Židovské město po roce opět plné života

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (herb) - Zápis židovské komunity do historie města je dnes v Třebíči patrný především skrze zákoutí a kamenné cesty na levém břehu řeky Jihlavy. Co se konkrétních osob týče, předními nositeli letitého odkazu jsou dnes možná jen bratři Urbanové. Jinak je tomu ale každoročně na samém počátku srpna, kdy je židovské město opět plné života. Jak také v překladu značí hebrejské sousloví Male Chajim, jímž je pojmenován festival židovské kultury v Třebíči. Ten letošní proběhl ve dnech 30. července až 3. srpna, tentokrát s podtitulem Svět v pohybu.

V oblasti židovské kultury má Třebíč výjimečné postavení. Krásy v Zámostí jsou jedinou židovskou památkou v UNESCO, jež se nachází mimo Stát Izrael. Zároveň se může město pyšnit historickou zkušeností, že zde po staletí vedle sebe v poklidu soužili křesťané a židé. Nedaleko židovského města vyjímající se svatoprokopská bazilika je přímým dokladem společného života dvou náboženstvía kultur. Unikátní odkaz kultury značené šesticípou hvězdou byl v Třebíči silně patrný minulý týden. Zatímco v zámecké konírně je až do listopadu k vidění výstava Magen David o zdejších židovských rodinách, na nábřeží níže se veřejnosti představoval judaismus z vícero úhlů pohledu. Skrze různorodé přednášky, workshopy, ale i divadlo, hudbu, tanec a výtvarné umění.

Leč Male Chajim v sobě v přeložení do češtiny skrývá radost, historie judaismu nikterak veselá není. Čtyřicetileté putování pouští, babylonské zajetí, pogromy, holocaust a neustálé boje o zemi zaslíbenou. Toť jen krátký historický exkurz do neveselé zkušenosti židovské komunity. Proto také třebíčský festival Male Chajim vedle radosti představuje ROVNĚŽ strasti, které syny Izraele a jejich potomky v minulosti potkaly. Respektive bohužel do dnešních dní potýkají, pokud se jedná o antisemitismus a srdnatou obranu své vlasti.

Jedním z nejsilnějších momentů letošního ročníku nepochybně přišel ve čtvrteční podvečer. Herci Hanka Jagošová a Matouš Benda sehráli hodinovou inscenaci o básnířce a spisovatelce Ilse Weberové a jejímu poutu se synem Hanušem. Ten byl coby osmiletý hoch před smrtí v koncentračním táboře zachráněn díky Nicholasi Wintonovi, matka Ilse zůstala v protektorátu a roku 1944 se nevyhnula transportu do Osvětimi. Odsud se však nevrátila. Dvojice umělců ve hře Ilse nápaditou formou představila, jak se tak při psaní a čtení vzájemné korespondence mohly dvě na stovky kilometrů vzdálené strany cítit. Zvědavost, strach, zoufalství, nebo snad i naděje? Těžko představitelné.

Krátce však upusťme od těchto potemnělých témat. Jelikož podtitul letošního ročníku zněl Svět v pohybu, nemohlo jej ve čtvrtek zahájit nic jiného než přednáška Dominiky a Ladislava Sedlákových o systému sebeobrany krav maga. S příběhem jejího tvůrce Imricha Lichtenfelda seznámila přítomné v Zadní synagoze první jmenovaná, manažer civilní sekce České krav maga asociace zase nastínil průpravu sebeobrany. Zajímavé je, že samotný systém se začal formovat v Bratislavě 30. let, kdy sílily antisemitské a fašistické tendence a Židé v čele s Lichtenfeldem museli na ulicích bojovat o holý život. Dnes se však při učení této sebeobrany klade silný důraz na rozpoložení mysli a samotnému předcházení konfliktů.

Historická témata nabídla také Eva Vršková Pokorná se svou přednáškou o třebíčských židech v zahraničním odboji a o uprchlících po roce 1938 pohovořil Michal Frankl. Zatímco historička Jitka Padrnosová poskytla při komentované prohlídce výklad o židovské čtvrti, nedalekým hřbitovem provedl Jiří Urban. Na své si zde přišli ale i nejmenší návštěvnici, pro něž organizátoři na dvorku Domu Seligmanna Bauera připravili dobrodružnou hru, v níž dítka společně s Mojžíšem absolvovali letité putování rozpálenou pouští. A že páteční tropy této hře skutečně přály.

Vedle historických návratů ani letos nechybělo taneční vystoupení souboru Yocheved na náměstí Rabína Ingbera i hudební zpestření. Festival ve středu 29. července zahájily jidiš a ladino písně
v podání dámského tria Nešama, v dalších dnech vystoupily klezmerové kapely Trombenik, Preßburger Klezmer Band a Schimmerle Klezmer Kabaret. A co by to bylo za Male Chajim bez ochutnání tradičních židovských pokrmů. Ta tentokrát proběhla v restauraci Lucky’s Vege bistro, kde hebraistka Alžběta Glancová představila tradiční recepty na základě vegetariánských košer receptů z kuchařky Faniy Lewando. Společně s malířkou Josefinou Puah Klimentovou, jež dala svými vystavenými obrazy pokrmům i výtvarnou podobu. Další výstavu nabídly historické prostory Zadní synagogy, kde byly k vidění malby Josefa Hrubeše ku příležitosti jeho 80. narozenin.

Stačilo pouhých pět dnů a židovské město se opět vrátilo do dřívějších let. Do doby, kdy se z oken plížila vůně čerstvě upečené chaly, zněly tóny židovské hudby i večerní modlitby a úzkými uličkami se procházely zde po staletí usazené rodiny. Tyto časy však bohužel šmahem skončily s nástupem hrůz nacismu. A Třebíči tak zbylo si židovskou kulturu připomínat jen skrze podobné akce.