

TŘEBÍČ - Se svými věřícími se rozloučili dva oblíbení kněží: Jiří Dobeš z kostela sv. Martina a Vojtěch Loub z kostela Proměnění Páně na Jejkově. Příchod nového faráře je pro mnoho věřících velice citlivá věc. Na Jejkově je ještě podtržena kompletní výmalbou kostela. Filip Heřman se s fotoaparátem vydal do kostela v době, kdy byl zcela zastavěn lešením, my hned poté, co bylo odstraněno. A okřídlené rčení, že je jako nový, platí dokonale. Nás ale zajímalo i to, s jakou vizí nový farář Tomáš Fránek na Jejkov přichází. Přijal nás na faře, a než jsme vyrazili prohlédnout si tu krásu, chvíli si s námi povídal.
Nastupujete do služby po velmi oblíbeném faráři Vojtěchu Loubovi. Jak se těšíte?
Těším. Otec Vojtěch Loub oblíbený skutečně byl, to potvrzuji, a jsem moc rád, že nastupuji právě po něm. Myslím, že se mu tady za těch jedenáct let podařilo spousta krásných věcí – jak na katolickém gymnáziu, tak ve farnosti. Pro mě je to velký závazek převzít ji po něm v tak pěkně rozběhlém stavu. Farnost je nesmírně pestrá, je tu hodně aktivit, stále se tu něco děje a to mě těší.
V kostele právě končí úplná výmalba. Slyšel jsem, že jste si ho nechal vymalovat, abyste šel do nového…
(Otec Tomáš se usmál) Výmalbu kostela inicioval ještě otec Vojtěch. Ono by to ani jinak nebylo možné stihnout. Taková věc se dlouho připravuje, probíhá konzultace s památkáři a technickým dozorem, a kdyby nedošlo ke zdržením, proběhla by asi už před prázdninami. Takže ne, v tom jsem nevinně. Převzal jsem dobře připravenou akci a jen ji pomáhám dokončit.
Co všechno tato výmalba obnášela? Proběhly i nějaké restaurátorské práce?
Ne, žádné odborné zásahy nebyly nutné. Je to opravdu jen výmalba a s ní související velký a důkladný úklid. Co se dalo, jsme rozebrali, důkladně ometli, omyli, naleštili a vrátili na místo. Díky lešení jsme se dostali i do míst, která jsou jinak nepřístupná. A žlutá barva, která kostel doslova prozářila, byla už spíše šedivá. Myslím, že farníci a nejen oni budou spokojeni.
Na co ještě se mohou farníci těšit kromě vymalovaného kostela? Máte v plánu nějaké novinky?
Zatím ne. V první řadě chci navnímat, čím farnost žije a co tu funguje, a v tom pokračovat. Ono se toho tady děje poměrně dost – navíc mám na starosti i katolické gymnázium a farnosti ve Vladislavi a Číměři-Střížově. Nové věci se budou objevovat postupně, až vyplynou z potřeb. Například letos papež František vyhlásil jubilejní rok a na jeho popud se tu konají modlitební večery. Takové impulzy pak přinášejí nové aktivity.
Jak proběhlo „střídání stráží“ - vaše uvedení do farnosti?
Oficiálně jsem byl uveden na františkánský svátek Porciunkule, na konci července. Uvedl mě děkan, otec Pavel Opatřil. Bylo to krásné, protože svátek je spojený i s Pannou Marií. Hned poté jsme s otcem Vojtěchem sloužili společnou mši svatou, při které mi farnost symbolicky předal.
Proč vlastně církev kněze přesouvá?
Dnes už to není tak, že by rozhodnutí přicházelo bez konzultace. Představení s námi mluví, setkáváme se na různých akcích, hodnotí se, jak to jde ve farnostech, a probírá se i budoucnost. V Bučovicích, odkud jsem přišel, jsem nežádal o změnu, práce tam bylo pořád dost, ale přišla nabídka, že pro otce Vojtěcha mají další plány, a tak hledali někoho na jeho místo.
Důvody jsou většinou praktické – někdo odejde, někdo zemře, jinde je potřeba posílit obsazení. Kněží ubývá, takže se obsazují hlavně větší farnosti, malé často zůstávají bez stálého kněze.
Říkáte, že kněží ubývá. Mám možná odvážnou otázku: Myslíte si, že by pomohlo, kdyby se zrušil celibát?
Nemyslím si, že by to zásadně zvýšilo počet povolání. Řeckokatoličtí kněží možnost oženit se mají, ale povolání je u nich podobně málo jako u nás. Problém je složitější – souvisí s rodinou, s vírou, s tím, jestli člověk chce sloužit.
Cestou do budoucna je podle mě větší zapojení trvalých jáhnů a laiků. Už to funguje třeba ve Střížově, kde působí akolyta a slouží bohoslužby slova. Takových ochotných lidí je víc a tohle může být cesta.
Děkuji za rozhovor a přeji tvůrčí práci a spokojené farníky.
Foto HoN: Jan Uher a Filip Heřman