Záhon jako terapeut. Na Balinách pěstovali zdraví ze-mě

BALINY (juh) – Víc než šedesát lidí od Plzně po Ostravu se v pátek sjelo do ekocentra Chaloupky Baliny, aby si povídali o zahradách. Kdy vysadit česnek, se ale tentokrát neřešilo. Na konferenci zahradní terapie Pěstujeme zdraví
ze-mě šlo hlavně o to, co dokáže záhon s člověkem.

„Chaloupky jsou jedním ze zakládajících členů Asociace zahradní terapie a každý rok se v rámci asociace snažíme potkat na podobné akci. Letos je to tady v Balinách a pořádají to Chaloupky,“ vysvětlila Jana Audy z ekocentra. Přijeli lidé ze sociálních služeb, ze zdravotnictví, například z psychiatrických nemocnic v Kosmonosech a v Bohnicích, ze škol i z Masarykovy univerzity. „Zhruba dvě třetiny jsou členové asociace, třetina jsou lidé, kteří se o zahradní terapii teprve zajímají,“ dodala.

Bublina sklízí, Agapo učí pracovat

Jako první se představil telč-
ský spolek Bublina, který založili rodiče dětí s poruchou autistického spektra. Pečují o sad a záhony, pěstují zeleninu i květiny k sušení a úrodu prodávají na farmářském trhu. Ke své zahradní terapii přitom přišli tak trochu živelně. Když je pořadatelé oslovili, aby se na konferenci představili, sami se prý divili, jestli vůbec něco takového dělají. Dělali, jen to ještě neměli dané do nějaké formy.

Květinová farma v Ořechově u Brna připravuje s organizací Agapo lidi s duševním onemocněním či mentálním postižením na práci a hlavně na to, jak se vůbec začlenit do společnosti. Jeden z příběhů popsal vyučeného zahradníka s hendikepem, který si po farmě našel práci v péči o zeleň. Ekozahrada Raková je zase sociálním podnikem: lidé se znevýhodněním tu pěstují biozeleninu a zákazníci si ji předplácejí v bedýnkách.

Rajčata pod paneláky

Jan Mařata z iniciativy Jedlá města ukázal, že záhon nemusí zůstat za plotem a že i zeleň ve městech může sloužit jako terapie. V projektu Kavk OFF začali obyvatelé sídliště společně pěstovat rajčata. „Lidé se nemusí znát, stačí, že přijdou všichni se stejnou motivací – přispívat jednomu prostoru,“ zaznělo v přednášce.

Psycholožka Marie Součková přivezla zkušenosti ze studijní cesty do USA, kde zahrady pomáhají i obětem sexuálního násilí a obchodu s lidmi, a zmínila také Singapur. Odpoledne patřilo dílnám: Alena Lehmannová učila pěstovat mikrozeleninu na parapetu, Monika Kovalská kvasit zeleninu a šťávy, další si vyzkoušeli metodu Lesní mysl nebo akvarel s Evou Pejchalovou. Nechyběla ani prohlídka terapeutické zahrady, kterou Chaloupky využívají v Klubu Lebeda, své službě sociální rehabilitace.

Podle Ivany Milichovské z Chaloupek je ale nejdůležitější to, co se děje mezi přednáškami. „U oběda a v kuloárech se lidé dávají dohromady, toho, kdo je zaujal, vyzpovídají a navazují kontakty. Cílem je inspirovat se a sdílet,“ říká. Proč to všechno dělají, když jsou podobné projekty, jak sama přiznává, „strašně náročné“? „Prostě proto, že jim to dává smysl,“ odpověděla.

V sobotu pak Baliny hostily ještě konferenci přírodních zahrad, na které vystoupil i geolog a popularizátor vědy Václav Cílek a podepisoval svou knihu Stromy mě znají jménem. Obě setkání dohromady přilákala přes 140 lidí. Inu, zdraví ze-mě se zkrátka nesklízí za jednu sezonu. Zasít se ale dá klidně hned zítra… třeba na parapetu.

Foto HoN: Jan Uher