Jeden Bůh, vícero pohledů na víru

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

TŘEBÍČ (herb) - Již roku 1054 se křesťanství po velkém schizmatu rozkolejilo na západní a východní. V následujících staletích se poté do vícero směrů rozvětvil onen první zmíněný proud. Vlivem novověké reformace se tak věřící společnost začala fragmentovat na katolíky, luterány, husity, anglikány, kalvinisty a další křesťanské směry. Dodnes ale nemusí být části veřejnosti zcela jasné, čím se od sebe katolická a protestantská církev liší. Ač je jejím pojítkem samotný základ křesťanství, o jistých odlišnostech by se dalo řádně rozepsat. Samostatnou a velmi zajímavou kapitolou může být život církevních představitelů. Zmíněné téma se také v neděli 18. ledna v oddechovém tónu probíralo v třebíčském Komunitním centru Moravia. A kdo jiný také o životě duchovních mohl hovořit, než ti nejpovolanější. Jmenovitě evangelická farářka Markéta Slámová a katolický kněz Jakub Tůma.

Výše zmíněné štěpení západního křesťanství s sebou v dějinách přinášelo četné náboženské konflikty. V našem prostředí stačí vzpomenout na husitské války či Bílou horu, ve Francii zase rezonuje Bartolomějská noc. Dnešní svět sice mnohdy pochopení pro odlišná přesvědčení a názory nepřináší, náboženské otázky se však za dlouhá staletí naštěstí podařilo vyřešit. Církve dnes nejsou vzájemnými konkurenty a bojovníky za jedinou možnou pravdu. Naopak se mezi sebou snaží o kooperaci, propojení. Jedním z takových prostředků je například Alianční týden modliteb, pravidelně nastávající po slavnosti Křtu Páně. Lednové mezicírkevní spojenectví může mít hned několik podob. Od společných modlitebních úmyslů až po vzájemná setkávání, jež přináší inspiraci a povzbuzení do života. Pro druhý příklad není třeba chodit nikterak daleko. Stačí jen v Třebíči dojít ke Komunitnímu centru Moravia, kde sídlí organizace Meziprostor. Ta každý měsíc pořádá duchovní setkání pro mladé věřící i nevěřící a během aliančního týdne také zprostředkovává prolnutí církevních světů.

Ze strany Meziprostoru se nejedná o nic nového. Už dříve organizace přinesla zajímavé setkání s manželským párem, ve kterém se každý hlásí k jiné církvi. Příběhy ze života jsou přece nejzajímavější, což platí také v otázkách víry. Letos se ale na závěr aliančního týdne konala jiná a neméně poutavá talk-show. Hosty nedělní debaty tentokrát byli evangelická farářka Markéta Slámová z Velkého Meziříčí a katolický kněz Jakub Tůma, absolvent Katolického gymnázia v Třebíči aktuálně působící v Lukách nad Jihlavou.

Že křesťanské otázky nejsou žádná teoretická nuda, ukázala nedělní beseda. Oba hosté ve svém výkladu sršely vtipem, čemuž velmi přidal i moderátor Šimon Benda. Po rozehřívacích otázkách ve výběrovém stylu pivo-víno, kniha-film, přišlo představení hlavních rozdílů mezi katolíky a evangelíky. Hosté také přítomné posluchače seznámili, kudy vedla jejich cesta k duchovnímu poslání. Až poté přišlo na řadu hlavní diskusní téma. A to samotné pohledy do rodinných životů představených z dvou různých církví. Velmi zajímavým bodem byla například otázka celibátu, která sem tam přichází na přetřes také ve veřejných církevních diskusích. „Základní význam je pro mě takový, že celibát je způsob života, jakým žil Ježíš Kristus. Neměl rodinu, manželku, často se stěhoval, neměl majetek. Opravdu se tak chce člověk po všech těch stránkách sjednotit s Kristem a prodloužit jeho lidství ve světě,“ představil smysluplnost celibátu kněz Tůma.

Ovšem přítomné následně obohatil pro mnohé o nový poznatek: „Nezbytné to není. Celibát není podstata kněžství a i v katolické církvi už teď máme ženaté kněze. Ať už to jsou katolické církve východního obřadu,
a nebo, to se málo ví, existuje ordinariát pro bývalé anglikány. Anglikánská církev se postupně liberalizuje, a tak část duchovních přechází do katolické církve a pro ně papež Benedikt XVI. vytvořil speciální podmínky, díky čemuž mohou zůstat ženatí.“ Svůj vlastní pohled představila také farářka Slámová. Dle ní mají životy v celibátu i bez něj své výhody a nevýhody. Sama ze zkušenosti například pověděla, že je mnohdy těžká organizace času mezi pastorační činnost a rodinný život. Podobně zajímavými postřehy bylo zpestřeno celé odpoledne.

Na závěr setkání si pak každý z účastníků mohl na odchodnou vylosovat verš z Písma pro letošní rok. Námi vylosovaný pochází z knihy Židům 2,1: „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ Uvedená pasáž se však dá stáhnout na celou společnost. Nenechat se strhnout proudem neplatí pouze v otázce křesťanského učení. Ale i třeba v případě základních hodnot, kterých bychom se neměli vzdát na úkor určitých společenských trendů či například vidiny zisku a prestiže.