Ve znaku nemají raka, ale korunu
Profilovka
08. 06. 2024
visibility 3148

Vesnice Račice se nachází v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1252, kdy jsou zmíněny v zakládací listině kláštera na Hradišti u Znojma louky u Račic, může se však jednat o zaniklé Račice u Jemnice. V roce 1279 však v listině o sporu mezi farářem z Kněžic Vojslavem a Zdislavou z Dubu je zmíněn jako svědek Kuna z Račic. Nyní zde žije 92 obyvatel a klid, který tam panuje, jim lze jenom závidět.

Starostou obce je 38letý Jakub Fukal. Zemědělec tělem i duší, který je hlavním zootechnikem a nyní i předsedou družstva v Kožichovicích. Neuvolněným starostou je první období, a jak sám říká, pořád se učí. Post starosty před ním zastával pan Jiří Rosický, a to neuvěřitelných 32 let. Podle slov starosty Fukala byl pro obec velice pracovitý a udělal obrovský kus práce.

Obecní znak máte přímo pohádkový. S cimbuřím a knížecí čepicí, která ale vypadá jako koruna. Jak se prosím tyto symboly vztahují k Račicím?
Symbol knížecí čepice odkazuje na svatého Václava, kterému je v Račicích zasvěcen kostel a cimbuří symbolizuje vladycký rod, který v obci sídlil. Převaha zelené barvy ve znaku má připomínat to, že obec byla odpradávna obcí zemědělskou se vztahem k půdě a práci lidí na ní.

Račic je v České republice opravdu hodně. Máte mezi sebou nějakou spolupráci?
Nemáme. Víme o sobě díky tomu, že si občas měníme chybně zaslanou poštu nebo i marně čekáme na doručování balíku, který cestuje do Račic na Vyškovsku místo Račic na Třebíčsku.

Jak v takto malé obci funguje spolková činnost, sport a zábava?
Je tu samozřejmě sbor dobrovolných hasičů, máme zde významného člena svazu včelařů pana Kurtina a během roku pořádáme několik akcí pro celou obec. Začnu třeba čarodějnicemi, které máme v posledních letech ozvláštněny stezkou odvahy pro děti a později i pro dospělé. Kostýmovaných čarodějnic jsme měli letos asi 15, takže to bylo velkolepé. Třetí rok pořádáme prvomájový průvod. To je veliká legrace. Sousedé vytáhnou ze stodol nejrůznější stroje, oblečou si retro oblečení a v průvodu jedeme obcí. Nakonec uděláme společnou fotografii těchto alegorických vozů. Pro děti chystáme vítání prázdnin a koncem září na svatého Václava máme pouť. V sobotu je taneční zábava, fotbalový turnaj a v neděli zavádění po vsi s dechovou hudbou. Kalendářní rok končíme rozsvěcením vánočního stromu, kdy nám parta mladých hudebníků hraje na trumpety z věže kostela. Následuje předvánoční setkání se seniory, kdy uděláme krátký společný kulturní program končící večeří.

Kde si zde mohou děti takříkajíc zablbnout?
Máme zde zbudované víceúčelové hřiště, hřiště s herními a posilovacími prvky a udržujeme i pěkné travnaté fotbalové hřiště.

Nabízí se otázka, kolik máte v takto malé obci dětí?
Školou povinných 11 a k tomu ještě „školkáčky“ a batolata. Je to krásné. Rozrostli jsme se.

Kam jezdí děti do školy a mateřské školy a jejich rodiče do zaměstnání?
Máme to přibližně stejně daleko do Hrotovic nebo Myslibořic. A funguje to logicky tak, že se děti svezou s rodiči podle toho, kam jedou do zaměstnání. Dobré spojení je i autobusy, takže i tato možnost zde je. Obě školy jsou velmi kvalitní a funguje v nich spousta volnočasových aktivit, takže děti mohou svůj čas vyplnit i v odpoledních hodinách, pokud třeba zrovna čekají na odvoz domů.
Z nabídek zaměstnavatelů je to samozřejmě Jaderná elektrárna Dukovany, máme i několik šikovných podnikatelů a firmy v Třebíči.

Jací jsou zde ti podnikatelé?
Je zde umělecký truhlář pan Dušan Kuchařík, rodinná včelí farma Kurtinovi, klempířskou dílnu zde provozuje pan Padělek z Krhova, který má dokonce zaměstnance z řad našich spoluobčanů.

Už jste to trošinku zmínil. Jak zde funguje dopravní spojení?
Jezdí zde linky Dačice – Brno a Hrotovice – Třebíč, takže spoje jsou poměrně časté. Takže se pohodlně dostanete všemi směry. A jsou poměrně dost využívané. Jak místními, tak chalupáři. Ti sem jezdí z Brna, děti do škol a starší lidé si popojedou třeba jen do Hrotovic za nákupy. Ale musím se pochlubit, že obchod máme i místní. Paní Denemarková ho ve svém domě drží již řadu let. Prodává smíšené zboží a my jsme velice rádi, že ji máme.

