TŘEBÍČ (pek) - Někdo neznalý by si možná při slově bramborobraní poklepal na čelo. Nespletli se náhodou? Nemělo by to být spíš vinobraní? Obyvatele Třebíče a okolí ale toto slovo nepřekvapí. Dobře vědí, že znamená jediné. Pomyslné přivítání podzimu, které každoročně zaplní Karlovo náměstí hudbou, tancem, vůní dobrého jídla a především lidmi. A právě tak tomu bylo i v sobotu 19. září při šestadvacátém ročníku třebíčského bramborobraní.
Brambory přitom k Vysočině patří mnohem déle než samotné slavnosti. Do českých zemí se dostaly už v 17. století, ve větším se ale jejich pěstování rozšířilo až v hladových letech 1771 a 1772 za Marie Terezie, kdy byly do Čech dováženy z Pruska. Právě Vysočina se pro ně ukázala jako velmi vhodná. Bramborám svědčí nižší teploty a dostatek srážek, a tak se postupně staly jednou z typických plodin zdejšího kraje. Dodnes se na Vysočině pěstují na největší ploše v republice. Dříve ovšem bramborobraní rozhodně neznamenalo den strávený u muziky a dobrého jídla. Sklizeň byla především pořádná práce. Brambory se na menších plochách sbíraly ručně a na pole vyrážely celé rodiny. Dnešní slavnosti tak připomínají plodinu, která je s životem na Vysočině spojená po generace.
V Třebíči se ale v sobotu žádná těžká práce nekonala. Karlovo náměstí začalo ožívat už od osmé hodiny ráno, kdy se otevřel tradiční jarmark. Zpočátku se lidé mezi stánky spíše pomalu trousili, rozhlíželi se, co kde nabízejí, a vybírali, u čeho se zastaví. S přibývajícím časem ale návštěvníků rychle přibývalo a dopoledne už bylo náměstí zaplněné.
V deset hodin začal hlavní program, který patřil folkloru. „Jsem rád, že tady mohu být s vámi a věřím, že si všichni společně užijeme nádherná vystoupení mnoha folklorních souborů. A nebude chybět samozřejmě, když je bramborobraní, ani pravá bramboračka, kterou budou nalévat radní města Třebíče úderem patnácté hodiny. Ale do té doby nás čeká ještě spousta zábavy a muziky. Teď už se můžeme podívat na první účinkující, a tím je dětský folklorní soubor Bystrouška z Bílovic nad Svitavou,“ zahájil program moderátor Joža Kolář. A právě vystoupení folklorních souborů dala celému dni jeho osobitou atmosféru. Na pódiu se střídaly malé děti, mladí tanečníci, dospělí i ti, kteří lidové tradice udržují při životě už dlouhá léta. Právě pohled na několik generací vedle sebe byl jedním z nejhezčích momentů celého programu. Ukazoval, že folklor rozhodně nepatří jen do minulosti.
Pozornost přitahovaly krásné kroje, živá muzika, lidové písně a samozřejmě samotný tanec. Některá vystoupení ale nebyla jen sledem tanečních kroků. Měla svůj příběh, nechyběl humor, drobná gesta ani hrané scénky. Tanečníci tak chvílemi ukazovali také svůj herecký talent a dokázali diváky rozesmát. Bylo znát, že jednotlivá pásma mají vyprávět příběhy a připomínat obyčejný život, vztahy i zvyky našich předků.
Během dne se představily soubory Okřešánek, Bystrouška z Bílovic nad Svitavou, Krahuláček z Krahulčí, Dúbravěnka z Dubňan, Kohútek a Malý Kohútek z Bánova a domácí Bajdyš a Bajdyšek. Každý přivezl na třebíčské náměstí něco svého. Návštěvníci tak při sledování jednotlivých vystoupení pomyslně cestovali napříč regiony a poznávali různé podoby lidových tanců, písní, krojů i zvyků.
