. Ač po roce 1948 musel podnik začlenit do družstva Masna, nadále zde působil coby vedoucí a stále provozoval hostinec. Do něj si také 20. února 1951 našel cestu Malý, s jehož otcem se Jeřábek dobře znal. Už v roce 1950 se tak stal zprostředkovatelem dopisů mezi Jakubem a Ladislavem Malým, a bylo mu tak jasné, kdo že to k němu zavítal. „Setkal jsem se na chodbě svého hostince s mužem, ve kterém jsem poznal Ladislava Malého, který byl v Rakousku. S tímto jsem se pozdravil a tázal jsem se jej, kde se tu bere. Odpověděl mi pokrčením ramen a hned mne žádal, abych mu dal pivo a zdali bych jej nemohl nechat u sebe přespat,’’ vypověděl později hostinský na výslechu StB. Se svou žádostí tu ale nečekaný host nepochodil. „Zbabělče, s takovými lidmi, jako jsi ty, si to vyrovnám,“ zaznělo z úst Malého.
Poté, co dostal od hostinského košem, vrátil se Malý do Rokytnice o pět dní později. Tentokrát ale vedly jeho kroky na místní faru, kde úřadoval Malého spolužák z gymnázia P. Jan Bula. Ten se však momentálně nacházel v sousedním Chlístově, a tak na něj musel Malý, oděn v uniformě SNB, společně s farní hospodyní Ludmilou Kolářovou počkat. Když se P. Bula vrátil, zavzpomínali bývalí spolužáci na předchozí roky, až se přešlo na zcela vážné téma. Mladému knězi se bývalý spolužák svěřil, že pracuje pro CIC a má za úkol převést přes hranice internovaného arcibiskupa Josefa Berana. Přičemž právě P. Bula měl církevního hodnostáře vyzpovídat. Tím ale setkání a vzájemné rozhovory neskončily, na faru zavítal údajný zahraniční agent také v následujících dnech. Hned 26. února se zde setkal s Bulovým kamarádem a místním lesníkem Miloslavem Hlouchem, díky němuž se dále seznámil se zaměstnancem drah a Hlouchovým švagrem Bohumilem Krátkým nebo hajným Antonínem Škrdlou. Prvotní kontakty tak byly koncem února navázány, zároveň Škrdlova hájovna se stala novým úkrytem pro odbojáře v ilegalitě.
Březen: Kdo se přidá?
Pro hajného Škrdlu se však na Březové nejednalo o klidné soužití s novým hostem. „Během pobytu u Škrdly se projevují všechny negativní vlastnosti Malého - panovačnost, nesnášenlivost, až bájivé lhaní a alkoholismus. K jídlu si pravidelně poroučí víno, když dává Škrdlovi peníze, neopomene zdůraznit úkol koupit láhev slivovice,“ shrnul přítomnost Malého na Březové historik Michal Stehlík v publikaci Babické vraždy. Aby Malý skutečně působil jako odbojář, povídal svému hostiteli smyšlené příběhy o přepadeních. Jednou například mělo jít o ruského důstojníka, jindy o příslušníka SNB. Vždy ale pouze vyšel údajný agent do lesa, kde vysázel pár výstřelů naprázdno.
Vedle korespondence se svým otcem, kterou zprostředkovávali již zmínění Jeřábek nebo Krátký, se Malý primárně věnoval hledání nespokojených občanů do plánovaného odboje. Vehementně se snažil k odchodu do ilegality zlákat rokytnické švagry Krátkého a Hloucha, ti ale spolupráci oddalovali na neurčito. Sám Malý jim měl předestřít možné sabotážní akce v jejich obci jako vypálení sítařského družstva nebo zničení traktorů. Po důkladném zvážení ale domnělý agent naznal, že by nic takového stejně nemělo cenu. A to s ohledem na malý počet sít ve zmíněném družstvu. Zcela absurdní se ale jeví nápad Malého, že by si tříčlenná odbojová skupina zřídila úkryt na hradu Sádek. I přes to, že zde sídlila škola, a dennodenně tak probíhala výuka pro desítky žáků z okolí.
Jak se ukázalo v následujícím měsíci, významným se pro Malého stalo v polovině března napojení na rodinu Němcovu z Veverky. Zde se ale také neprojevil jako vděčný host. Po prvním přespání ukradl Karlu Němcovi láhev cenné kořalky, později dokonce oblečení jeho synů. S tím se například pojí další z mnoha tragikomických počínání Malého. Oděvy od Němců donesl „kapitán Láďa“ P. Bulovi na faru, kde je prezentoval jako lup z třebíčské prodejny Tep. Knězi ale s ohledem na obnošený stav bylo jasné, že se nejedná o nové zboží, Když pak navíc zjistil, že pochází od Němců z Veverky, poslal jim je P. Bula zpět.
Podobně jako při návštěvě hostinského Jeřábka a kněze Buly, tak i na Veverce se Malý ohlásil v uniformě SNB a historkou o své odbojové činnosti. Psalo se 15. března, kdy sítař Němec neohlášeného hosta poprvé ubytoval. Také u Němců v kuchyni nastínil možnost vypálení sítařského družtsva. S ohledem na zde přebývající rodiny však Němec tento plán rozmluvil. Oba pánové pak spolu kupříkladu diskutovali, že je potřeba „zchladit“ funkcionáře družstva a vedoucí činitele MNV v Rokytnici. Vše ale zůstalo pouze u slov, žádná akce neproběhla. Ke konkrétním činům došlo až o měsíc později.
Základ pro dubnové dobrodružství
Zatímco během března se Malý teprve snažil získat možné komplice, v polovině dubna už prvního potkal. Společně s teprve devatenáctiletým Drahoslavem Němcem se také pustil do první ozbrojené akce, jež uvedla bezpečnost do pohotovosti. O tom ale až v příštím měsíci.
Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů:
Archiv bezpečnostních složek, fond KS StB, a. č. V-1645, spis Jan Bula a spol.
HERBRYCH, Petr. 2024. Dějiny obce Rokytnice nad Rokytnou v 1. polovině 20. století.
Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
KOLOUCH, František, 2024. Babický případ. Academia.
KOLOUCH, František. 2016. Oběť případu Babice: Jan Bula (1920-1952). Karmelitánské nakladatelství.
NAVARA, Luděk a KASÁČEK, Miroslav. 2008. Mlynáři od Babic: nová fakta o osudovém dramatu
padesátých let. Host.
STEHLÍK, Michal. 2016. Babické vraždy. Academia.