Spolupracujete nějak s okolními obcemi?
Jasně. Jsme součástí mikroregionu Hrotovice a tento mikroregion funguje velmi dobře. Na mysli mám třeba zápůjčky materiálu při pořádání poutí, aktuální legislativní změny, organizovaná setkání starostů a podobně. Ale spolupracujeme i mimo mikroregion. Třeba obec Odunec nám poskytla finanční dar na opravu hřbitovní zdi. Každoročně se potkáváme na předsilvestrovské akci U dubu, což je společný výšlap, který má letos 13. ročník. Každý rok ho pořádá jedna z okolních obcí, návštěvníci zde mohou ochutnat připravené punče od jednotlivých obcí, opéct špekáček a setkat se s přáteli. Akce je velmi populární a není neobvyklé i číslo 500 účastníků.

Vy už jste to sám začal. Jak to zde máte s chalupáři?
Takzvaní chalupáři vlastní sedm domů. A někteří se zde již tak zabydleli, že jsou zde celý rok. Zapojují se do akcí obce: chodí na brigády, zúčastňují se společenského života a jsou prostě už zcela naši.

Jaká je zde infrastruktura a chystáte nějakou další modernizaci obce?
Znovu musím připomenout svého předchůdce pana Jiřího Rosického, který odvedl obrovský kus práce. Račice se od revoluce proměnily až neuvěřitelně. Veškeré sítě máme uložené v zemi. Nikde nestojí žádné sloupy. Máme asfaltové silnice po celé obci, vystavěnou budovu obecního úřadu, opravenou hasičskou zbrojnici… Nevzpomenu si určitě na všechno, ale on a zastupitelstva fungovala velmi dobře a na Račicích je to vidět.
Pro nás je to velká výzva. Musím říct, že laťku nám nasadili velice vysoko. Letos jsme se pustili do opravy hřbitovní zdi a náklady skládáme ze tří dotačních titulů: jak z kraje, tak z Ministerstva zemědělství a čekáme na vyjádření poslední, závěrečné čtvrté strany. Děláme to z gruntu, aby nám to zase na nějaký čas vydrželo.
Podařilo se nám získat evropskou dotaci na výstavbu komunikací pro pěší kolem hlavní cesty Hrotovice – Jaroměřice. Tohle je rovněž ještě dědictví po předchozím zastupitelstvu, které vše připravilo až do stavebního povolení.

A jak se vlastně daří realizovat velké akce? Co je největším problémem? Jsou to peníze?
Myslím si, že ne. Peníze se dají z rozpočtu našetřit a různých dotačních titulů je také hodně. To, co nejvíce brzdí malé obce, jako jsme my, je množství administrativy. Neuvolnění starostové opravdu nemají kapacity na to, aby na vše přišli a vše zúřadovali. Pomáhají s tím ale dotační agentury, které odbornou administrativní práci odvedou za nás. Pro mě, který svou hlavní práci dělá 10 a více hodin, není reálné, abych to zvládl vlastními silami.

Připravujete nějaký rozvoj obce?
Myslím si, že nás v budoucnu čeká příprava několika stavebních míst, protože poslední stavební místo je již obsazeno. A co nás trápí aktuálně, je požární nádrž, která je ve velmi špatném stavu. Ta nás čeká hned, jakmile dokončíme současně rozdělané práce. Uvidíme ještě, jak to pojmeme, protože přítok vody je zde velmi slabý.

Cítíte se jako mládnoucí, nebo stárnoucí obec? A proč je hezké žít v Račicích?
Rozhodně mládnoucí. Protože máme jeden rodinný dům před kolaudací, dva ve výstavbě a jeden v projektové dokumentaci. Jsou to všechno mladé rodiny… Dvojí už děti mají a ti zbylí snad také nějaké do vesnice přivedou. A máme další zájemce, kteří chtějí v obci zůstat. Takže mladí i zůstaneme. Každého, kdo bude projíždět okolo, zvu, aby se k nám vydal a obec si prohlédl nejen z hlavní silnice, ale aby projel celou vsí, podíval se, jak se dá hezky žít na malé vesnici.

Poslední tradiční otázka. Jaké jsou největší starosti a radosti starosty?
Mám radost, že se nám daří obec udržovat společnými brigádami. Že ji lidé považují za svou a mají ji rádi. Každý pomáhá pode svých možností a schopností. Máme velmi šikovné řemeslníky, kteří si spoustu věcí berou za své. To je krásný pocit.
A starost? To je nyní komunikace s římskokatolickou církví, která se nám nedaří. Máme zde kostel sv. Václava, o kterém už byla řeč, a opěrná zeď okolo kostela padá a volá po generální opravě. A nám se nedaří domluvit se na opravě, která je opravdu nutná. Věc jsme urgovali mnohokrát, ale církev nereaguje. Dosud vše fungovalo skvěle při jakýchkoli pracích na údržbě, ale tady se to nějak zadrhlo. Věřím, že se nám to ale podaří změnit, domluvíme se a zeď opravíme.

Foto HoN: Jan Uher

Nejčtenější
1
Post image
2
Post image
3
Post image