Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Malíři ikon své obrazy podle pravoslaví nemalovali, nýbrž psali. A vzniklá malba nebyla a není jen obyčejným obrazem, je především „oknem do nebe“, tedy prostředkem k záchraně člověka pro věčný život v Bohu.
(foto: ap)

Ikona je obraz, který se nemaluje, nýbrž píše

16.10.2019

TŘEBÍČ (ap) - Ikona je zobrazení Krista, Bohorodičky, andělů, světců a dalších duchovníchfenoménů v pravoslaví. Ikony jsou neopakovatelné svým duchovním obsahem i výtvarným stylem. Ikonopisci se řídili a řídí jinými motivy a přístupy k umění, než jsou dnes běžné. Kanonicky vytvořená ikona má za úkol podat prostřednictvím obrazu pravdu o záchraně člověka pro věčný život v Bohu napříč prostorem a časem.


O tom, jak vzniká ikona, přijela v úterý 8. října přednášet do třebíčského zámku Mgr. Jana Baudišová z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě. Její přednášku bylo možné považovat za doprovodnou akci k výstavě „IKONY – obrazy neviditelného světa“, která probíhala do 13. října v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.

Jana Baudišová je absolventkou studia pravoslavné teologie v Prešově a Olomouci. Ikonopisectví, jímž se zabývá teoreticky i prakticky, studovala v Moskvě, v Řecku a v Praze. Ikonopiskyně a erudovaná teoložka, mátuška Jana Baudišová, je také autorkou letos vydané knihy „Ikona – Okno do věčnosti“. Kniha obsahuje stať Teologie ikony, kterou napsal Leonid Alexandrovič Uspenskij, velký znalec ruské ikony. V roce 1926 Uspenskij přijel do Paříže, kde se zapojil do kulturního dění ruských emigrantů. O šest let později vystavoval svoje výtvarná díla společně s modernistickými výtvarníky Larionovem, Gončarovovou a dalšími. Českému čtenáři se tak poprvé v dějinách dostal do rukou Uspenského text, který fundovaně a uceleně uvádí do chápání významu, řeči a smyslu pravoslavných ikon.

Pro liturgické umělecké projevy (ikony i bohoslužebný zpěv) v pravoslaví platí, že nejsou k sebevyjádření umělce a jeho osobitého cítění, jak je to obvyklé dnes na Západě, ale bohoslužbou. Jsou vlastně modlitbou, zjevením nebeského. Ikona se nemaluje, ale podle křesťanského pojímání se píše. Je to odvozeno z toho, že ikona je zdrojem poučení i pro křesťana, který neumí číst a psát - a takových byla v prvokřesťanské době většina. Ikona je textem, vyjádřeným výtvarnými prostředky - je zobrazeným evangeliem. Ikonopisec na desce obraz sám nevytváří, ale jakoby odkrývá Boží obraz, který je již vlastně hotov, jen jej odhalit. Pravoslavná ikona je tak především „oknem do nebe“. Stanovený kánon přitom nespoutává umělce vnitřně, duchovně nebo umělecky, ale slouží jako pomoc při ztvárňování hlubokého duchovního obsahu.

A tak už mohla také vzniknout třeba ikona, vyobrazujícího svatého vladyku Gorazda, který uschoval v pravoslavném kostele v pražské Resslově ulici parašutisty, kteří spáchali v květnu roku 1942 atentát na Heydricha, a nakonec byl nacisty popraven. Na ikoně je vyobrazen svatý Gorazd, jak propichuje hada s nacistickou hlavou. V dolní části ikony jsou zobrazeny ostnaté dráty a moderní střelné zbraně; to je variace na lebky a hřebíky, které na tomto místě obvykle symbolizují podsvětí, jehož moc je svatým překonávána.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk