Jan Uher

před 12 hodinami

TŘEBÍČ (juh) – Vrátka, známe je všichni. A kdo ne, vřele doporučuji některou z jejich provozoven navštívit. Zvláště nyní v letních měsících se jejich Kavárna v pohybu, Kavárna Vrátka nebo Kavárna v KC Moravia mohou stát cennými oázami, které vám v žáru slunce „zachrání život“. Zatímco první dvě kavárny jsou v židovské čtvrti na ulici Leopolda Pokorného, ta třetí je na druhé straně řeky v bývalém kině Moravia. Všechny kavárny ale mají jeden zásadní společný rys. Obslouží vás naši hendikepovaní spoluobčané.

O to totiž v Zapsaném spolku Vrátka jde. Vytvářet pracovní místa pro ty z nás, kteří by v tzv. normálním světě měli jen malou šanci. Ten hendikep nemusí být vůbec znát, nebo je patrný na první pohled. Jak kdy a je to úplně jedno. Ve zmiňovaných kavárnách se ale vždy můžete těšit na výborné nápoje a pochutiny, které si nezadají s domácí výrobou nebo ji dokonce převyšují. Jsou totiž připravované s láskou a pečlivostí skoro jako doma. Někdy může být obsluha pomalejší, ale je o to upřímnější a pečlivější.

Vrátka však nejsou jen kavárny. Portfolio jejich práce je daleko širší. Provozují dvě trafiky, Bazárek u Zebry, Pedikúru Vrátka, Šicí dílnu Vrátka, Krámek Vrátka… Tak počkat, počkat. To nemohou hendikepovaní všechno zvládnout! Máte pravdu, nemohou. A přitom zvládají. Obsluhují, pečou, šijí… Snaží se, seč mohou. Aby to ale zvládli, stojí jim za zády nenápadní pomocníci. Mnohdy vpadají úplně stejně, a i když je chvíli pozorujete, nerozeznáte, kdo je kdo. Ale jsou naprosto, nepostradatelní. Jak je trefně pojmenovala předsedkyně zapsaného spolku paní Irena Rybníčková, jsou to lidé v pozadí. Oni si vždy vědí rady. Vědí, co a jak, pomohou, zařídí nebo jen mlčky a nenápadně pohledem potvrdí, je to v pořádku, je to v pohodě. Jsou v podstatě neviditelní, ale kdyby zmizeli doopravdy, skvěle pracující stroj by se zastavil.

V čem je tedy problém? Podle nové legislativy se snižuje příspěvek na tyto lidi v pozadí, kterým se správně říká provozní asistenti. Protože i když Vrátka opravdu šlapou a všichni se snaží maximálně zapojit, na mzdy všech zaměstnanců si nejsou schopné vydělat. I když mzdy nejsou nijak velké a mnoho lidí by vám možná řeklo, že za tyhle peníze by ani nelezlo z postele. Příspěvek od státu prostě potřebují. A když si to stát spočítá, tyto příspěvky se mu zatraceně vyplatí, protože kdyby hendikepovaní seděli doma a jen pobírali příspěvky, bylo by to mnohem dražší. O duševní pohodě a spokojenosti ani nemluvě. A nespokojenost, nepohoda, stres… To znamená lékaři, psychologové, léky.

Jak je to tedy konkrétně? Změna v podpoře se naštěstí netýká všech provozních asistentů, ale pouze šesti osob. Protože všichni nepracují na plný úvazek, mají dohromady 4,2 úvazku. Po snížení příspěvku bude na mzdy chybět každý měsíc zhruba 70 000 Kč a je na organizaci, jak si se schodkem poradí.

„Situace se mi nelíbí, ale na druhé straně stát chápu. Peníze chybí všude a někde se šetřit musí. Proto hledáme nové kanály financování a jedním z nich je dlouhodobá sbírková kampaň na serveru darujme.cz. Apeluji na veřejnost i firemní sponzory. Každá tisícikoruna pomůže zachovat stabilitu týmů, na které se klienti s handicapem spoléhají. Bez provozních asistentů by naše služby nebyly udržitelné,“ zdůrazňuje Irena Rybníčková.
Ideální samozřejmě je, když budeme Vrátka podporovat tím, že si k nim zajdeme na kávu, dáme si něco dobrého, nebo si vybereme pěkné výrobky v krámku, nebo u nich v e-shopu. Nejlépe se stát příznivcem spolku a svoje potřeby uspokojovat s vědomím, že tak pomáháme někomu, kdo by na tom byl bez naší pomoci mnohem hůř.

Foto HoN: Jan Uher