Zvláštní pozornost patřila právě domácím. Horácký folklorní soubor Bajdyš vznikl v Třebíči už v roce 1984 a většinu jeho repertoáru tvoří tance z Horácka. Neomezuje se ale jen na ně. V jeho programu se objevují také tance z Valašska, Kopanic nebo slovenského Zemplína, Šariše a Myjavy. Své následovníky si vychovává v dětském Bajdyšku, kde se děti kromě tance učí také lidová říkadla a písně. Právě pohled na malé tanečníky a následně na jejich starší kolegy hezky ukazoval, jak se může folklor předávat z jedné generace na druhou.
A kdo zrovna nesledoval pódium, měl před sebou další nelehký úkol. Rozhodnout se, co ochutnat. Stánků bylo po náměstí opravdu mnoho a nabídka sahala od jídla a pití až po rukodělné výrobky. Vzduchem se linula vůně čerstvých bramboráků, na které se kolem oběda vytvořila pořádná fronta. Živo bylo také u řezníka nabízejícího ochutnávky svých výrobků. Pozornost si získával nejen dobrotami, ale také svou výřečností. S lidmi se dával do řeči, vtipkoval a kolem jeho stánku tak bylo neustále veselo.
O pár kroků dál zase návštěvníky přitahovala ukázka stloukání másla spojená s ochutnávkou. Nechybělo perníkářství, sýry, sladké pečivo, keramika, šperky, oblečení, ruční výrobky ani pamlsky pro psy. Jiní odcházeli z náměstí s živými květinami v náručí. Bramborobraní ale nebylo jen o programu a nakupování. Pro mnohé je především místem, kde se potkají s lidmi, které třeba delší dobu neviděli. U stánků se postávalo se sklenkou burčáku, vína nebo piva, povídalo se a nikdo příliš nepospíchal. K pohodové náladě přispělo i slunečné počasí, které letos bramborobraní přálo. „Bude šestnáct hodin a jsem tu už od deseti. Úplně si to užívám. Ochutnala jsem spoustu dobrot a s manželem jsme si dali sádecký burčák,“ usmívala se jedna z návštěvnic.
Právě víno mělo letos stejně jako v minulosti svůj vlastní prostor. Součástí bramborobraní bylo také třebíčské vinobraní. Od čtrnácti hodin mohli zájemci zamířit do dvora Národního domu, kde se posedělo se sádeckým burčákem a hrála cimbálová muzika Rathan. „Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších akcí. A když ještě vyjde tak krásné počasí jako dnes, není co řešit,“ pochvaloval si postarší muž, který dění na náměstí sledoval se sklenkou v ruce.
Jedna chvíle ale k bramborobraní patří snad stejně neodmyslitelně jako folklorní kroje. Když hodiny na městské věži tyčící se nad Karlovým náměstím ukázaly třetí odpoledne, přišla na řadu bramboračka. Za naběračky se postavili třebíčští radní v čele se starostou Pavlem Pacalem, který se i letos ujal své tradiční role a s úsměvem plnil jednu porci za druhou. Bramboračka se připravovala v Centrální školní jídelně v Třebíči a letos jí kuchařky uvařily rovných sto litrů. Zájem tomu odpovídal. Před výdejem se rychle vytvořila fronta a polévka postupně mizela z připravených nádob. „Chodím sem na bramboračku každý rok. Je výborná, klobouk dolů před kuchařkami,“ pochvaloval si jeden z návštěvníků s miskou v ruce.
A možná právě v tom je kouzlo třebíčského bramborobraní. Není to jen přehlídka folklorních souborů, jarmark ani příležitost dát si bramborák či tradiční polévku. Je to den, kdy se zaplní náměstí, lidé se zastaví, potkají známé, posedí u muziky a na chvíli nikam nespěchají. Léto se pomalu loučí a podzim klepe na dveře. V Třebíči ho už po šestadvacáté přivítali po svém. Bramborami, muzikou a plným náměstím.
Foto: Petra Klementová
